když jsem se tuhle vracel v neděli z Prahy Pendolínem, to bylo tak nacpané, že snad někteří lidé bez místenek i stáli. Ovšem jeden borec sedící přes uličku dokázal usnout. Průvodčí se dostavil až za drahnou dobu a musel tudíž tohoto muže vzbudit. Průvodčí byl mladý, celkem pohledný a budil téměř něžným hlazením a zvláště měkce posazeným hlasem. Bylo to moc milé.
Bazén na Slovanech je mimo provoz, zapojují novou technologii, takže jsem byl plavat na Lochotíně. Bylo to také pěkné, sauna byla plná nahých zajímavých mužů, slušně vybavených a i v bazénu bylo nač koukat. Dokonce v dráze jsme plavali jen dva, ač i ten jeden mi málem utopil brýle. To mám z toho.
Zahájil jsem druhý pokus na Souostroví Gulag. Zatím to snáším dobře, asi už jsem pořádně okoralý. A zjistil jsem, že Solženicin byl občas pěkně rozverný. No, co také zbývá, že. Na Chebském hradě, v roce 2017 konečně prohlášeného za národní kulturní památku, jsem si se zájmem prohlédl nově zřízenou mučírnu. Byl tam pěkný snímek, jak Rudí (rozuměj můj milý deníčku, vojáci nově vzniklé Rudé armády) napichují jistého polského důstojníka na kůl. Žádná další takto adresná fotografie vystavena nebyla, byť bylo zmíněno, že řezání pilou používali např. ještě esesáci. Jde o zjevnou zlovůli. Zajímavé ovšem je, jak předmětná fotografie vznikla, lépe řečeno se nabízí úvaha, proč se mučitelé rádi zvěčňují, viz nedávné případy natáčení různých videí, v Rusku, na Blízkém východě, ve stánech apod.
Tak nás Babiš oblažil dalším komunistickým vynálezem a sice výraznou slevou na prostředky hromadné dopravy pro geronty, jak tomu říká Ivana, a studenty. Tento výdobytek socialismu platíme my, poctivě pracující daňoví poplatníci a ještě jsme nuceni se tísnit v přecpaných vlacích plných nevrlých gerontů a drzé mládeže. Mohu potvrdit, že nárůst od září je nesporně průkazný. Nu, zcela vyjímečně jsem k volbám šel a Babiše nevolil a stejnak mi to není nic platné. Také jsem zkusil účtenkovku. Pravidla jsem úplně nepochopil, takže jsem zbytečně zahodil asi deset účtenek z první poloviny září. Je to totiž tak, že do 12. probíhajícího měsíce lze uplatnit všechny účtenky z předcházejícího měsíce, ale i účtenky z právě probíhajícího měsíce, ty však budou zařazeny do slosování až v měsíci následujícím. Je už to teď doufám jasné, není-liž pravda můj milý deníčku. No nic, teď bych ještě mohl vyhrát padesát korun a zjistit, že je dostanu jen v tom případě, že najdu výherní papírovou účtenku. Účtenky jsem poctivě zahodil. Když jsem opět účtenkovku zkoušel na rodiče, matka prohlásila, že na Slovensku už ji stejně dávno zrušili. A přitom právě důchodci mají dost času se něčím takovým zabývat. No fuj, stojíme v M.L. a zrovna se kolem mne plahočí nějaká stařena, to zase kvůli Babišovi, jedu v sobotu uprostřed volna z Chebu v 18.30 a narvaný vlak opravdu nepovažuji za žádoucí jev. U nás na sídlišti měl Mlátilík předvolební mítink, ryčná dechovka se linula z reproduktoru, párky dávali zadarmo a měli narváno. Samí geronti. Ti se nejvíce rojí, když mají něco dostat zadarmo. Ukázková slevotaxe. Něco jako chemotaxe u améb, tedy měňavek. Také jsem otevřel Ba(m)bulovu Planetu tří sluncí. Tento scifistický (čti scifistický) falešný retroklenot z roku 1957 mne celkem pohltil. Je to blbina od prvního písmenka do posledního, s nebohými obyvateli planety Kvarta sice zachází asi jako stalinisté s vězni a ojedinělí nepřátelé pokroku mají americká jména, ale jinak jsou zde barvité kulisy, ztřeštěné nápady ve stylu popisu evoluce ještěřích okončetin z přebytečných žeber, sopky vyrůstají nestydatě a nenasytně kde je napadne, fosforeskující strom (a pak odkud byl opsán Avatar!) a zlo je potrestáno snad až příliš přísně. Jen kdyby tam nebyl ten uvědomělý československý Slovák Zajac. Ajajaj.
Jinak O. se v pondělí stěhuje, jen se zatím neví kam. To jsou věci, můj milý deníčku, to ti řeknu. A ještě něco, můj milý deníčku. Bydlel v panelovém bytě vzniklým spojením dvou sousedních bytů. Vždy mi to připadalo jako celkem vzato hloupost, takže teď se majitel rozhodl udělat z toho zase dva byty. Ale musím říci, že ten jihlavský byt se mi líbil. Jenže tam hlavní dojem dělal velký spojený pokoj. Naproti tomu více pokojů neznamená lepší bydlení. A ještě něco, říkal bratr, že si bere půjčku na pět milionů a měsíčně bude platit o dva tisíce méně, než kolik chtěl majitel za ten panelákový dvojbyt. To jsou tedy poměry, to ti řeknu, můj milý deníčku.
Také jsem se na internetu koukal na znovuzprovoznění pražského orloje. S velkou slávou se vrátili k původní středověké bubnové mechanice, pochopitelně jde pouze o nápodobu, ale jaksi mi připadá, že se zasekává, že elektřina šla plynuleji. No nevím, třeba se mi to jen zdálo, ale měl jsem dojem, že sošky už už vypadnou z okénka. Myslím, že jsem si na to ještě nestěžoval, ale ještě ani neskončilo září a už jsem viděl první reklamy na vánoce. Co jen koupím komu za dárky? Také jsme s Petrem byli na nějakém maďarském dokumentárním filmu Teplí muži ve studené totalitě. Orbána v něm vykreslili jako fašistu, zdá se, že v Maďárii přituhuje. Jenže, je tomu u nás skutečně jinak? Nebo u nás také přituhuje, jenže trochu jiným způsobem? Nač musí mít například vysokoškoláci pracující ve zdravotnictví AKK? Budou snad tím pádem pracovat lépe? Jistěže nebudou. Vím to, sám AKK nemám a nedělám chyb ani více, ani méně. A není to jen tohle.
A za září jsem v dluhu deseti hodin.