Je mi skoro 40 let a po dlouhé době jsem se rozhodl opět nebýt sám. Přestože si o sobě myslím, že jsem fajn a společenský kluk, rozhodně vím, že seznámit se „na ulici“ nedovedu. Nemám naturel někoho oslovit, aniž bych jej znal, teda pokud nebloudím po Praze a neptám se na cestu …
Je doma sociálních sítí, tedy i nových možností pro lidi jako jsem já. Nemusím už psát do novin, rubriky „Nový začátek“ a čekat každý den na pošťačku zda konečně pro mne nemá dopis označený číslem inzerátu. Ani bych nebyl naivní a nečekal, že poštovní schránka bude přetékat a já doma budu po večer číst dopisy na téma osamění a nabídek pojďme to změnit. V současné době jsou super možnosti, teda super? V této povídce se s vámi podělím o několik mnohaletých poznatků.
No tedy založil jsem si profil na odpovídající seznamce k mému naturelu. Vyplnil údaje o sobě, připojil pár fotografií, rozhlížel se, oslovoval i čekal. Zjistil jsem, nejsem objekt velkého zájmu. Což žádné překvapení, nejsem svalovec, ani typ hezounka, prostě jak by se řeklo metrosexuála, jo těm jsme na škole říkali před mnoha lety „šampónek“. Na druhou stranu, asi bych se sebe potkat v noci nelekl. Doufal jsem dál, že někde je někdo stejný. Nechodím špinavý, umím se chovat společensky a možná už při druhém, třetím pohledu můžu působit sympaticky. Má to háček, a to právě ten až druhý – třetí pohled…
Postupně člověk povolí a podlehne požadavkům na další fotografie dle požadavků okolních hledajících … A opět překvapení, i ti co je původně chtěli, najednou odsuzují, že je tam mám. No co, to už nezachráním a nakonec aspoň při případném setkání minimalizuji možnost zklamání z mé „štíhlé“ postavy.
Setkání, to je podle mě, když se dva lidi sejdou, třeba někde nad sklenkou, kávou, stráví spolu čas rozhovorem. Omyl, dnes se lidé setkávají virtuálně. A pokud už se náhodou sejdou na rozhovor, je také nutná jistá slovní zásoba. Jo překvapivě je nutná i v tomto virtuálním světě, zjistil jsem, že konverzovat na přicházející smajlíky dovedu tak 20 sekund.
I přes tyto překážky se mi však za tu dobu, která již přešla v „úspěšné desetiletí“, podařilo rozjet komunikaci s pár sympatickými lidmi. Ale musím potvrdit, zákony schválnosti fungují. Ti, co se jim líbím ať podle fotografií, nebo podle rozhovoru, či snad koníčků, zájmů jsou buď z daleka a platí, že čím víc se líbím, tím větší dálka, nebo jsou z blízka a jsou zadaní. A k těmto výjimkám, kterým se snad mohu líbit, patří i skupina s nevyřešenou minulostí. Už se mi stalo, že jsem hezky komunikoval s osobou, která se ještě potýkala s následky předchozího vztahu, prožívala zklamání a já empaticky chápal, že ještě není vhodná doba na navazování nového vztahu. Asi při mém životním štěstí nepřekvapí, když po čase napsali, že se buď vrátili k původnímu protějšku, což je hezké, nebo jinak, že už se mezi tím sešli s jinou hledající osobou a konečně našli to, co hledali …
Úplně poslední skupinu tvoří lidé, co vás kladně ohodnotí, sami osloví, navrhnou schůzku, dokonce ve zprávě působí sympaticky, ale na vaší odpověď už nikdy neodpoví. A pak koukáte, další týden opět definice v profilu, jak ještě nikoho nemají, nikdo je nechce a nikdo nejde na skutečné rande. Jo vážení ono to chce domluvit místo, čas a přijít … jinak se nikdy osobně s nikým nesetkáte …
Tak pár rad na závěr …
1. Na profil si napište co chcete, dnes není doba na čtení
2. Fotky klidně z netu, nějakou pořádnou sexbombu, ať Vám je věnován aspoň jeden pohled
3. Seznamku považujte za prostředek nikoliv cíl
A poslední i rada pro mě – vrátíme se do ulic, však to nějak dopadne, však co se má stát stane se a když ne, co se změní … Nezavrhnu seznamku, ale radši mám své kamarády a posezení s nimi, než virtuálního potencionálního partnera.
Tak co, nebyly by noviny s inzerátem lepší?