tak jsem letos viděl tři. To zíráš, viď. Jinak to, čeho jsem se obával, se stalo. Místo vkusné a vytříbené architektury vrcholných šedesátých let 20. století od nynějška bude chebské nádraží nabízet jen nevzhlednou lacinou náhražku z počátku třetího tisíciletí. Je to až nemravné, žel člověk s tím nemůže nic udělat. Nová nástupiště budou zato dobře ladit se sousedním autobusovým nádražím. Jen doufám, že cedulky nedotýkat se za bouřky na vlakovém nádraží nebudou. Jakkoli se mi nové vídeňské nádraží moc nezdá, musím doznat, že alespoň neobtěžuje svojí nudností a omšelostí a neuráží dojmem odbyté lacinosti. Ale očekávat něco podobného v České republice současnosti by bylo přespříliš troufalé.
Zdál se mi sen, že jsem přišel pozdě do Ponrepa na nějaké filmy, jen jsem dosedl, už jsem si sundal boty, neboť mne pálili nohy, načež lidé okolo začali ještě před koncem promítání prchat, aby unikli zápachu. Ovšem promítání už bylo stejně téměř u konce, přišel jsem opravdu hodně pozdě. Pak jsem honem spěchal na nějaké dílny origami, jež probíhaly ve vedlejším sále. V Itálii spadla taková větší trojská lávka. Opět se jedná o předpjatý železobeton, zjevně má tento typ konstrukcí jednu zásadní vadu a sice stárnutí. Prostě nevydrží déle než 40 let. Jistě, jde o nebývalé neštěstí, ale srovnáme-li Janov s Moskvou a jejími kopulemi, je mrtvých málo, zato potíže budou pokračovat v budoucnu. Doprava bez hlavní tepny bude stejně otřesná, jako by byla v Praze bez Nuselského mostu. Italové šílí, obviňují kde koho, místo aby poctivě řekli, že jde o neštěstí a na vině jsou všichni, tvůrce nevyjímaje, a že je třeba urychleně vyřešit hrozící pád dalšího pilíře na obytné domy, vždyť lidé v těch domech mají věci, rostliny, možná i zvířata, rybičky, kanárky a podobně, ty domy vyklidit a pak se pokusit zřícenou část nahradit. Tolik pomlouvaná konstrukce mostu asi nebude zase tak špatná, když sloup je vysoký 100 m, vozovka je zavěšena ve výšce 45 m na čtyřech táhlech, přičemž celkové rozpětí je 200 m. Stavba vydržela 50 let, pak ovšem, snad vlivem úderu blesku, spadla. Patrně železobetonové závěsy prorezly a ztratily pevnost. Nově opravený pilíř se sice nahýbá, ale pád mostu ustál. Kdyby konstrukce byla a-priory špatná, spadlo by to všechno hned vlivem dominového efektu. Já bych most opravil, jenže, kdo by se po něm odvážil jezdit, že. Konstrukce byla totiž skutečně působivá ve své velkoleposti. Totiž, kdyby byla konstrukce špatná od začátku, prostě by spadla hned, tak jistý moskevský odborník předpokládá, že Kerčenský most spadne do zimy kvůli nestabilnímu podloží. Zádrhel je v něčem jiném. Tvůrce mostu Morandi předpokládal, že když nosná ocelová lana obalí betonem, ta nebudou moci reznout a nebude je třeba nijak udržovat, vydrží věčně. Jenže ve skutečnosti po čase beton začne praskat, trhlinami k železu proniká voda, to rezne a měkne, což ovšem není nijak zřejmé na povrchu a proto dojde k náhlé události. Kdyby byl celý závěsný systém včetně sloupů z kvalitní oceli, byl by stále bezpečný, ale byl by také mnohem dražší a hlavně hlučnější. A mimochodem, zatímco u nás je i dva dny po pádu mostu jeho osud mezi hlavními zprávami, v Rusku už na něj dávno zapomněli. Čtyři desítky mrtvých, to jim nestojí za řeč. Ostatně, v Libii podobný most už zavřeli stran zchátralosti.
A sucho je takové, že požární nádrž v Černicích je úplně prázdná.