tak jsem si zajistil místo ve vlaku místenkou, žel tentokráte mi nijak nepomohla, sedím totiž naproti zvláště odpornému odulému starci, přičemž je jinak vlak poloprázdný. Fuj. Stavba nové budovy genetiky je zajímavá a tuhle, jak byly konečně pořádné deště, jeden stavbař, mimochodem moc pěkný, upevňoval bednění, přičemž stál na žebříku. A jak byla betonová podlaha vlhká, žebřík podklouzl a milý člověk se rozplácl jak široký, tak dlouhý. Jen tak tak že nespadl do přiléhající jámy. Byl viditelně otřesený, ale podle všeho přežil bez vážnějšího zranění. To by byla škoda, kdyby se mu něco stalo. Konečně rozkvetla Promenea, ale letos je to bída, tedy oproti loňskému roku, spousta výhonků a poupat jalově zaschla. Konečně i sezona kytek je dost podivná, ale mám čtvrtou novinku a sice jakýsi vzácný plevel jménem Bifora radians. Jenže se mi stala nehoda, zapomněl jsem si jaksi nabýt náhradní baterii a mám tudíž smůlu, snímky nemám. Hahaha. Ve Fr.L. jsem nebyl jediný, koho ničil nezdařený pokus o náhradu umění laciností. Došlo k vyhotovení napodobeniny původního uměleckého kotouče, nabarvení sloupů a ještě dojde k úpravě prostranství před pramenem. Nový kotouč není stejně kvalitní jako původní, ale jedná se již o vkusnou a snesitelnou náhradu. A nový kotouč jenom září. No sláva. Také se mi zdál sen o panelovém věžovém domě na sídlišti Skalka, kde jsem prožil jako dítě několik let. Zvenčí ještě vypadal podobně, ale uvnitř bylo úplně jiné schodiště a i výtah byl umístěn jinde. No vida, jak se dá také opravit panelový dům. Zpět do skutečnosti: projížděl jsem kolem Kellnerova panství. No, nemyslím si, že by boháči byli nešťastní a opuštění, jak se o tom občas hloupě zpívá v laciných písničkách. V poznámkách k deníčku mám vtipně napsáno křižovatka, jenže netuším, co má tato upomínka znamenat. Ty mi, můj milý deníčku, asi neporadíš, že.
Jedu domů hlídat byt a zalévat okurky, neb rodiče jsou na dovolené u Lipna. Máme 25 minut zpoždění na odjezdu z Plzně, prý nějaká výluka. Nebesa, už zase výluka? Takže jsem se opaloval a pozoroval stavební dělníky, jeden si dokonce v kabině pojízdného válce sundaval spoďáry, žel neměl jsem ten správný úhel pohledu, takže jsem zahlédl jen pěkný zadek. Se smutkem jsem se díval, jak bourají tu zajímavou drážní budovu u nových mostů. A co bude místo ní? Nezajímavá nudná barabizna bez jediného nápaditého prvku, ať okrasného či účelového. Ale takový je svět. Proto jsou staré věci tak cenné, protože je zázrak, že přežily do dnešních dnů. Nakonec jsem si vzpomněl, co znamenala poznámka o křižovatce. Představ si, můj milý deníčku, že na rušné křižovatce ulic Rokycanská a Dlouhá v Lobzích nešly semafory, takže dopravu řídil strážník s plácačkou. Škoda, že jsem si tu bžundu nemohl pořádně vychutnat, spěchal jsem do práce.
Doma jsem zjistil, že všude kvetou trávy o sto šest, takže na zahradě jsem toho moc udělat nemohl, jen jsem otrhal náš zimolez kamčatský zvaný kamčatská borůvka a to ještě ne celý. Ještě se vrátím k minulé sobotě, kdy jsem chtěl Petrovi ukázat střevíčníky u Tupadel. Byl to pěkný trapas, nenašel jsem ani chlup, nakonec jsem usoudil, že jsem si místo chybně pamatoval. Tak snad příští rok, stejně byly odkvetlé, jak jsme si ověřili na Bílých stráních. Doma jsem zase zjistil, že na kořenech mého střevíčníku Paphiopedilum gratrixianum roste bílá houba, takže jsem celý čtvrtek propíral kokosové čipsy a pak přesazoval střevíčník. A Pendolíno má zpoždění, porucha na lokomotivě. Jen tak mimochodem. A je skoro plné.