na dnešek se mi zdála řada nepříjemných snů. Nejprve jsem bydlel na pokoji se záchodem, přičemž záchod nebyl ani za plentou, takže když jsem se ho pokoušel spláchnout, neboť byl plný výměšků (rozuměj hoven, můj milý deníčku), tak vybuchl a sračky začaly stříkat všude. Zbytek snu jsem uklízel. Pokračování se přesunulo do zaměstnání, kde se řešila nadbytečnost pracovníků, načež mi bylo řečeno, že pokud rychle nevymyslím, jakou novou metodu budu dělat, budu muset odejít. Bylo to velmi nepříjemné a ještě nebyl všem snům konec, jenže ten další už jsem zapomněl, šlo ovšem o potíže při řízení motorového vozidla. V posledním případě je bdělý sen jasný, a sice děsně chytré názory dopravních policistů na jízdu na dálnici. Podle mého soudu je pravděpodobnější, že způsobím dopravní nehodu, když budu pořád přejíždět z krajního pruhu do středového a zpět, abych mohl jet povolených 130 a ne 80 jako náklaďáky, než když chvíli pojedu ve středovém pruhu. Ale policie na to má zřejmě jiný názor. Ostatně více nehod, více policie, že můj milý deníčku.
Zhruba po měsíci jsem měl jet tento týden domů, jenže bratr přivezl z Francouzských Alp nějakou hroznou chorobu a matka už od úterý leží s horečkami, ve čtvrtek dostala antibiotika, ale v sobotu stále beze změny. Má také pořádný kašel. Chřipka by to být neměla, je očkovaná a má také trochu odlišné příznaky. Takže jsem byl nucen dát pračku do provozu, u Vietnamky jsem koupil prášek REX, tekutý škrob, šňůru na prádlo i kolíčky, vypral alespoň ložní a ručníky a usušil vše venku, neboť bylo krásně a pofukoval větřík. Za dvě hodiny bylo prádlo suché na troud. Mezitím jsem ještě umyl okna, když už jsem takhle neplánovaně uvízl v Plzni. Žehličku jsem si půjčil od tety Hany, jenž bydlí přes ulici. Tuhle se do našeho paneláku dobývali dva příslušníci v civilu a protože jsem byl zrovna v okně, ukázal mi jeden z nich průkaz, takový ten za pár korun od Vietnamců a požádal mne, abych ho pustil do domu. Vypadali docela dobře, ale co to mělo znamenat, nevím. O Velikonocích jsme s P. cestovali, najeli jsme asi 1000 km, spali jsme v Přiboře a ve Študlově, viděli pěkně rozkvetlé sněženky v Sedlnicích, mimochodem, můj milý deníčku, zdali pak víš, kdo to byl Josef svobodný pán Eichendorff?, pěkné výhledy na Beskydy, snědli výborné knedlíky v místním hostinci, druhý den navštívili Hořinku se šafrány spišskými a Opavu, další den Žebračku a Přerov a Valašské muzeum v přírodě v Rožnově a bazén, velmi pěkný, ve Vsetíně a poslední den mrzly u šafránů bělokvětých v Lačnově a vyhřívali se na Čertových skalách a u konikleců velkokvětých, jež na rozdíl od šafránů byly plně rozkvetlé. Následovalo trápení na D1, nikterak neobvyklé, zpestřené objížďkou nabízenou on-line navigací google, plnou aut a pořádných zatáček. V Dřevěném městečku jsem koupil za 390 KČ 0,2l oskerušovici, jako dárek našim. Už jsi pil, můj milý deníčku, takhle drahý chlast?
8.4.2018
Primečky jsou opraveny, vteřinová ručička je jiná, ale co se dá dělat.