včera jsem dobíhal trolejbus, mimochodem úplně zbytečně, třicítka stejně nejela dříve, abych po naskočení zjistil, že moje roztomilé primečky vzaly za své. Totiž, už nějakou dobu jim občas spadlo sklíčko, tentokráte jsem ho ale nenašel a co hůře, upadla i vteřinová ručička. Vůbec netuším, kde mohlo sklíčko spadnout, zkoušel jsem ho hledat dnes ráno, pochopitelně marně. Měl jsem se vrátit hned včera, to bych ještě měl naději. O marnosti hledání vteřinové ručičky ani nemluvě. Zkusím je dát do opravy, ale bojím se, že budu potřebovat nové hodinky. A sehnat nějaké alespoň trochu slušné bude věru nesnadný úkol. O tom, že by se mi mohly líbit nemůže být ani řeči. Neměl jsem být pohodlný a vyrazit do opravny hned, jak sklíčko upadlo podruhé, to už bylo jasné, že je tu problém. 21.3.
Tak podle Ivany jsou suiseki ještě potrhlejší, než origami. Objektový kámen, člověk - tvar, vzdálená hora. Chryzantémy. Původně čínské pohledové kameny.
Primečky jsem odnesl do opravy kdesi na Doubravce, mám docela obavy, jak oprava dopadne. Když hodinář zjistil, že jde ještě o mechanický strojek, tvářil se, jako kdyby něco takového neviděl alespoň 20 let.
V práci se začal projevovat propad vyšetření vlivem změněného způsobu úhrad od pojišťoven. Jeví se to jako velká svízel, kdoví co bude dál. Vedle naší budovy zeje prázdná jáma a tak mne napadlo, zda tam nebude zet, dokud krize nepomine, tak jako se to stalo v Moskvě při budování metra v devadesátých letech dvacátého století.