opravdu nevím, jak mne napadlo, koupit si jízdenku na 8.40, když vždy jezdím z Berouna v 7.40 a také jsem byl přesvědčen, že mám jízdenku na 7.40. Takže jsem zaplatil ve vlaku 120 KČ, neboť jízdné Beroun Plzeň stojí 80 KČ, zatímco jízdné Praha Plzeň 84 KČ, a přirážka je 40 KČ. Vtipné na tom je, jak už jsem dříve psal, můj milý deníčku, že původní, přes internet zakoupená jízdenka s místenkou na 8.40 mi propadne, neboť nemám přístup na internet. To se mi opravdu ty elektronické jízdenky náramně vyplatí. Venku svítí sluníčko a já jsem otrávený jak malajský šíp. Ráno jsme měli s Petrem trochu potíže s dojezdem na nádraží, nejprve nás zdržela námraza, však také bylo minus devět, poté semafory a pomalá auta v Berouně, ale kdyby nám byl vlak v 7.40 ujel, vlastně bych na tom vydělal. Bylo to znamení osudu, to je jasné. Nebo jsem si měl přehodit jízdenku na 6.40. Také jsem zjistil, že ač má železniční vůz zásuvky, proud v nich není, takže jedu na doraz z baterie. Doufám, že to není zase špatný zdroj, protože je zřejmé, že jsem jel ze zásob už při cestě do Berouna v pátek. Zjistil jsem, že jsou všechny děti stejné. Bratrovy dětičky trpěly stejnými neduhy jako Petrovy, to je že když jsou násilně probuzeny, například když usnou v autě, jsou pak skutečně protivné, brečí, vztekají se a podobně. Kuba předvedl hned dva takové záchvaty. Také jsem byl v dětské herně. Není to nejlevnější, ale s berounskou saunou v akvaparku se srovnávat nemůže. Berounská sauna totiž je jen pro členy exkluzivního klubu za 1400 KČ za měsíc, placeno vždy předem na jeden rok. Hahaha, to jsem opravdu ještě neviděl. V dětské herně jsme skákali na trampolíně, vozil jsem Kubu na pneumatice, prolézal jsem při hledání dětí bludištěm, jel skluzavkou, což byla temná zakroucená roura, docela jsem se bál, stříleli jsme s Kubou pěnové míčky, tedy já jsem nosil míčky, ládoval a Kuba je střílel. Pak právě samým štěstím v autě usnul. V takové herně se děti opravdu vyblbnou, ale je to semeniště bacilů. Měl jsem na dnešek praštěný sen, něco v tom smyslu, že jsem musel zaplatit za Petra výkupné, ale ne peníze, to by nebyl problém, ale narychlo ušité cyklistické rukavice a co bylo nejhorší, počet musel sedět a měl jsem strašný strach, že některé z předkládaných rukavic neprojdou přísnou kontrolou. Takže jsme s Petrem krkolomně utíkali, spouštěli se přes hradby na provaze a tak. Je to jasné, mám to z dětských kreslených filmů, jako jsou malí dinosauři a podobné blbiny. Ti jsou mimochodem italští. A viděl jsem druhou, tu původní tetu Petrových dětí. Vypadá celkem rozumně. Také jsem byl na festivalu světla, zajímavá byla bachovská krychle v Prazdroji, byly to nasvícené průsvitné volně vlající závěsy zavěšené v rozměrné drátěné kostce doprovázené Bachovou hudbou. Pak jsem viděl nějaké světelné tapety na zdech budov, malování světlem zvané poněkud nesrozumitelně videomapping, jeden a půl představení, žel ještě bylo celkem světlo a přihloupě se smějící kočička Josefa Čapka mi drásala duši, asi nerozumím vtipu. Dále hezkého mladíka s kávou, o níž nikdo nestál, světelné člověče nezlob se, jenž bylo k zlosti, neboť se ovládalo pomocí wifi a ta neměla signál a na hřbitově blikající pavouky se skleněnými deštníky. Lidí bylo dost, ač byly dešťové přeháňky, co také mají lidi v Plzni dělat, že. Alespoň že nemrzlo.19.3.
Myslíš, můj milý deníčku, že se dá na hladovou šroubenici umřít.