tak mne letošní zimu již po třetí sklátila rýma, je to již více než deset dní, co udeřila, a stále nejsem v pořádku. Stalo se tak v pátek, na sobotu a neděli jsme byli domluveni s Petrem. Že mi ukáže děti a nový byt u Berouna. Když jsem s Petrem v sobotu dopoledne mluvil, nechtěl o zrušení mé návštěvy ani slyšet. Takže jsem sbalil modafen a vyrazil do Petrovic. Však to také bylo naposledy, co naplat. Nejprve jsem tři čtvrtě hodiny musel čekat před domem, než se najdou ztracené klíče, pak se mi do domu podařilo proniknout škvírkou a další hodinu jsem sledoval hledání klíčů. Nakonec se našly, ale bylo to dost vyčerpávající. Škoda že nemají klíče nožičky. Stačilo by zatleskat a sami by přiběhly. No dobře, žvaním, vypil jsem totiž moc čaje, víš můj milý deníčku. Pak následovala cesta do obchodu a protože Kuba usnul v autě, musel jsem ho hlídat, zatímco Petr s Ninkou nakupoval. Potmě ve studeném autě, se zvýšenou teplotou 37,7 stupňů a bolestí svalů a kloubů mi opravdu bylo špatně. U Petra v teple jsem si pak dal modafen a díky němu jsem přežil báječný sovětský film Lety ve snu a ve skutečnosti. Moc příjemný. Druhý den, v neděli se jelo do Toulcova dvora, na zvířátka, největší úspěch u dětí měla ta dřevěná, to já si užil zlatě kropenaté české slepice a dvoubarevná prasátka. Následovalo sledování všech dílů Křemílka a Vochomůrky, správně Pohádek z mechu a kapradí a vrácení dětí mamince. Té jsem byl také představen. No, asi jsem moc dobrý dojem neudělal. Mám se vymlouvat na rýmu, co myslíš můj milý deníčku? Asi ne, že. Také jsem viděl její novou přítelkyni. Ta se právě vrátila z posilovny, přičemž se vymlouvala, že tam chodí kvůli zádům. Marianě prý imponuje hlavně tím, že létá s padákem. No, také by mi to imponovalo, ač úplně nevím, co to cizí slovo znamená. Ostatně, Petrova matka tvrdí, že Mariana ve skutečnosti hledá muže, jenom si to nechce přiznat. Byt v Chyňavě je opravdu malý až maličký, no pro jednoho ujde, ale vzpomeňme na Geparda, ale děti nadšeny nebudou, řekl bych. Dům mi přijde odpudivý, je to takový panelák naležato. S jakousi plexisklovou pavlačí a plesnivou sklepní kójí v úplně jiném vchodě. Zase je ale dosti levný. A v létě to budou sluneční lázně. Širší okolí je ovšem krásné. Při návratu došlo na úzké silnici do Loděnice k drobné nehodě. Protijedoucí vozidlo poškodilo naše zrcátko. Petr vypadal dost zničeně, není ani divu, zdá se však, že stačilo dát na zrcátko nový kryt. Jinak jsem byl v Ponrepu, ovšem zítra máme dozorovou návštěvu a tak se hned vracím zpět do Plzně. Žel až ve 20.30, dříve jsem to nestihl.
Později:
Tak v noci se mi o dozorové návštěvě zdálo, pak se mi zdálo, že sedím na pohovce a přes silnici probíhá sklizeň brambor a zemědělci vyorané brambory sbírají do kbelíků. Také jsem si nějaké brambory odcizil a uvařil, načež se zemědělci vrátili z opačné strany a já se bál, že mne obviní z krádeže. Sklizeň brambor? Na bdělý sen měla zřejmě vliv takzvaná oslava narozenin v bratrově podání. Bylo by se mi bývalo hodilo jet domů do F.L., ale musel jsem jet do Prahy, načež jsme v neděli zašli do ukrajinské hospody s pelmeněmi a podobně, já si dal vareniky s bramborovou náplní, tedy nudlové těsto plněné bramborovou kaší a ukrajinský boršč, tedy jen s malým množstvím kuřecího masa a spoustou brambor. To byla celá oslava matčiných sedmdesátin. Bratříček je teď dva měsíce bez manželky a má na krku tři děti, takže mu na vtipy moc sil nezbývá. Když byla na návštěvě bývalá kolegyně, tak se chlubila, že jeden její nový mladý spolupracovník je gay a že chodí s jistým známým lékařem z fakultní nemocnice a že proti homosexuálům nic nemá, ale Korečko, nebo jak se jmenuje onen známý lékař, je psychopat a že nechápe, co na něm ten mladík vidí.
5.3. ráno: dnes se vracím do Plzně a musím ke svému překvapení říci, že střevíčník stále ještě neodkvetl, stejně jako coelogyne. Snad je příčinou skutečnost, že děti mého bratra už jsou velké a nejezdí k našim rodičům tak často, jako když nechodili do školy. Tudíž se v pokoji netopí.