23.1.2018
"Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá,..." Adolf Heyduk
V dnešní době je těžké být šťastný, snad proto, že lidé upřednostňují pouze své "zvířecí" touhy... Snad proto, že je svět postavený na hlavu a lidem jde jen o peníze nebo moc...
Ano přemýšlím nad životem, vrstevníci to nechápou (a celkově mi tady na serveru přijde, že většina z nich je ráda, že prolezla základku) a starší mi říkají jak mám sestoupit na zem... že stejně nic nezměním... nevím jestli mám to štěstí jenom já ale v mém okolí všichni jenom vidí problémy a ještě lépe neřešitelné... Proč taky vidět ty maličkosti a to, že každý problém má jedno a více řešení, že jo... Mnozí zde hledají vztah, problém je v tom (a tohle je skutečně problém), že vztah se nehledá ale buduje. Pokud to začne člověk myslet vážně, tak se ti druzí stáhnou... Proč? Protože by přišli okamžitě o veškerou svobodu? Asi si to vážně mnozí myslí... Lidé zůstávají doma u sociálních sítí radší, než aby se šli třeba projít s tím člověkem, sedli na kafe, víno, pivo... Proč?? Protože je to pohodlnější... Je to smutné jak se lidé od sebe spíš vzdalují... Jestli jsem šťastný já? To se těžko řekne takhle z hlavy... Jsou chvíle, kdy se šťastný cítím, těch ale pomalu ale jistě ubývá s tím jak poznávám lidi... Abych byl 100% šťastný stačilo by mi se k někomu večer přitulit, ale ne jen tak k náhodnému člověku... Pro mě by byl ten člověk něčím výjimečný, on sám by svou výjimečnost vidět nemusel ale od toho jsem tady já, abych mu ji "ukázal", aby se v mé přítomnosti cítil výjimečně... Smutné je, že poslední dobou narážim jen na "nevyřešené případy", jsou to fajn lidi to žádná, není případ jako případ... Sám sebe se ptám: "Proč tomu tak je?" prozatím jsem odpověď na mou otázku nedostal... S ohledem na zrcadlení to nechápu... Se*e mě to, že oni stále jsou zamilovaní do bejvalejch? Nebo mě snad sere to se neposouvají dál? Nebo co mě na tom vlastně štve? Svou minulost mám vyřešenou, to, že se nebavím s bejvalým mě nesere ani o to nemám zájem... Možná mě sere to, že nejsem milován... že jsem stále osamělejší... a lidi, kteří těm ostatním ublížili, opustili je, ji dostávájí, možná prostě žárlím, že ten, kterej si ji nezaslouží, ji dostává i nadále... možná, že se jen nejsem schopný posunout, něco změnit... pokud ano, tak ale co?
"Svět je pochybný místo a je snadný se v něm ztratit"
Edit: 4.2.2018
Tak už vím mě to štve :) odpověděl jsem si ve finále už tím, že jsem psal blog ale to jsem ještě netušil, že to tak skutečně je... Protože ti lidé (ti bývalí) "dostávájí" oddanost, věrnost přestože si ji často nezaslouží. Já byl "partnerovi" věrný ale on viděl ptáků za měsíc, co většina ani za rok... Takže se cejtím podveden, že ostatní mají něco, co já nedostal. prostě žárlim :D