29. 1. 2018
Teoretická část bakalářky v dezolátním stavu. V hlavě bordel. V pocitech, uvnitř mě taky. Nevím, na co se soustředit více. Chci vše už vyřešit, mít vše hotovo, mít nějak ve všech věcech více jasno. Je mi dost hrozně dneska. Ležím už v posteli. V uších muzika, celý se klepu. Zítra do školy za vedoucí práce se domluvit na postupu, abych ten dezolátní stav dal dohromady a nějak se dát do klidu. Takhle nemůžu pracovat. Potřebuji nabrat síly na to všechno. Vím, že to zvládnu. Nejsem slaboch, zažil jsem horší věci. Dokážu to!!
30. 1. 2018
Celý den v zvláštní náladě. Byl jsem na sebe naštvaný, v hlavě myšlenky o tom, co asi vedoucí řekne. Glykemicky (hladina cukru v krvi) stres se hodně podepsal. Celý den ve vyšších hodnotách. Nyní jsem v autobuse a jedu domu. Jako vždy hudba v uších. Co poslouchám? Vše možné Siu, X Ambassadors, Imagine Dragons, Sam Smith, U2, Adele a mnoho dalších.
31. 1. 2018
Dnešek jsem si dal jako volný den. Urovnat si v hlavě myšlenky, důležité věci, které musím během příštích pár měsíců stihnout. Dát si to vše dohromady, na nic nezapomenout.
Během toho jsem si pak uvědomil, jak jsem minulé měsíce byl upnutý na to, že jsem nechtěl být sám, že jsem si chtěl najít partnera. Seznámil jsem se s pár zajímavými lidmi, ale zatím nikde to nebylo takové, že by tam bylo něco hlubšího. Ani v další komunikaci. V období zimního semestru od října do asi minulého týdne jsem měl pocit, že jsem jako každý jiný, přitom se snažím být sám sebou, originální… Negativní pocity to byly. Škola docela šla, i když jeden profesor mi to dosti ztěžoval, jak nejvíce mohl. Chlapy jsem dal na druhou kolej a řekl si, že ten chlap přijde sám. Nemůžu tomu napomáhat svým urputným hledáním. Tím tomu člověk nikdy nepomůže. Přibral jsem. Byl jsem zahleděný hodně na sebe, hodně na tu věc, že jsem nespokojen v tom, že nemám chlapa, že mi ty věci z partnerského života chybí. Chybí, chybět budou, ale nesmí mě převálcovat. Musím za tímhle udělat tlustou čáru. Jít dál. Začít znova. Se svou vůlí, odhodláním mám problém… protože jsem toho hodně ze sebe vyčerpal při boji s cukrovkou. Život je boj a nic není zadarmo. Musím se na to dívat takhle.
8. 2. 2018
Přemýšlím, co vlastně chci. Jsem sám se sebou nespokojený. V hlavě zmatek. Vím, že potřebuji dodělat školu, napsat práci, udělat státnice a nazdar. Jenže nyní nejsem schopen téměř ničeho. Sám sebe jsem dohnal honbou za spokojeností do stavu, kdy jsem se úplně sesypal. Jsem unavenej, nespokojenej atd. Říkám si a co teď? Jsem sám, toho vlka samotáře v sobě cítím, vím o něm. Rád bych se ho zbavil.. ale nejde to. Jo chlap... ten kdyby přišel a měl ten kouzelný proutek, kterým by mávl a vše by se zlepšilo... Kéž by takový existoval...