když jsem byl tuhle u Petra, ve zprávách na internetu jsem se dočetl, že budou vystaveny naše Korunovační klenoty. Jako dítě jsem velmi toužil vidět tento středověký zázrak, většinou nedobytně ukrytý kdesi na Pražském hradě. Jenže vždy mne odradilo dlouhé čekání ve frontě. Tentokráte jsem ovšem dostal spásný nápad a zavolal bratrovi, zda by nešel také. Stejně jako já má rád atrakce tohoto druhu, takže jsme vyrazili, kolem deváté ráno procházeli rámy, zavedenými prezidentem Zemanem jako sice zbytečný, ale vzhledem k množství zlovolných útoků poslední dobou patřičný počin. Ostatně cesta ke klenotům je lemována vojáky, někteří mají dokonce samopaly. Ondřej nadhodil otázku, zda jsou pravé, to mne zajímalo spíše, zda střelivo je ostré. Výstavu otevírali až v deset hodin, ale množství lidí před námi nebylo nijak strašné. Než ve tři čtvrtě na deset otevřeli bránu, množství lidí už zřetelně narostlo a zima pomalu zalézala pod kůži, byť už nepršelo a bylo nad nulou. Bez kamaší bych asi nevydržel a zemřel na podchlazení. Nakonec tedy otevřeli, za probleskujícího slunce jsme vystoupali po Plečnikově Býčím schodišti a dorazili do předsálí Vladislavského sálu. Zde už byla kontrola pečlivější včetně rentgenu batohů, jež jsme stejně jako deštníky uložili v šatně a mohli jsme konečně vstoupit do nádherného a působivého, byť poněkud studeného Vladislavského sálu. Pro výstavu byl vhodně využit celý prostor, přímo za vstupem byla umístěna Gočárova vitrína s přilbicí, mečem a kroužkovým límcem a přes celý prostor zářila bohatě nasvícená skleněná skříň se samotnými klenoty. Po straně sálu byly umístěny vysvětlující panely s dějinami klenotů zakončené vitrínou s korunovačním pláštěm, velmi pěkným, bohatě vyšívaným zlatem. Dnes už moje okoralá nervová soustava málokdy předvede větší vzrušení, ale málo platné, neobyčejná pověst a vzácnost okamžiku působila i na mne. Takže jsem byl příliš nervosní, abych si mohl klenoty prohlédnout důkladněji. Ostatně, vitrína se sice dala obejít kolem dokola, ale takové dva metry vzdálenosti mezi námi zůstalo. Ke své lítosti musím říci, že jsem ani nezahlédl rubíny a smaragdy osazené vnitřní oblouky, odborně kamary, jež však byly vidět špatně. Ovšem, nedostatečně jsem se snažil, něco zahlédnout jistě možné bylo. Koruna vyniká čistotou krásy, kamenů je hodně a jsou opravdu velké a mají značnou historicko uměleckou cenu. Většina je totiž provrtána, což shledávám pozoruhodným samo o sobě. O kameji v safíru ani nemluvě. A blyští se, myslím koruna, až oči přecházejí. Jak jsem se dočetl, v případě žezla a jablka se jedná o znamenité ukázky evropského renesančního zlatnictví, což potvrzuji. Byl to vskutku ojedinělý zážitek. Na závěr byl umístěn prodej upomínkových předmětů, na což upozorňovaly oblíbené A3 nápisy u šatny. Koupil jsem si tam knihu o klenotech za 200 KČ a magnetku pro rodiče. Odcházeli jsem v jedenáct hodin, promrzlí jak náleží. A protože O. musel do práce, nešli jsme do sauny se ohřát. Rozmrzl jsem až za tři dny, neb mne jaksi nenapadlo nic lepšího, než po obědě jet do Plzně. Mohl jsem se přeci stavit v Davidovi, no ne můj milý deníčku. Ve vlaku nás chytla pěkná chumelenice, letošní zimu nic neobvyklého. Vždycky nasněží a vzápětí sníh roztaje a tak pořád do kola.
Jedu domů a ano, M.L. jsou podle předpokladů zasypány sněhem. Někdo ve vlaku nechal noviny Metro, psali tam cosi o únikových hrách. Co to má být, můj milý deníčku, netušíš? Musím se zeptat bratra, ten se v takových nesmyslech vyzná.
Vracím se zpět, poprvé jsem použil nová sluchátka a je to milé, stihl jsem i se špatným připojením shlédnout tři G. i s bonusy, takže cesta velmi rychle utekla. A tilandsie, jenž letos opět kvetla, už byla odkvetlá. Ještě že teď v lednu jezdím domů každý týden, takže jsem ji nepropásl. To by mne opravdu mrzelo. Dnes v práci jsem si četl o sedmidenní válce a ta mi osvětlila to, co jsem se dočetl v Dobré o tamní železniční trati. Hmmm.
A nakonec pramen Luisa. Většina krásných a úchvatných domů ve F.L. se rozpadá, ale ne, nebudou se opravovat, ještě to tak. Místo toho se přestěhuje pramen Luisa i s dřevěným altánem a na uvolněné ploše se postaví celá ulice (Nebesa, jako by ve městě nebylo dost ulic plných prázdných domů!) nových lázeňských domů. Je zřejmé, že půjde o bezcenné odporné rádoby moderní barabizny nejlacinějšího ražení. Čirá hrůza. A tohle chce jít do UNESCOa.