jednou úvahou se ještě vrátím k Silvestru. Český přítel cizince, o němž jsem se zmiňoval minule, se chová poněkud zženštile, především mluví jako teploušek. Nedávno jsem četl na internetu, že dnešní homosexuálové jsou pod vlivem nepřátelské propagandy a odmítají se chovat zženštile, což by jinak bylo v souladu s jejich podstatou. Také jejich všeobecný obdiv k mužné síle jim byl vnucen většinovou společností a k nim samotným se naprosto nehodí. Ponechme teď stranou, jestli je to pravda či nikoli, kam se poděli všichni ti pederasti, že můj milý deníčku, a zaměřme se na otázku zženštilosti jako takové. Běžným názorem bylo, že zženštilost je určitý vzorec chování mužů vůči ženám, jenž má být jasným příznakem sexuálního nezájmu, tedy například kadeřník svojí zženštilostí naznačuje manželovi své zákaznice, že odtud mu nebezpečí nehrozí. Totéž mohl podvědomně dělat i onen David: jsem tu s vámi, miláčkové, ale nikoli pro vás. Řekl bych, že ten cizinec za trochu pitvoření stál. A proč se dříve homosexuálové programově uchylovali k zženštilému chování? No přeci aby unikli nechutným dotěrnostem ze strany vdavekchtivých žen. Dnes už není tento svízel na pořadu dne, i nesezdaná žena je schopna se o sebe postarat, nemusí se za každou cenu vdávat, jde už jen o děti a i to se dá nějak vyřešit. Takže zženštilost u homosexuálů není dnes nutná a tento vzorec chování postupně mizí.
Glazarová se vytasila se zvláště hrůzostrašným příběhem. No někdo by mohl možná označit příhodu řekněme za rozjívenou, ale nešť. Jistý nešťastný Adam měl tak silné neshody s macechou, neboť macecha chtěl shrábnout jeho právoplatné dědictví, až došlo k nehodě, to jest že mu svině ryjící na zahradě ukousla přirození. Ovšem, není svině jako svině, že. Po letech prý zmrzačený Adam macechu zaškrtil a vyhodil z okna domu.
Také jsem v pátek na ČT viděl jeden moc zajímavý přírodovědný pořad, pojednávající o využití skrytých kamer při natáčení zvířat. Tak nějak si člověk myslel, že kamera bude prostě zapíchnuta do země, ale ne. Může se ukrývat v kameni, nebo ještě lépe ve zvířecím robotu. Byly předvedeny nejrůznější typy jako štěňátko psa hyenovitého, volavka, želva, komba nebo tučňák. Často si jich okolní zvířata moc nevšímala, považovala je za součást životního prostředí, nicméně šimpanzi správně rozpoznali, že želva je divná a hlavně že má opravdu divné oko. Jsou opravdu chytří a mají skvělou paměť, ti šimpanzi. Záběry s tučňáčím robotem jsem poznával, viděl jsem je nejméně v jednom dalším dokumentu, nicméně bez robota. Bylo to skutečně působivé. I ve vztahu ke kostce v mém výběru videí i ve vztahu k robotí kopané i v souvislosti s vojenskými roboty.
Martinka, kolegyně v práci, se dušovala, že by nikdy nejela na dovolenou do takzvaných totalitních států, aby je nedejbože nepodporovala a vyprávěla, jak jsou lidé odtamtud ustrašení a bojí se cokoliv říci. Přesněji šlo o Čínu, ale to je nepodstatné. No, možná je to jinak, co když si ti lidé dobře uvědomují, že my tady u nás chceme slyšet, že svoji milovanou vládu nenávidí a jaksi z vrozené slušnosti se nechtějí hádat. Nebo jim to prostě nestojí za to a tak taktně mlčí. Takhle dojemná víra lidí z takzvaného západu, že lidé žijící v takzvaných totalitních státech musí nutně být nespokojení se způsobem vládnutí je málem zábavná. To naše učitelka čínštiny se na toto téma často hádala a svůj úprk z Číny zdůvodňovala, nikoli neopodstatněně, přelidněností. Ostatně, daní za svobodu projevu je jistý chlapík, co koluje na internetu a maluje obrazy místo štětky svým vlastním pohlavním údem a je to děsná prdel.
Měl jsem zvláště divoký sen. Manželka vedoucího u nás dělá účetnictví a tak si ve snu, kamsi jsem jel autobusem, sedla na sedadlo vedle mne, nejprve řešila něco pracovního a pak mi začala dělat návrhy. Co následovalo, to se opravdu stydím napsat, jen bych rád podotknul, že je štěstí, že sny nikdy netrvají dlouho.