Leží na posteli v neútulném hotelovém pokoji. Prázdnýma očima se zbytky něčeho, čemu se říká jiskra, jakoby bez ducha kouká na prázdnou zeď před sebou. Ticho. Kdyby na té zdi visely hodiny, každé tiknutí by mu trhalo ušní bubínky jako výstřel z děla. Ale nevisí. No zaplať Bůh či kdo.... V hlavě na první pohled prázdno. Ale při pečlivém soustředění je schopen z toho monotónního šumu separovat myšlenky, vzpomínky, emoce.... Je jich moc, tolik, že všechny dohromady nelze pojmout a všechny dohromady tvoří ten chvílemi až ohlušující šum. A do toho otázky. A z každé odpovědi, aniž by byla dovyřčena, vyskakují další a další otázky, které se hádají a handrkují v nekonečné frontě.
Kdysy býval svět a Bůh a láska a ještě někdo.... Já.... Já? Kdo je to? Odlesk vzpomínek někoho, kdo je ničím. Jen to ještě ještě sám o sobě neví, jen začíná tušit tak jak ztrácí sílu a schopnost milosrdného sebeklamu. Bývala jara plná oslepující naděje, která láskypklně zakrývala pravdu žítí, umě maskovala fakt, že jsou i podzimy a zimy.... A byly zimy, které zkrze svou ukrutnou vlídnost lhaly o zrádnosti jara a nevypočitatelnosti letních bouří.
Iluze? Naděje? Směr? To už nemá. Má jen tu zeď... Tu, na které naštěstí nejsou hodiny, které by mu odpočítávaly stejně nesmysný čas.... Ztracený čas... Čas neživota, nelásky a pýchy na svůj neživot. Jeho čas měří klesající hladina v láhvi špatného vína a přibývající vajgly v přetékajícím popelníku.
Uvízl na zvláštním místě. Někde ve štěrbině mezi polostínem a polosvětlem. Nelze odsud věci ovlivnit, jen pozorovat a ostře nahlížet z neobvyklého úhlu. Nechápe, co vidí, ale je tím fascinován. Tak tohle je ten svět, jehož byl součástí. Pravda a lež mají stejné tváře. Stejně jako lhostejnost a zájem. Není pevného bodu, vše je krutě relativní a pokřivené, zpivořené oproti tomu, jak to vypadalo tam. Mamon je štěstím a láska sprostý kalkul. Upřímnost slabostí a sobectví kapitálem. Odporné, že?
Je to pro něj nesnesitelné, ale je mu tam asi dobře. Rád by žil, až k zešílení... Ale v tomhle? Není mu lépe v místě kde nežije ale ještě nezemřel?
A opravdu ještě nezemřel?