Ještě se musím vrátit k velice příjemnému víkendu s Vídní. Když Petr promýšlel slavnostní nedělní oběd, dostal chuť na pažitkové brambory. Tedy, chtěl bych mít tento druh představivosti, když já si chci něco dopřát, tak vymyslím leda nějaký drahý sýr. Když se doma na zakoupenou pažitku podíval blíže, zjistil, že je z Keni. Musel jsem se smát, ale nakonec lepší, než cibule od protinožců z Austrálie. Zase se mi zdá, že na mne leze rýma, patrně jsem ji chytil od toho hnusného chlapa ve vlaku, co mu tak smrdělo z huby a stále zíval, aby to bylo just cítit. Měl jsem si odsednout, to je jasné. V pondělí chci jít do kina a pak k P. a v úterý pro změnu s P. na nahaté plavání, tak by se mi hodilo, abych vydržel! Včera mi bratr po schůzi origamistů, mimochodem ten nový přírůstek, zhruba sedmnáctiletý, je prostě nádherný, tmavovlasý, s velkýma tmavýma očima, s fouskama a s dlouhými řasami, ukazoval nějaké snímky z USA. Byl ve městě velkém asi jako Plzeň nedaleko Denveru. Usácké dopravní značky mají vždy textem vysvětlen smysl, takže je v podstatě není potřeba znát a dále je zřejmé, že jich musí být poměrně málo. Naše obvyklé nahromadění řady značek na jedno místo je v takovém případě neproveditelné, jak jistě uznáš, můj milý deníčku. Dále, krajina v přírodních rezervacích a vlastně i ve městě se dost podobá našemu domovu, také samá skála a borovice, jen mrtvý les má původ v požáru a ne v kůrovci, jako na Šumavě. Jinak to Fort Collins je zhruba ve výšce 1500 m n.m., což je jistě zajímavé, na úpatí Skalistých hor a ve středu města se nesmí kouřit nikde, ani na ulicích. Bratr si vyfotografoval příslušnou zákazovou značku s jednoznačnými obrázky, zakázány jsou i elektronické cigarety. A u jedné hospody také někde v USA si zaznamenal cedulku s příkazem, že se nesmí kouřit 30 kroků od dveří hospody. Tolik k našim přátelům z USA a k našim hospodských vchodům obaleným kuřáky. Docela by mne zajímalo, co ti chudáci nikotinisté v USA dělají. Bohuna tvrdila, že nějaká její známá žila v Kanadě a musela se odstěhovat do Anglie, neboť si na ni sousedé stěžovali, že kouří. Jako dárek mi přivezl bratr zkamenělou rybku, pěknou a snad i pravou, jen zcela zbytečnou, ovšem zapůsobila, zvláště když prohlásil, že v obchodě měli i lebku triceratopse. Tu ale nebral, neboť by se nevešla do letadla. Pak pouštěl filmečky a nadchli mne burunduci. Tedy, omlouvám se, čipmankové. Dále ukazoval snímky z Hamburku, nová filharmonie je opravdu působivá, zvláště tedy v mlze, že můj milý deníčku. A doma je sníh.
Z nedostatku lepších nápadů jsem se koukl na část Návratu Jedyho. Nemilé s tímto filmem je to, že je dobrý jen na začátku, pak ztrácí a stává se nesnesitelným. Ale co mne zaujalo je skutečnost, že jistá mluvicí pijavice chtěla shodit naše hrdiny do chřtánu obludného mravkolva, krmícího se lidmi. Pijavka říkal něco v tom smyslu, že oběti svržené do chřtánu se budou deset tisíc let rozkládat ve strašných bolestech. Můžeme to brát jako děsnou legraci, jenže na to jsem už asi moc starý. Pochopitelně, tento bezcitný a krutý trest, jenž by měl podléhat cenzuře, byl nakonec určen nikoli hrdinům, ale přisluhovačům mluvicí pijavice, jež všechny krutosti řídila a rozdávala. Přisluhovači jen plnili její rozkazy. Tato skutečně zlá bytost, ona pijavice, byla útlocitně uškrcena, žádných deset tisíc let muk, jak je byla často dopřávala druhým. Docela hloupé, nemyslíš můj milý deníčku? A nebo ne? Vládcům vždy patří něco lepšího, i ve smrti a taková je ona vysněná amerika? A to chceme i u nás? No nic.
Koukal jsem už trochu na nový jízdní řád a výsledek takzvaných vylepšení je pro mne prostě k pláči. Pendolíno nestálo v Plzni, tak teď bude stát 10 minut, přijíždělo na Smíchov v 17.06, takže se Ponrepo od 17.30 dalo stihnout alespoň teoreticky; teď bude mít pravidelný příjezd v 17.22, takže bez šance. Odjezdy z Prahy jsou podobně nevhodné, v sobotu je nutno jet už v 19.30, neboť vlak v 21 h jede hodinu a tři čtvrtě a podobně. V reklamách slibovali zkrácení časů Plzeň Praha, což jaksi není pravda a navíc zdražili. Použité soupravy budou mít jen jeden vůz se stolečky. Jsem z toho otrávený, ale nemohu nic dělat, jen zkusit přejít na autobus.
Na novém mostě probíhají zatěžkávací zkoušky, snad nedopadne jako lávka v Praze Tróji, na níž jsem byl loni a neshledal jsem ani náznak potíží. Dnešní zátěž vytvářela pohledná parní lokomotiva. Fotila a okukovala ji spousta lidí.
Nevím, zda jsem se zmiňoval, můj milý deníčku, ale test z 9. listopadu dopadl dobře.