tak jsem se tuhle ocitl v Kinského zahradě, byla to zajímavá vzpomínka na dobu, kdy jsem bydlel v ulici V lesíčku. Vraceli jsme se přes Petřín, cestou kolem Schönbornské zahrady a zažil jsem skutečně ošklivý otřes. Ty kurvy usácké si tam začali stavět jakýsi obludný plot, z rezavého plechu, nahoře sešikmený s ostnatým drátem, mimořádně hnusný a vhodný tak k věznici s politickými vězni a zcela nevhodný do památkové rezervace chráněné UNESCO. Děsí mne představa, jak dopadla Vrtbovská zahrada, jež s hnusáky také sousedí. Mimochodem, plotem klidně zahradili do té doby veřejnou cestu. Tak si říkám, že by stálo za to, dát úřední dotaz na Prahu 1. A mimochodem, slavný plot v Blavě je proti tomu petřínskému mimořádně vkusný a okrasný. V Praze chybí už jen kulometná hnízda a strážné věže. Kdyby to bylo v mé moci, hnal bych je sviňským krokem. Ti lidé za první republiky, když prodávali paláce zabavené bývalé šlechtě, těžko mohli předpokládat, jak to jednou dopadne. Taková hrůza! A na internetu jsem nenašel ani zmínku.
Už mne štvalo, jak bídně dopadaly veškeré mé pokusy o slušný sestřih vousů. Rozhodl jsem se zkusit nějaké holičství zaměřené právě tímto směrem. Navštívil jsem jedno v Plzni, bylo nejblíže, návštěva mne stála téměř 900 KČ a trvala přes hodinu. Nejprve vlasy. Poněkud obtloustlý vousatý holič se chlubil, že se nikde neučil, že stříhá už 13 let, že se to snažil naučit už dva kluky, ale ti že moc šikovní nejsou, že byl i na jedné kadeřnické soutěži a stříhal a stříhal až mi na hlavě skorem nic nezbylo, načež prohlásil, že si mne vyfotí, neboť všichni chtějí vylepat a konečně přišel někdo, kdo chtěl dlouhé. V práci se mi smály, že mám v prosinci letní sestřih. Je pravda, že uši mrznou pořádně, jenže ani v létě to není žádný šlágr. Když jsem naposledy ztratil bdělost a dopustil krátký sestřih, bylo to začátkem dubna 2015 a hrozně jsem se pak spálil na sluníčku. Navíc mi teď budou stát vlasy na hlavě ve stylu vrabčího hnízda, než mi dorostou. Pak přišly na řadu vousy. Zcela mi zrušil kníra, takže mi sice neleze do jídla, ale zase mne pálí nechráněné rty. Vousy snad ostříhal slušně, ale opět nezohlednil skutečnost, že se mi stáčejí napravo a když se vpravo neveznou více vypadá to, jako by jich tam bylo více. Takže také žádná sláva. Dále mi nacpal do nosu tyčinky s voskem a vytrhl nějaké chloupky, moc vidět to ale není, na vlasy nastříkal slanou vodu, dále tužidlo a litry laku a a stejně mi vlasy trčí, zvláště ráno. Na konec zapálil kousek koudele na delší tyčince a máchal jí kolem uší, čímž měl snad opalovat chloupky, ale opálil akorát kůži na levém uchu. Pak jsem měl koudel sfouknout a něco si přát. Kdybych na to byl připraven, možná bych si i něco přál. Při odchodu jsem si chtěl dát mentolový bonbon, dva mi vypadly na zem, ale třetí jsem zhlt. Teď hlavně, abych tím nenaštval jisté lidi.
Byl jsem s O. na Pasti na myši. Bylo to vkusné, zvláště se mi líbil nápad s prosklenou halou, Velké divadlo je krásné a citlivě opravené a vůbec to bylo pěkné.
Jinak se cítím pod psa, mám pocit, jako kdybych nakonec dostal virozu od šéfky, snad zítřejší Vídeň přežiji.
Ale úplně nejtrapnější je, že jsem si z minulé návštěvy doma nepřivezl žádnou další knihu a nemám co číst v MHD. Ovidius totiž došel dříve, než jsem čekal. Už jsem totiž nemusel tolik studovat vysvětlivky. Všechny ty Bríseovny a Prokristy, dávající svým manželům k obědu restované dětičky a proměněné za to ve vlaštovky, už jsem celkem dával z paměti.