když jsem se tuhle vracel z Prahy, udiveně jsem koukal na hustou řadu stánků na smíchovské náplavce. Později jsem zjistil, že šlo v pořadí o druhé vepřobraní. Nebesa, dnes, aby přišli nějací lidé, musí se tomu říkat vepřobraní, ačkoliv nejde o nic jiného, než staré dobré zabijačkové hody, že můj milý deníčku.
Přehnala se přes nás nejhorší vichřice od dob Kirilka. V Lobzích, kde jsem prozíravě zůstal, se nic moc nedělo, dokonce jsem mohl i chytat sluníčko, jen poryvy vyvrátily asi tak dva stromy, u nádraží vítr převrhl několik reklamních laviček a v Černicích vichr srazil jeden dva poutače. Zato jinde. Ve Frant. Lázních nešla elektřina přesně deset hodin, vlaky na Plzeň nejezdily ještě v podělí ráno, připomínám, že vichřice řádila od soboty do neděle, takže jsem byl opravdu rád, že jsem nemusel jet z Chebu do Plzně. Skutečná hrůza ovšem vypukla na trati z Ostravy do Prahy. Podle očitých svědků cesta trvala asi deset hodin, až do Olomouce v pohodě, pak odbočka do Brna, v Brně přejíždění mezi dolním nádražím a Židenicemi, pak potíže s příznivci Baníku Ostrava, jenž propásli zápas, odpojení jejich vozu v České Třebové s účastí četnictva a nakonec noční příjezd do Prahy. Strašné.
Také jsem se konečně podíval do Míši. Bylo mi smutno a také jsem si chtěl ověřit, jestli se tam ještě kouří. Shodou okolností byla helovínská párty, takže jsem pro jistotu narychlo složil origami svíci, a vyrazil. Byla tam spousta mladých, patrně hetero, asi je pořád v kurzu chodit s holkou do gay baru, docela hluk, nebylo si kam sednout, čaj byl prostě strašný a v takzvaném darkroomu bylo uskladněno pivo. Jako našince jsem odhadoval zhruba dva až tři lidi. Ale co mne dostalo, byl strom na dvoře, kam se chodí kouřit. Abych si potvrdil svůj odhad, zkoušel jsem na zemi, skorem potmě, ve spadaném listí najít nějaký pekanový ořech. Nenašel jsem sice nic, ale i tak jsem si téměř jist, že šlo o ořechovec Carya ovata. Na síti jsem se dočetl, že má sklony k nepravidelné plodnosti. Avšak kde se tam vzal takový exot opravdu netuším. A ano, mají otevřeno jen v pátek a sobotu.
Když dnes přijel na Slovany trolejbus, tramvaj se zrovna rozjížděla, nicméně tramvajačka trolejbus zahlédla a na poslední chvíly zastavila, takže jsem stihli přestoupit, což se celkem hodilo, neboť tramvaje opět nejezdí pod mostem přes nádraží. První z nových mostů už má hotovu hrubou stavdu. To je rychlost, že můj milý deníčku.
Naši nebyli doma, vraceli se až v neděli a že prý mám pro ně přijet do Chebu na nádraží. No to jsem si dal. Hustě pršelo, byla už tma, nic nebylo vidět, neboť jsem jel pomalu, tak mne pořád někdo předjížděl, ale dojel jsem celkem bez nehody a dokonce se mi podařilo snadno zaparkovat přejetím do sousední řady. Předpověď na sobotu tvrdila, že bude krásně a v Milovicích i bylo, ale tady na západě byla zima, nízká oblačnost, ale snad to zase tak moc nevadilo. Františkovy Lázně nejsou rozkošné snad jen v plískanici.
A mimochodem, vichřice strhla část lepenky na naší zahradní boudě, ovšem na druhé straně, ta opravená vydržela, neboť jí otec zatížil železným žebříkem. Předtím totiž žebřík zatěžoval tu nově strženou část.
V Rusku vypukla závažná aféra s tatarštinou v Tatarstánu, neboť Putin vyhlásil zákaz povinné výuky mateřského jazyka na školách, pokud náhodou není mateřským jazykem ruština. Beneši Beneši, měli by Tě slavit každý den a stavět ti celé chrámy plné Tvých soch.
A ještě něco, můj milý deníčku, ptám se: Proč je samostatný Tibet správný a samostatné Katalánsko ne? A proč je rozpad Jugoslávie v pořádku a rozpad Ukrajiny ne? Co mi na to povíš, můj milý deníčku, co? Že je politika svinstvo? A myslíš, že je to tím odbito?