tohle už přestává všechno, tentokrát mne opravdu naštvali. Řekl jsem si, že ještě jednou zkusím jet vlakem a byla to skutečně hrubá chyba. Nejprve se objevila cedule, že má picdolíno zpoždění 10 minut. Už v tu chvíli bylo zřejmé, že do kina nedorazím včas ani omylem, ani zázrakem, dokonce ani s pomocí Nejmilostivějších Nebes. Když se objevilo na tabuli zpoždění 30 minut, bylo jasné, že je to opravdu průšvih. A teď jsem, můj milý deníčku, udělal hrubou chybu. Řekl jsem si, že nepojedu obyčejným rychlíkem, neboť to vychází asi tak nastejno s picdolínem a že si přeci jen tu půlhodinu počkám. Jen rychlík odjel, tak ty kurvy z ČD hlásily, že rychlík na Cheb jede jen do Kozolup a dál se jede autobusy, takže bylo zřejmé, že picdolíno také nemusí jet vůbec a že rozhodně oněch třicet minut nebude konečných. A to prosím na příjezdu do Plzně, je třeba připočíst obvyklé zpoždění do Prahy nejméně 20 minut. Kdyby ty kurvy prašivé rovnou řekli, že picdolíno pojede kdoví kdy a ti, co jedou do Prahy ať použijí rychlík, že jim vrátí peníze za místenku, už jsem mohl být v Praze a v kině bych měl zpoždění jen 30 minut. Takhle kino padá, zůstává jen Petr a nebýt jeho, ani bych do Prahy už nejel a šel vyjednávat o vrácení jízdného. Tak teď hlásily 45 minut. Hahaha. Nezbývá, než přesedlat na autobusy. Cokoli je lepší než tohle. Jsem velmi, ale opravdu velmi nespokojen. Žlutý autobus jede v 16.00 z CANu a v 17.00 je na Zličíně. To se do Ponrepa v pohodě stíhá, však je to na trase B.
Když jsem tuhle zde na iboys koukal na inzeráty, jeden mne doslova porazil. To jsem tedy zíral:
Vybíral si popelnici hned vedle mě,krásně ses usmál když si našel rohlík. Jestli tu jsi tak napiš.
Bomba, no ne, můj milý deníčku.
Když jsem minule psal o Marii Formáčkové, vzpomněl jsem si, jak nedávano vtipkovali, že na svůj věk z daleka nevypadá tak špatně. Zato z blízka už to tak slavné není. Což mne přivádí zpět k nehodě. Auto už je zpět, pouze se zhruba opravenými blatníky. Když otec požadoval pořádnou opravu, dotalo se mu od autoklempíře této rady: Ále, počkáme, až se to mladý naučí, kdyby to zase někde klepnul. To je ale drzost, že můj milý deníčku.
Takže, kino začíná a jsme na Karlštejně a to nás ještě čekají nevyzpytatelné Dobřichovice. Ach jo. Tak už stojíme a ještě ani nejsme v Dobřichovicích! Tak zase stojíme, pro změnu v Řevnicích. Zpoždění utěšeně narůstá. Dříve to ČD řešili tím, že zaváděli výlukový jízdní řád. Vlaky sice třeba vyjížděly o půl hodiny dříve, ale zpoždění pak nebyla tak veliká. O tom, že by to šlo svědčí oprava nádraží v Brně, přes léto, kdy se jezdí z úplně jiného místa vzdáleného asi tři kilometry, což je hodně zábavné, když dorazíte pět minut před odjezdem vlaku. Nebo chcete přestupovat. Pak to jistí další vlak, co si budem bublat, můj milý deníčku. Právě se řítíme závratnou rychlostí 40 km za hodinu, ale už jsou Dobřichovice. Tak nakonec to hodilo nehorázných 55 minut!
Tak jsem viděl lasici kolčavu. Je to moc hezká malá šelmička. Původně jsem myslel, že je to myš, ale byla podezřele dlouhá a když začala panáčkovat, bylo zřejmé, i s přihlédnutím k bílé náprsence, že myš ani myšička to nejsou. Ale šéfka vyprávěla, že se jí lasice dostala do klece s křepelkami a všechny je zahubila. Prostě šelma v uzavřeném prostoru úplně zblbne a kouše a trhá dokud se něco hýbe. Chudinky křepelky neměly kam uniknout. Těžko z toho ale vinit šelmičku, že můj milý deníčku.
A neboť si nejsem jist, zda jsem se zmiňoval, činím tak ještě jednou. Když otec opravoval střechu na boudě, co máme na zahradě, neb nám do ní zatékalo, chtěl lézt na střechu sám. Je dosti příkrá, ale má tam jakýsi žebřík, na němž se dá jakž takž udržet. No, pochopitelně jsem mu to zakázal a raději na střechu vlezl sám. Ani jsem ho nemusel moc přemlouvat, má už svůj věk. Docela jsem se zpotil a stálo mne to dost sil, ale nějaké plechy jsem přibít zvládl, tak doufám, že už tam tolik nezatéká.
Letošní podzim, tedy chladné září a teplý říjen, zmátl vilíny na Homolce natolik, že částečně rozkvetly. A nejedná se o vilíny viržinské, jež kvetou na podzim obvykle, ale o ty v zimě kvetoucí. Zhruba polovinu poupat si však přeci jen ponechaly na zimu.