Petr se mi chlubil, jak používá internetový obchod českých drah a sbírá body, aby si potom mohl za ně jednou za čas koupit jízdenku. I řekl jsem si, že jezdím docela často a tak se mi to časem také vyplatí. Měl jsem k jejich e-shopu odpor od té doby, co mne napálili s in-kartou. A jak se ukázalo, právem. Jízdenka, co si koupím u pokladny platí na všechny vlaky v den zakoupení. Tento druh jízdenky mi zcela a úplně vyhovuje, nepotřebuji ji rušit, když už si ji koupím. Taková jízdenka, jak se zdá, není na internetovém obchodě k mání. Je možno si koupit pouze jízdenku na určitý, pevně daný spoj. Když člověk jede pozdějším spojem, není s tím problém. Když ale jede dřívějším, má smůlu, jízdenka je neplatná. To jsem jaksi přehlédl, neboť jsem byl líný číst obchodní podmínky. Kdo by také nebyl, když jsou kdoví jak dlouhé, ale podstatné věci se vejdou do dvou řádků. Takže jak jsem dnes dopadl. Měl jsem dopředu koupený lístek na 13.12, ale kožařka mne propustila dříve, tudíž jsem jel v 10.12. Takže jsem zaplatil další jízdenku ve vlaku, s přirážkou 40 KČ, což ovšem považuji za nemravné a zbyla mi původně koupená jízdenka. Tu lze sice vrátit do 15 minut před odjezdem vlaku, ale já nemám připojení, takže mám smůlu, neboť se k připojení nedostanu včas. Počítejme škody, můj milý deníčku: 84 KČ původní jízdenka plus 40 KČ přirážka. Bude trvat poměrně dlouho, než mi tuto ztrátu body zacelí.
V Lobzích začali opravovat hlavní třídu, podle všeho se jí rozhodli zúžit a vybudovat na zbylém prostoru parkovací místa. Jen aby to nevyústilo v zácpy. Ale o tom psát nechci, můj milý deníčku. Daleko zajímavější je skutečnost, že na jedné straně silnice začali upravovat chodník, tj. je bez svrchní vrstvy, tvořen jen urovnaným štěrkem, na jednom konci jsou dvě velké hromady písku, na druhém tři hromady a velká jáma. V pořádku, nemyslím sice, že chodník nutně potřeboval opravit, ale budiž, Plzeň se topí v penězích. Chodník na druhé straně silnice zůstal, takže bylo možno přejít na druhý chodník. Jenže, po čase se i na druhé straně silnice objevila cedule přejděte na druhý chodník, připomínám, že se jedná o chodník již dříve rozkopaný, s hromadami a jámou, takže teď i druhý chodník, dosud použitelný je bez vrchní vrstvy a pracuje se na něm. No, jsou to vtipálci, kudy asi tak máme chodit, he? Myslel jsem, že Plzeň je odjakživa pravicová bašta, takže mne docela překvapilo, že zde zavádějí způsoby, jimiž prosluli komunisti.
Ha, viděl jsem z vlaku dvě volavky bílé, jak loví ryby v Berounce.
Včera jsem byl od 20.00 v Ponrepu na Unavené smrti a pak že přespím u Petra. Petr šel také a k mému nezměrnému údivu se mu film velmi líbil! Pak jsme šli do jednadvacítky, prý na půl hodiny, že počkáme až dorazí jeho přátelé, pár, odněkud z Hradce. Mezitím jsme na kostele svaté Ludmily na Náměstí Míru viděli ukázku, patrně cvičnou, laserového promítání na fasádu. Bylo to zajímavé. V hospodě jsem si dal malou plzeň, složil krokodýla od Kawahaty a když dorazily hradečáci, tak jsem nadělal dosti parády s hlavolamem od Bascedy, tj. hůlkou s provázkem, provlečenou v knoflíkové dírce. K Petrovi domů jsme se dostali až po půlnoci a že prý, jestli bych nechtěl zkusit pasivně anální styk. Tak jsem řekl že ano. Bylo to příjemné, zvláště když mne při tom objímal, ale dost to bolelo a opět jsem krvácel. To jsou ty hemoroidy 2. stupně. Co na to Petr nevím, ale asi bych tohle dělat neměl. To bylo ve středu a ještě v pátek to s jistotou krvácelo. Zůstává ale holou skutečností, že tentokráte jsem věru neměl potíže s tím, udělat se. A musím přiznat, že jsem byl smutný, když jsme se museli rozloučit. A smutek přetrvává z vtíravého pocitu, že mne buď Petr nechá, protože budu odmítat pasivně anál a nebo budu trpět jako zvíře a stejně to nakonec vzdám.