vracím se z MOSu, poněkud vyčerpaný. Vícehlavý jeřáb příliš netáhl, ale to bylo nakonec možná dobře, alespoň jsme dílnu hravě stihli. Utratil jsem letos na setkání spoustu peněz. To máme DČ 200 KČ, veganské bistro 250 KČ (zázvorový čaj, falešná palačinka s avokádem, hořkými olivami s peckami a cizrnou), hospoda Hajlovka 300 KČ (slepičí polévka co by nezachránila Meresjeva, gulášek s křenem a knedlíkem, dobrým, a malou plzní) a konečně hipsterské bistro 200 KČ (vege pšeničná tortila s fazolemi a avokádem a bezlepkový citronový koláč, chutný), dále vstupné 250 KČ a roční příspěvěk ČOS za bratra 400 KČ, občerstvení v místě pořádání 100 KČ. To vše za dva dny. Docela trapas, ne? Plus cestovné, pochopitelně. Poprvé jsem nakupoval jízdenky na body, tak doufám, že se mi nějaké načtou. Zjistil jsem ale, že jsem díky tomu měl místenku z Prahy do Plzně na Radbuzu zadarmo. Takže jsem ušetřil celých 35 KČ. Vlastně ne, koupil jsem si hnusnou čokorolku z vozíku za 17 KČ. Byla samý lepek, cukr a mléko, což jsou tři nejstrašnější jedy moderního člověka. A protože dnešní důchodci nic takového v mládí nejedli, průměrný věk se prodlužuje. To dnešní děti, pokud je budeme těmito jedy krmit, umřou nejpozději v pětatřiceti, ti nejodolnější v padesáti. No nic, jsem unavený a tak blábolím nesmysly. A ze všech těch cizrn a fazolí prdím jako prdlý. A v noci mne vzbudila bolest zad. To už tu dlouho nebylo. Kosmosféra ovšem zapůsobila. Představ si, můj milý deníčku, že Strobl ji neznal! Kdo by to byl řekl. Také jsem poprvé hlídal bratrovy dětičky, tři. Večer jsem je nakrmil, zahnal do postele, ráno se sami vzbudili, sami se nasnídali a já je dokopal do metra, aby jim neujelo. Na Náměstí Míru jsem je ponechal svému osudu a vyrazil na MOS. I tak to bylo celkem vyčerpávající.
Tuhle se mi zdál sen o gayklubu a vlaku, jenže než jsem si ho stačil zapsat, úplně se mi vykouřil z hlavy. Příště si musím napsat alespoň stručně, oč v něm šlo. Ale v zásadě nebyl z druhu snů divokých. Ve středu jsem byl v bazénu, bylo celkem málo lidí a to jsem málem upadl: ve vstupu do pánských šaten je umivadlo, u něho stál nahý muž, zadek vystrčený na chodbu a holil si nohy. No vážně můj milý deníčku. Trochu jsem si ho prohlédl, takže, měl slušnou výbavu, neoholenou a vůbec vypadal dobře. Ale opět mne napadlo, že na to jdu špatně a že bych se neměl sprchovat doma, ale jako ostatní v bazénu, abych ušetřil. Když už platím vstupné, že můj milý deníčku. Jak se prokousávám Ovidiem, hledal jsem na internetu nějaké podrobnosti ohledně trojské války a dostal jsem se až k překladům Homéra. Celkem pozoruhodné čtení, úplně jiné, než jak jsem si představoval, jaksi mnohem hrubější a drsnější a v překladu bylo slovo stožertva, neboli hekatomba. Takže když Mach kdysi prohlásil, že má Zoul u něho hekatomby jedniček, nebyla to taková bžunda, jak jsme si mysleli. Stovky jedniček, to je přeci krásné, ne můj milý deníčku.
A zpoždění je, můj milý deníčku, nekecám, dvacet minut. Hrůza a děs.
Dokud jsem byl v pohybu, nic se nedělo, ale jen jsem si po 23h lehl do postele, vypukl zánět žaludku nebo něco podobného. Bylo mi na zvracení, říhla jsem, měl jsem pocit tlaku v břiše, už už jsem myslel, že tentokráte zvracet opravdu budu. Nakonec se přidala třesavka. Kolem druhé, nebo tak nějak to konečně povolilo a mohl jsem jít spát. Vzbudil jsem se v půl sedmé a už neusnul, takže v půl desáté jsem byl v práci. Dobře mi rozhodně není, ale už je to lepší. Podobné potíže jsem po přestěhování do Plzně měl už několikrát, ale takhle silné ještě ne. Odhaduji, že to byla ta plněná tortila. Ale nejspíše jsem nebyl jediný, komu bylo špatně, jak jsem tak vyčkával u záchoda, nemohl jsem přeslechnout, že někdo výše splachuje záchod.