Pokaždé, co jsem chodíval cestou do školy, potkával jsem skupinky starších studentů ve směšných kostýmech, jak se vždy neodbytně dožadovali alespoň několika drobných pro jejich rozlučkový večírek. Stáli všude a záměrně lidem blokovali cestu, jen aby vyškemrali nějaký ten finanční obnos. Bylo to poslední zvonění maturitních ročníků, tedy studentů, kteří zanedlouho naši školu opouštěli.
Po roce jsem se i já dostal do maturitního ročníku. Ve třídě padaly spousty nápadů na společné tematické kostýmy, avšak ani po jedné vyučovací hodině jsme se nedokázali dohodnout. Každý prosazoval to své, a tak to nakonec dopadlo, že každý půjde, za co bude chtít. Naše celá třída se rozdělila do šesti skupin po pěti lidech. Naši skupinu tvořili tři holky a dva kluci (já a kamarád). Moc se mi nezamlouvala představa chodit celé dopoledne po centru města mezi lidmi v nějakém kostýmku a vybírat peníze na maturitní večírek, přišlo mi to přinejmenším trochu trapné. Avšak byla to tradice, a tak jsem to musel prostě překousnout.
Zbývalo několik dní na to, abychom si připravili kostýmy. Nechtělo se mi vychystávat nějaký složitý kostým, jednak bych ztratil spousty času jeho přípravami a poté bych se v něm navíc cítil trapně. Celou noc jsem přemýšlel, jak to vyřešit. Hodiny plynuly a já zaměstnával svou mysl nad touto banální věcí. V tu chvíli mi přišla zajímavá myšlenka.
Již v tomto období jsem u sebe rozvíjel fetišistické představy se sexuálním podtextem. Doma jsem měl schovaný gumový triatlonový neopren a velice mne vzrušovalo jej nosit na veřejnosti. Třeba když jsem šel do města, tak jsem si ho doma oblékl na nahé tělo a překryl běžným oblečením tak, aby nešel vidět. Pouze já věděl, že ho mám na sobě. Velice se mi líbilo, jak ta guma těsně přiléhá na pokožku. Častokrát jsem se i v noci vydával na nějakou procházku po vylidněném městě, ale už jen v pouhém neoprenu.
Napadlo mě tedy, proč nezkusit gumový triatlonový neopren jako „kostým“ na poslední zvonění. Poslední zvonění byl jediný den v roce, kdy jsem mohl veřejně nosit něco trapného, aniž bych schytal vlnu posměšků. Tento nápad mi přišel velmi lákavý, protože jsem byl zvyklý chodit v pouhém neoprenu jen v noci a teď tu byla příležitost si jej vyzkoušet v reálu v centru města mezi lidmi za bílého dne. Samozřejmě, že nikdo nevěděl o mém fetiši, avšak jediné, na co bych si musel dát pozor, bylo, aby moje erekce nebyla přes gumovou vrstvu neoprenu příliš patrná.
Nastal den D. Samozřejmě, že jsem nikomu o svém plánu neřekl, bylo to takové malé překvapení. Naše skupina měla domluven sraz na 7.00 na vlakovém nádraží. Vzhledem k tomu, že jsem studoval v jiném městě, než jsem bydlel, musel jsem se nejprve na smluvené místo dopravit vlakem. Ráno jsem se vzbudil velice brzo, a abych pravdu řekl, tak jsem tak těšil, že jsem ani pořádně nemohl spát. Po krátké snídani a nezbyté ranní hygieně jsem si připravil malou svačinu do batohu. Samozřejmě dostatečná zásoba tekutin taktéž nesměla chybět, protože pokud jsem se chystal celý den strávit na sluníčku v neoprenu, tak bych mohl snadno zkolabovat. Nyní jsem byl připraven. Ze skříně jsem vytáhl triatlonový neopren a položil si ho na postel. Začal jsem se vysvlékat. Nejprve tričko a poté trenýrky. V pokoji jsem stál nyní celý nahý. Popadl jsem gumový oblek a rozepnul jsem zip na zádech. Vsunul jsem do něj nejprve pravou nohu a poté levou. Vytáhl jsem si ho až k pasu a vyhladil jsem všechny záhyby. Poté následovaly rukávy. Nakonec jsem vytáhl zip až ke krku a zajistil ho suchým zipem na gumovém přehybu. Obul jsem si botasky a hodil si batoh na záda. Nyní jsem byl připraven vyrazit.
Zamkl jsem dveře od domu a směřoval jsem k asi půl kilometru vzdálené vlakové zastávce, odkud mi jel vlak do vedlejšího města, kde jsme měli sraz na nádraží. Již po pár desítkách metrů jsem cítil mírné vzrušení a trochu i strach z toho, že se ukazuji takhle na veřejnosti v pouhém neoprenu. Srdce mi bušilo a stále jsem přemýšlel, jestli jsem přeci jen neudělal blbost. Párkrát jsem se zastavil s tím, že se přeci jen vrátím, avšak tím, jak jsem se stále vzdaloval od domova, tím i rostlo mé vzrušení. Mým jediným štěstím bylo, že jsem nikoho při cestě na zastávku nepotkal. Bylo ještě brzo, a kromě několika projíždějících aut, byly ulice zatím prázdné.
Když jsem došel na vlakovou zastávku, nikdo tam nebyl a byl jsem tam zatím sám. Vlak jel až za deset minut. Posadil jsem se na dřevěnou lavičku pod dřevěnou uzavřenou stříškou. Stále jsem přemýšlel, jestli jsem přeci jen neudělal hloupost. Na druhou stranu se ve mně probouzela čím dál větší zvědavost. Vzrušení stále rostlo a já se rozhodl využít okamžiku, že jsem zatím sám. Jemnými pohyby dlaně jsem si přes gumovou vrstvu stimuloval citlivý penis. Byl to neskutečně povznášející okamžik. Toto krátké uvolnění mi umožnilo alespoň na chvíli zapomenout na obavy z pohledů cizích lidí. Po chvilce jsem uslyšel něčí kroky, pochopil jsem, že se někdo blíží na zastávku. Nebylo kam uniknout. Rozhodl jsem se sedět na místě a ničeho si nevšímat, srdce mi ale bušilo a já byl velmi nervózní. Za rohem se objevil nějaký muž s aktovkou v ruce a vypadalo to jako by jel do práce. Prošel kolem mne a usadil se o kousek dál. Teprve až na druhý pohled na mě si všiml, že mám na sobě „jakýsi“ gumový oblek. Chvíli na mě zíral a já se cítil neskutečně trapně. Tento okamžik snad trval celou věčnost. Nakonec odvrátil svůj zrak na prázdné nástupiště a já si alespoň trochu oddechl. Zanedlouho již byl slyšet v zatáčce vlak. Nicméně měl jsem teď problém. Zrovna v tuto chvíli jsem měl poněkud silnější erekci a nemohl jsem jen tak prostě vstát a nakráčet do vlaku s viditelným vzrušením. Rychle jsem se snažil myslet na něco jiného, což se mi po chvilce zdárně podařilo a já mohl v klidu nastoupit do vlaku.
Usadil jsem se na koženkové sedačce a rozhlédl se, kolik se mnou jede cestujících a jestli si někdo všiml toho, že mám na sobě neopren. Vlak se rozjel. Už nebylo návratu. Uvědomil jsem si, že vlastně nemám jízdenku, na zastávce totiž nebylo prodejní místo a jízdenky bylo nutné kupovat u průvodčího ve vlaku. Vyklonil jsem hlavu a vyhlížel průvodčího. Uviděl jsem, jak se ke mně blíží žena ve stejnokroji Českých drah. Polilo mě horko a bylo mi jasné, že jakmile mě uvidí, tak se mi bude smát. Nachystal jsem si peníze. Napadlo mě, že jsem se mohl schovat na záchodě. Ale to bylo už pozdě. Přišla ke mně a žádala jízdenku. Já jí podal peníze a řekl jí, že si musím koupit. V tu chvíli si mě celého prohlédla, začala se mi smát. Vzápětí se mě zeptala, co to mám na sobě. Já jí řekl, že máme poslední zvonění, a tak jsem si zvolil tento kostým. Ona jen s úsměvem nechápavě zakroutila hlavou a zeptala se mě, proč jsem si zvolil zrovna tohle. No, snažil jsem se z toho nějak vykroutit, namluvil jsem jí, že jsem členem plaveckého klubu a tohle mne napadlo jako první. Ona se jen škodolibě pousmála, předala mi jízdenku a šla zase dál. V tu chvíli mi došlo, že tohle celé byl špatný nápad. Měl jsem neopren raději nechat doma, ale neměl jsem žádné jiné oblečení a zpátky domů to už bylo 15 km. Bohužel nezbývalo mi nic jiného, než to poslední zvonění v tom neoprenu absolvovat.
Již jsem se blížil do mé cílové stanice, kde jsem měl domluven sraz s ostatními. Vlak začal zpomalovat a já již z okénka pozoroval, zda tam někdo čeká. U nádražní budovy zatím stál jen můj spolužák, holky tam ještě nebyly. Vlak zastavil. Já vzal batoh, hodil si ho na záda a šel ke dveřím. Vystoupil jsem a zase jsem zahlédl již známou průvodčí s mírným úsměvem na tváři. Úplně jsem cítil, jak jsem v té chvíli zčervenal. Přibližoval jsem se k nádražní budově a již z dálky bylo vidět, že můj spolužák má poněkud nechápavý výraz ve tváři. Přišel jsem k němu a on stále na mě civěl. Pozdravil jsem ho, a on se vzápětí zeptal, co že to mám vlastně na sobě. Tak jsem odpověděl, že je to plavecký neopren. On se mě zeptal, proč zrovna tohle mám na sobě. Já mu odpověděl, že mi to přišlo zajímavé. Suše odvětil, prý jak myslím, on že by si to nikdy nevzal. Zeptal jsem se, kde jsou holky. Prý na záchodě a každou chvilku už musí být tady. A skutečně, jen to dopověděl, otevřely se dveře a všechny tři holky vyšly ven. Všechny měly na sobě černo-bílá pruhovaná trička a červené paruky. Hned, jak mě uviděly, tak se hlasitě rozesmály. Já se začal cítit trochu trapně. Začaly se vyptávat, proč to mám na sobě. Já jim řekl, že mi to přišlo zajímavé, že to je originální. Samozřejmě jako každá žena se ihned vyptávaly, jestli jsem pod tím naostro. Já odpověděl, že ano. Přičemž hned následovala otázka, jak v tom chodím na záchod. Já jim ukázal zip na zádech a vysvětlil, že musím zip rozepnout, svléknout se a poté se zase obléknout. Začaly se zase hlasitě smát a ptaly se mě, jestli si můžou na ten hladký gumový povrch šáhnout. Já jim nabídl, ať to klidně zkusí. Začaly mne hladit po gumovém hrudníku a začalo narůstat mé vzrušení. Myslím, že to dělaly záměrně, aby mě vzrušily a viděly můj penis. Bylo zřetelné, že uhýbají svým pohledem, aby zaznamenaly i sebemenší náznak nějakého pohybu v mém rozkroku. Co jsem však nečekal, tak bylo poměrně silné plácnutí přes můj zadek od jedné z holek. Bylo vidět, že se jim tento materiál neskutečně zamlouvá, zeštíhluje a dělá postavu více sexy. Podotkl jsem, že bychom měli konečně dělat to, kvůli čemu jsme se tady tedy sešli a to, vybírat příspěvky na maturitní večírek. Řekl jsem to jen kvůli tomu, abych odklonil řeč od mé gumové kůže k jinému tématu.
Spolužačka vytáhla kasičku a začali jsme obcházet nejrůznější lidi čekající na vlak, aby nám přispěli. Samozřejmě nejvíce pozornosti měl zase můj gumový oblek. Ptali se mě s úsměvem ve tváři, proč to mám na sobě. Já toho využil a řekl, že jim odpovím, jen když nám přispějí alespoň desetikorunou. A docela to i zabíralo. Vždy jsem odpověděl, že je to kvůli tomu, aby to upoutalo jejich pozornost a oni nám přispěli do sbírky. Blížila se desátá hodina dopoledne a já již cítil, že je mi v neoprenu poměrně horko. Bohužel v tuto dobu nádraží poněkud osiřelo a bylo vydáno rozhodnutí přemístit se do centra města, protože to už tady moc nemělo smysl. Asi kilometr jsme společně šli až k hlavní třídě. Samozřejmě jako již tradičně, v průběhu cesty a na hlavní třídě jsem byl největší atrakce. V gumě mi bylo docela horko, a vzhledem k tomu, že jsem pod ní nic jiného neměl, nemohl jsem si ji sundat. V tuto chvíli mi posměšné pohledy kolemjdoucích již nepřipadaly důležité. Zvykl jsem si.
Do cesty se nám dostala jedna blondýna, asi studentka. Chvíli se s námi dala do řeči, přičemž můj gumový materiál ji přímo uchvátil. Trvala na tom, že ji musím obejmout. Já ji tedy objal, přičemž se mi velmi líbilo, jak se tisknou její prsa na můj hrudník. Co jsem však nečekal, tak ve vzájemném objetí sjela dlaněmi na můj zadek a pevným stiskem mi zmáčkla půlky. Vzhledem k tomu, že jsem to nečekal, tak jsem nadskočil a ani si nevšiml, že mám v tu chvíli poměrně viditelnou erekci. Avšak všimla si toho ta slečna. Pravou dlaní mi lehce přejela po penisu, usmála se a odešla. Já jsem v tu chvíli celý ztuhl a nemohl jsem se ani hnout, nějak jsem si nedokázal přebrat, co se to vlastně stalo. Nakonec mě probral smích mých spolužaček, kterým přišlo velice vtipné, jak mě chytla za zadek.
Blížilo se poledne a dostali jsme signál mobilem, že se už máme vrátit do školy odevzdat vybrané peníze. A ačkoliv jsem ani neplánoval, že bych ještě ten den šel do školy, byl jsem za to docela rád, protože jsem se mohl alespoň trochu zchladit ve sprchách. Přišli jsme ke škole a bočním vchodem jsme vešli do šatny, kde již byly ostatní skupiny z naší třídy, a počítaly se peníze. Samozřejmě moje „černá kůže“ hned každého fascinovala a všichni si chtěli šáhnout. Co mě však překvapilo, tak nikdo z nich nebyl v žádném kostýmu. Zeptal jsem se, kde mají převleky. Řekli mi, že ráno měli všichni přijít do školy v normálním oblečení, převléknout se až tady a po skončení akce se zase zpátky obléci do normálního oblečení, ve kterém ráno přišli. Prý to psal třídní v tom hromadném e-mailu. Já odpověděl, že jsem žádný e-mail nedostal, a že jsem o ničem takovém nevěděl. Řekl jsem, že žádné jiné oblečení nemám. Na to se hlasitě rozesmáli, pokrčili rameny a řekli, že je to můj problém. Pomyslel jsem si, že to přeci nemůže být možné, že bych byl jediný, ke komu by se tato informace nedostala. Začal jsem přemýšlet, jestli by mi někdo z kluků nepůjčil převlečení do tělocviku, avšak toho času již byly všechny šatny vystěhovány. Pro mě to znamenalo, že ve svém gumovém sevření budu muset ještě nějakou dobu zůstat. Posadil jsem se na lavičku a začal jsem přemýšlet, co budu dělat, zatímco holky počítaly utržené peníze.
Zároveň jsem se dozvěděl, že odpolední výuka neodpadá. A že pokud nechci mít neomluvenou hodinu, budu tam muset přijít prostě tak, jak jsem. Úplně jsem si představoval, jak tam budu v tom celotělovém neoprenu sedět další dvě hodiny. Zahloubán do svých myšlenek jsem ani nepostřehl, že mezitím přišel třídní a vyhlásil obědovou pauzu až do 14:00. Rozhodl jsem se tedy jít na ten oběd a v klidu si všechno promyslet. Naštěstí v jídelně bylo jen pár studentů, a tak jsem se pomalu najedl, i když jsem cítil, že na mě přistává mnoho posměšných pohledů. Jídlo mě postavilo na nohy, a já se rozhodl jít za třídním a domluvit se s ním, jestli by mě přeci jen z toho vyučování neuvolnil. Když mě viděl před kabinetem v neoprenu, nemohl zadržet smích. Avšak i potom, co mě vyslechl, řekl mi, že tam budu muset stejně jít. Ale přislíbil, s ohledem na mé naléhání, že je mi v něm velké horko, že mi sežene klíče od sprch. A tak jsem na něj počkal v kabinetě, než se vrátí s klíčemi.
Předal mi klíče a já vyrazil po chodbě směrem k pánským sprchám. Obešel jsem tělocvičnu a odemkl si pánské sprchy. Rozsvítil jsem a vzápětí se zamkl zevnitř. Bylo kolem jedné hodiny, a já měl asi hodinu na to, abych se dal dohromady. Sundal jsem si boty a ponožky. Vešel jsem pod sprchu. Pustil jsem na sebe studenou vodu a začal jsem přemýšlet o celém dni. Jak jsem začal omývat neopren, abych se ochladil, hned jsem si vzpomněl na tu blonďatou slečnu, která se neudržela a pohladila mi penis. V tu chvíli mi naběhla silná erekce. Vzhledem k tomu, že jsem byl ve sprchách sám a věděl jsem, že nikdo nepřijde, protože jsem se zamkl zevnitř, rozhodl jsem se využít této intimní atmosféry. Zhasl jsem světlo a v naprosté tmě jsem se zase vrátil pod tekoucí sprchu. Krouživými pohyby přes silnou vrstvu gumy jsem si masíroval rostoucí erekci. Užíval jsem si toho krásného pocitu, jak voda stéká po hladkém gumovém těle a zároveň, že veškerá pokožka je stimulována tímto těsným materiálem. Bylo to neskutečně relaxační. Úplně jsem ztratil pojem o čase. S tekoucí vodou odcházely všechny starosti a problémy. Škoda, že jsem tuto jedinečnou chvilku s někým nesdílel.
Když jsem se nabažil příjemných pocitů, začal jsem si uvědomovat, že mě ještě čeká dvouhodinový předmět. Zastavil jsem vodu a rozsvítil jsem zářivku. Nějakým ručníkem jsem si osušil hlavu a nohy, abych neměl mokro v ponožkách. Navlékl jsem si ponožky a obul si boty. Pootočil jsem klíčem v zámku, pootevřel dveře a vystrčil hlavu. Vzduch byl čistý a hodiny ukazovaly skoro tři čtvrtě na dvě. Už jsem musel jít. Vrátil jsem se tedy do šatny pro batoh.
Když jsem dorazil do třídy, zase na mě všichni upírali zrak, jak na nějakého exota. Všichni už byli v normálním oblečení, jen já tam stál v černé gumě. Vyškemral jsem nějaký papír a tužku na psaní poznámek. Přišel učitel, všichni vstali a ihned ho upoutal můj černý neopren. Začal se smát a ptal se, proč ho mám na sobě. Řekl jsem mu, ať se raději na nic neptá. On jen mávl rukou a my se posadili.
První vyučovací hodinu jsme si jen dělali poznámky. Nicméně tím, že jsem seděl blízko okna, často na mě vysvitlo slunce a v tom neoprenu začalo být nesnesitelně horko. Navíc mě začalo svědit v tříslech. Občas jsem si musel penis pod gumovou vrstvou posunout, aby to zase na chvilku přestalo svědit. Pokaždé, když jsem to takhle udělal, tak to bylo neskutečně zábavné pro holky. Nakukovaly, jestli náhodou nemám erekci a jestli nezahlédnou alespoň jeho obrys.
Druhou vyučovací hodinu jsme se měli rozdělit do skupin po třech a během deseti minut si připravit krátké povídání na zadané téma. Vyšly na mě dvě holky, a jak se dalo očekávat, veškerou přípravu jsem psal já. Ony musely neustále sledovat, jak v gumě vyniká mé mužské tělo. Seděl jsem mezi nimi, a bylo vidět, že neustále kontrolují můj rozkrok. Když jsem se jich zeptal, co se děje, ihned uhnuly pohledem a tvrdili mi, že nic.
Poté následovala prezentace před třídou, měli jsme se postavit před tabuli a do pěti minut shrnout náš projekt. V tu chvíli už mi bylo jedno, že musím stát pět minut před celou třídou v tomto gumovém vězení. Už mi bylo všechno jedno.
Hodina skončila a já mohl konečně jet po tom dlouhém dni domů. Prošel jsem šatnou a mířil jsem v neoprenu zase přes celé město až na nádraží. Mezitím mě dohonila jedna spolužačka a náramně si chtěla povídat. Začala se zajímat o to, kde jsem si neopren pořídil, kolik stál a jako tradičně, jestli pod ním něco mám. Došli jsme k nádraží a řekla mi, že by byla strašně ráda, kdybych k ní někdy přijel i s neoprenem, že prý bych ji doma zapózoval a ona by si mě namalovala. Hned mi bylo jasné, o co jí jde, a tak jsem se na ni jen zlehka usmál.
Vzhledem k tomu, že byla ze stejného města jako já, tak jsme si společně koupili jízdenku a počkali v chladné hale na příjezd vlaku. Ona mě stále s tím jiskrným zaujetím pozorovala. Vlak přijel na čas a my nastoupili do prázdného kupé. Rozjeli jsme se. Stále ze mě nemohla spustit oči, byla absolutně fascinována tím materiálem, co jsem měl na sobě. Pomalu mi začala zase nabíhat erekce, ale tentokrát jsem to nedokázal zastavit. Ona si toho všimla a jemně se pousmála. Klidným hlasem jsem se jí zeptal, jestli si chce šáhnout. Evidentně tuto nabídku nečekala. Pousmála se a kývla hlavou na znamení souhlasu. Přesedla si tedy vedle mě a začala mě nejprve hladit po ruce, poté po hrudníku a nakonec zajela dlaní i dolů a začala mi krouživými pohyby masírovat penis. Když viděla, že mi to přináší příjemné uvolňující pocity a erekce stále nabíhala, přidala i druhou ruku. Zavřel jsem oči a vnímal jen její doteky. Rychle toho však nechala, protože ani jeden z nás si nevšiml, že jsme přejeli naši zastávku. Museli jsme tedy vystoupit až na té následující. Šli jsme přes les domů minimálně tři kilometry, zatímco jsme si povídali o dnešním dni plného překvapení.