Jsem mladý muž střední postavy, jenž se nepříliš liší od svých vrstevníků. Avšak v jedné dosti podstatné věci se přeci jen vymykám běžné populaci. Běžná populace uspokojuje své tužby vzájemným pohlavním stykem mezi jedinci stejného či opačného pohlaví. Avšak já, mám poněkud odlišné sexuální smýšlení. Shledávám zaujetí a erotické vzrušení v těsných, přiléhavých, neprodyšných materiálech, které pokrývají celou postavu ve smyslu totálního obalení. Těmi jsou latex a neopren. Abych to vysvětlil, nestavím do úplného popředí svých potřeb společný sex s partnerem, ale stimulaci zmíněnými materiály na holé pokožce.
Čím dál častěji podléhám nepřekonatelné touze tyto materiály oblékat a ve svých fantaziích zároveň utíkám na místa, na kterých mohu takové obleky nosit a jsem tam šťastný. Na druhou stranu zároveň prožívám úzkostné stavy, v nichž upadám do depresí kvůli absenci životního partnera, s nímž bych sdílel svou zálibu. Čím více vyspívám do dospělosti, tím více si uvědomuji, že obdobný idealizovaný partner, který by byl vůči mým touhám tolerantní, se vzdaluje a rozplývá v nedohlednu. Nyní přede mnou stojí problém: buďto se pokusím navždy zbavit tohoto prokletí nebo se s ním smířím a přijmu jej jako regulérní součást svého charakteru. Hluboce mne to trápí, protože jak dospívám, uvědomuji si, že mi to přerůstá přes hlavu a stávám se slabším a slabším se toho prokletí (nebo daru) zbavit.
Fetišismus jako poměrně běžná sexuální odchylka spočívající v sexuálním uspokojování z dotýkání a nošení lesklých přiléhavých látek mi byla známa už v poměrně mladém věku. Nicméně v určitém okamžiku došlo ke změně mých sexuálních představ. Nyní se obávám, že změna je již trvalá. Abych to ještě trochu rozvedl, v adolescenci jsem často vyhledával erotické stimuly na internetu, které již nepředstavovaly nahé ženy či gay porno, ale jednalo se o pózující osoby oblečené v latexu nebo neoprenu od hlavy až patě. V této době jsem si nebyl vědom, jakými změnami procházím a jaké vzrušení vyhledávám, stále jsem si připadal normální a nepřisuzoval jsem tomu velkou důležitost. Je dosti pravděpodobné, že jsem si tímto jednáním vynahrazoval prožitky s chybějícím sexuálním partnerem. Avšak postupem času mne znepokojovalo uvědomění, že již nejsem tak sexuálně vyhraněný jako dříve. Nyní jsem byl poután na materiál jako objekt touhy, a ne na jeho nositele – pouze jedinec oblečený do latexu nebo neoprenu pro mne představoval sexuální objekt touhy a nezáleželo mi na tom, zda se jedná o ženu nebo o muže. V této fázi psychického vývoje došlo k překvalifikování priorit a z heterosexuální orientace se stala čistě bisexuální.
Trápí mne mé sexuální rozpolcení, ale nedokážu se se svými pocity veřejně přiznat rodičům nebo přátelům, případně i vyhledat odbornou pomoc sexuologa. Stydím se za své pocity, ale nemohu se s nimi podělit, protože mí blízcí nejsou dostatečně uvědomělí, aby mne pochopili.
A jak to všechno začalo?
Vyrostl jsem v maloměstě jako jedináček. Oba mí rodiče mne vychovávali stylem, jakým byli vychováni oni svými rodiči. Vzhledem k tomu, že jsem byl jediný potomek, tak mi věnovali skoro až přemrštěnou péči, prý abych nezvlčel. Neustálá obava o mě, kam chodím, co dělám, kde jsem byl atd., z pozice mých rodičů byla až úzkostná. Hlavně, aby ses nezapletl s nějakou bandou, která tě stáhne dolů, říkávali. Měl jsem velmi málo soukromí, a proto kvůli věcem, které jsem chtěl dělat nebo jsem se za ně styděl před rodiči, jsem prchal do svobodného světa své fantazie.
Když jsem nastoupil na základní školu, mí rodiče mi kladli na srdce, uč se dobře a budeme na tebe hrdí a pyšní. A já jsem byl přesvědčený, že je dobré na sobě pracovat. Je pravda, že jsem exceloval a zanedlouho jsem se vyhoupl svým průměrem až mezi elitu třídy.
Nicméně, jak jsem postoupil na druhý stupeň, probouzelo se ve mně sexuální smýšlení a rozvíjela se představivost. Všiml jsem si, že dobrá polovina kluků z mé třídy už tou dobou chodila s holkami. Já jsem také chtěl holku, chtěl jsem se líbat, vzájemně se držet za ruku a případně společně prožívat i první intimnosti.
Avšak žádná holka z mého okolí o mě nejevila zájem. Navíc holky chtěly zažít dobrodružství, kdežto já, který nechodil na pařby, diskotéky, a jiné záměrné ožírací akce jsem navenek ukazoval, že jsem nudný a divný. Dosti jsem se tím trápil, protože mi nebylo jasné, co dělám špatně. Avšak pak k nám domů zavedli internet a já jsem se mohl pustit alespoň do sexuality a erotiky na síti. Tehdy jsem konečně dostával ty správné stimuly a porno mi bylo alespoň náhražkou za nějaký reálný vztah. Jednou jsem však při brouzdání po internetu náhodou narazil na fotografii postavy celé oblečené v černém latexu. Vůbec jsem tehdy nevěděl, o co jde a vzhledem k tomu, že jsem zvídavý, chtěl jsem se o tom dozvědět více. Takové fotky se mi líbily, protože to bylo něco nového a neobvyklého, a zároveň ten lesk a představa druhé kůže mi připadala velice atraktivní. Navíc černý vyleštěný latex zvýrazňoval tělesné křivky, dělal postavu sexy a štíhlejší.
Připadalo mi, že při oblečení takovéhoto oděvu se změním v anonymního superhrdinu (jako Batman, Superman aj.).. Unikal jsem do své fantazie, kde jsem nosil podobné celotělové obleky a utvářel svět podle vlastních představ. Nikdo nevěděl, kdo se pod takovým oblekem skrývá, nikdo mě nesoudil podle toho, jak se chovám nebo jak vypadám. Prakticky došlo k tomu, že jsem zanevřel na reálný svět (ve kterém jsem byl nešťastný), a upíral se na imaginární realitu svého podvědomí.
Poté jsem nastoupil na gymnázium a na ten latex nějak zapomněl. Říkal jsem si, setkám se s novými lidmi a nějakou holku si v tom kolektivu určitě najdu. A ačkoliv jsem flirtoval s některými holkami, žádná o mne neměla zájem nebo jsem si to alespoň myslel. V tuto dobu jsem poprvé zapochyboval.
Začal jsem přemýšlet, jestli bych s klukem přeci jen nebyl šťastnější. A tak jsem si zkoušel pouštět na internetu gay porno, jestli se u toho vůbec dokážu vzrušit. K mému údivu mi připadalo jistým způsobem zajímavé a vzrušovalo mne to stejně jako obyčejné porno.
Pak jsem o tom chtěl vědět trochu více, a tak jsem hledal různě na internetu. Jednoho dne jsem natrefil na britskou gay stránku www.wetsuitlads.co.uk. Tam si spolu „hráli“ kluci v těsných triatlonových neoprenech.
Po objevu této webové stránky se ve mně opět probudila skrytá touha po gumovém obleku a představy transformace v jinou entitu. Představoval jsem si, jak si takový neopren oblékám, jak se pevně obaluje kolem těla a tlakem stimuluje veškerou pokožku.
Chci ještě dodat, že tou dobou jsem rozvíjel své představy v oblasti nudismu a naturismu. Líbily se mi představy, že se někde v přírodě vysvleču úplně do naha, schovám oblečení a budu se svobodně procházet po louce nebo v lese.
Do současné doby jsem podnikl tři výlety do přírody, které vždy spočívaly v tom, že jsem se vydal nalehko oblečený do lesa s malým batohem na zádech. Na vhodném místě jsem se vysvlékl do absolutní nahoty (včetně bot), veškeré oblečení jsem naskládal do přineseného batohu a ten pečlivě ukryl v houští. Nyní jsem tam stál celý nahý, osamocený a zranitelný. Od tohoto styčného bodu jsem se vydal na malou lesní procházku vždy takové dva až tři kilometry. Samozřejmě mi bušilo srdce a byl jsem maximálně vzrušený, že mě někdo uvidí nebo že mi sebere batoh s oblečením. Navíc, když jsem byl dejme tomu 2 km daleko od svého oblečení, tak to prostě nešlo se třeba jen tak rychle vrátit a zase se obléct, kdybych třeba chytl paniku, že mne někdo uviděl nebo mne sleduje. Vždy bych musel tak dobrých 10 minut svižně běžet, než bych byl schopný se vrátit k batohu.
A tak mne napadlo, že zkusím zkombinovat své představy. Myslel jsem na to, jak se v pouhém neoprenu procházím po lese nebo se v něm koupu v jezeru anebo se v něm sprchuju. Pořád se mi v představách míchaly myšlenky, co když mě někdo třeba uvidí nebo mne bude sledovat, jak bych mu vysvětlil, že se procházím v lese jen v hladkém gumovém neoprenu. Strašně mě tyhle představy vzrušovaly. A ačkoliv mi neopren pokrýval celé tělo včetně intimních partií, v mém pojetí tvořil jakousi vnější druhou kůži a já jsem si připadal, jako bych byl zcela nahý. Navíc v běžném životě tyto triatlonové neopreny nosili profesionální závodní plavci, kteří měli nadmíru fyzické síly a vzbuzovali respekt. Podobné pocity jsem u takovéhoto obleku vyhledával i já.
A tak jsem až do konce gymnázia rozvíjel tyto představy. A protože jsem si situace vždy představoval různě rozmanité, tak jsem si vystačil se svojí fantazií. Avšak časem jsem se přistihl při tom, že běžné sexuální fantazie s holkou nebo klukem mi nepřináší tolik uspokojení jako představy, že jsem v neoprenu v lese nebo se v něm procházím po horách a tak. Tehdy jsem už byl dosti fixován na svůj fetiš. Nemohl jsem se dočkat, až si nějaký takový pořídím. Plavání ani závodnímu triatlonu jsem se nevěnoval, takže mi ho rodiče nemohli koupit jako sportovní výbavu. Takhle by se vyptávali, na co ho potřebují, přičemž by to ze mne nakonec vytáhli.
Toužil jsem v něm být uzavřen 24 hodin denně a dělat v něm všechno – spát, relaxovat, sprchovat se, chodit do lesa na procházky nebo na hory. A představa, že ještě mám jezdce zadního zipu uzamčeny visacím zámkem, a klíč není třeba v tu chvíli k dispozici, a tudíž nezáleží nyní na mně, kdy si oblek budu moci sundat (pocit submisivity a podřízení).
Často jsem si představoval, jak v něm třeba jdu do lesa na houby nebo že se v něm v létě účastním různých turistických pochodů. Nebo že se v noci v pouhém neoprenu vydám z domu s batohem na zádech s tím, že si ráno u řeky postavím stan, daleko od lidí, a strávím v gumě celý den a v noci se zase v něm vrátím domů.
Stále a stále se zamýšlím nad stejnou otázkou, proč jsem zrovna já byl obdařen fetišem? Co vedlo moji přirozenou sexualitu, aby raději upřednostnila tuto zvrácenou formu uspokojení? Možná jsem konečně našel příčinu tohoto dilematu.
Byl jsem v dětství poměrně často šikanován svými spolužáky, což samozřejmě zanechalo jisté následky psychologického rázu. Každá šikana, ať fyzická nebo „jen“ psychická, vede ke skutečnosti daného jedince ponížit, ublížit mu a oslabit jeho sebevědomí. A tím v něm vzbudit pocity méněcennosti, úzkosti a stylizovat jej do podřízené role, což byl samozřejmě i můj případ. Ale jak to souvisí s fetišem? Jednoduše. Před lety bylo provedeno několik výzkumů ve Spojených státech, kde se sledovalo, jakým způsobem se vyrovnávají děti s následky nějaké psychické újmy jako je šikana ve škole nebo znásilnění. Často se totiž stávalo, že dětský organismus se nebyl schopen s těmito skutečnostmi vyrovnat. Podvědomě je potlačoval tím, že si je spojoval s něčím příjemným, aby své trauma udělal snesitelným – konkrétně se svou rozvíjející se sexualitou. Nicméně po letech působení tohoto efektu poté jedinec dosáhl pohlavní vyspělosti a začal vnímat, že své sexuální preference a tužby se poněkud liší od normální zdravé populace. Shledával erotické vzrušení v představách submisivity, ponižování, fyzických trestech a podřízení vůči jiné osobě. Ačkoliv jeho přirozená sexualita zcela nevymizela a vnímal sebe jako heterosexuálního, obyčejný sex s partnerkou mu neposkytoval tolik uspokojení jako představa, že ona bude ve vztahu silně dominantní a on jí bude plnit veškeré rozkazy. Dobrovolně vyhledával ponižující situace, které svojí povahou spadaly do BDSM, D/S, femdom a fetišismu. V mladém věku si sexualizoval prožitá traumata, která se později stala zdrojem erotického uspokojení. A jak se tedy vyvinul fetiš?
Jedinec s touto odlišnou sexualitou si začal spojovat se svými představami určité objekty, které byly cíleně navrženy, aby poskytovaly fyzické nepohodlí. Došlo k takzvané objektivizaci sexuálních tužeb. Příkladem mohou být obyčejná policejní pouta – pokud byly ruce jedince za zády spoutány někým jiným, v jehož vlastnictví byl i klíč od pout, tak spoutaný subjekt byl nyní v plné moci svého věznitele, dobrovolně se mu podřídil a stal se jeho otrokem. Jakékoliv objekty, které by jej uvrhly do nějaké nepříjemné nebo ponižující situace (pouta, obojky, roubíky, postroje aj.), byly zdrojem jeho uspokojení. Nicméně po určité době (řádově roky) takovýto jedinec již nepotřeboval druhou osobu, které by sloužil – stačilo mu, aby se sám svázal či spoutal. Ke vzrušení mu již stačila pouhá přítomnost věci (fetiše), kterou si erotizoval a už jen ze své podstaty tím, že ji nosil, se cítil být v ponižující situaci. Například tím, že se jako muž převlékl do dámských šatů, se ocitl v zesměšňující a ponižující situaci. Naprosto se nechal svým fetišem ovládnout a plně se mu oddal. Jeho oblečení se mu stalo dominantním článkem. Stal se fetišistou. A jak to souvisí se mnou?
U latexu je to jasné, protože je sám o sobě už vnímán jako prostředek dehumanizace a oddanosti svého nositele vůči svému pánovi. Osoba celá oblečená v černém latexu od hlavy až k patě již není považována za lidskou bytost, ale za věc, za hračku sexuálního uspokojení pro svého pána. Nicméně proč ale neopren? Odpověď je jednoduchá, jeho nošením (kvůli silné gumové vrstvě) dochází po čase k zahřívání organismu a intenzivnímu pocení. Pot se ale z obleku nijak neodvádí, tělo se neochlazuje a dochází ke stále většímu zahřívání a po chvíli se jeho nositel ocitne v silně fyzicky nepohodlné situaci. A právě tento diskomfort je zdrojem jakéhosi ponížení a podřízení vůči objektu, který tuto nepříjemnou situaci primárně vyvolal – tedy neoprenu samotnému. Z svého pohledu vnímám neopren jako imaginární druhou osobou, která mne uvrhla do fyzického nepohodlí, které je zdrojem sexuálního vzrušení.