tak jsem se vypravil do Černošína, bych ověřil hořečky a mohl dopsat článeček. Což o to, výlet to byl pěkný, hořečky byly a nebyly-li by posečeny, mohly být i celkem vzrůstné. Ovšem kvetly pěkně a květy na rozdíl od Pily nebyly sežrané. Našel jsem také mokřádek s tolijí a tam trčí nanejvýše podezřelé sloupy, vypadající jako přivolávače létajících talířů. Kdysi tam bylo vojenské cvičiště, ale k čemu sloupy sloužily netuším. Když jsem šéfce ukazoval snímek mrtvolky kolouška či srnečka, tak hned prohlásila, že už jich s koněm několik viděla a že je jí jich vždycky líto a že je klidně takhle uštvou psi a milé mládě buď pojde hlady a nebo je rovnou klepne. Takže jsem moc nezapůsobil. Výlet byl pěkný, až na to, že jsem musel vykonat potřebu v lese, pochopitelně značně zapáchající, obyčejnou bych udržel domů, to dá rozum, navíc jsem měl pěkně zaprasené chlupy a doma jsem musel do sprchy a vyměnit spodní prádlo. Také se mi cestou zdálo, že jsem jaksi cítit, s čímž jsem těžko mohl něco dělat, že můj milý deníčku. Neb mne déšť vyhnal z lesa, měl jsem zhruba půl hodiny čas do odjezdu autobusu, již jsem využil k pořízení několika snímků Černošína a k návštěvě zdejšího muzea, kde mne zaujala celuloidová panenka Ema, jež se v Černošíně kdysi vyráběla. Večer mne rozbolelo břicho, snad následek jídla ve vietnamské hospodě ve středu večer, takže dnes, v pátek, mi sami padají oči.
Dnes je pondělí ráno, sedím v Pendolínu, blížíme se Plzni a jak se zdá, čeká mne několik náročných týdnů. Naši letos jedou na dovolenou jen na několik dní, do České Skalice, to je Babiččino údolí, abys věděl, můj milý deníčku, a tak ani nevím, zda je stihnu doma vystřídat. A mimochodem, zdál se mi strašidelný sen o sériovém vrahovi, jenž vraždil především mladé muže. Láskyplným škrcením. A večer v bazénu bylo opravdu živo, hmm.