komunistická moc v šedesátých letech ve F.L. navrtala nový pramen, nazvaný Sluneční. Jak bylo v té době pravidlem, jevo vyústění na povrch bylo umělecky ztvárněno s nevšedním vkusem. Dva zpětně prohnuté bílé betonové sloupy, upomínající na všudypřítomné a s lázněmi neodmyslitělně spjaté kmeny bělostných bříz, mezi nimy je zdánlivě bez úchytý zavěšen náročně umělecky zpracovaný bronzový a tudíž do sběrných surovin velmi vhodný kotouč. Po roce 1990 zmizel do nenávratna, neboť ve sběrných surovinách jistě nemohli ani omylem vytušit, že se jedná o umělecké dílo. Říká se tomu svobodné podnikání. Dobře, zůstalo torzo bílých sloupů, trapné, žalující, ale nikoli nevkusné. Nedávno jsem šel okolo a otřes byl tak silný, že se o mne pokoušely mrákoty. Zkrátka, šel jsem do kolen. Místo umělecky hodnotného bronzu se objevil prvoplánově laciný kotouč zavánějící zlomyslným vtipem a citeln poškozující jinak stále dobrou úroveň veřejného prostoru. Pokud přilepnou lázním UNESKO, a věřme, že k tomu nedojde, bude ostuda mezinárodní. Zvláště, přičteme-li vyrvalé ničení vzhledu domů, patrně na popud domýšlivých památkářů. No nic, snaha o nápravu nemusí být vždy bohulibou činností.
Otec se rozhodl koupit si vysavač do bazénu v TV šopingu. To mělo několik důsledků. Vzledem k tomu, že mají výdejní místo v Plzni, musel jsem se tam vydat vyzvednout zásilku. Ten den byly také velké slevy v Jysku, takže jsem si tam koupil dva polštáře, jeden klasický umělohmotný a jeden z paměťové pěny za 500 KČ. Ten jsem chtěl vyzkoušel, takže jsem pro vysavač vyrazil s objemným balíkem s polštářem. Pršelo, takže v druhé ruce jsem měl deštník. Paní mi tvrdila, že žádná zásilka na uvedené jmého tam není. Volal jsem domů a když jsem se tedy ptal, zda tam mají bazénový vysavač, tak si najednou vzpomněla, že zásilky objednané telefonicky mají jinde, balík přinesla a začala na mne štěkat, že jsem měl uvést, že jde o telefonickou objednávku. Chtěla omluvu, to ovšem krutě narazila. Důrazně jsem jí vysvětlil, že prodfavačka je ona, že ona má a měl by mít přehled o zboží a poměrech na prodejně a já že opravdu nemohu vědět, kolik hromádek zásilek tam mají a že omlouvat by se měla ona sama a to pořádně. Když jsem odcházel, práskla dveřmi. Už totiž zavírala, mají přes prázdniny jen do 17 hodin. Patrně tam bal jen jako záskok. Prosím, nemusí nutně vědět vše, ale házet své chyby na mojí osobu, to věru nestrpím. Ke všemu se ukázalo, že se jedná o objemnou krabici s délkou něco přes metr, takže do uloženky, ano, ještě jsem si potřeboval vyzvednout nové luxusní pero, jsem se tahal se dvěma krabicemi. Uklidnil jsem se ve vedlejší čajovničce, kde jsem naoupil čaje za 500 KČ a vyfasoval zajímavý zázvorový bonbón. Docela pálivý. Dnes se lepší pera podle všeho vyrábí výhradně na bombičky, jež po špatných zkušenostech z dob socialismu odmítám používat, ale většinou se k ním dá dokoupit konventor, nebo jak se tomu říká, pro klasické plnění podtlakem. Strávil jsem pernou čtvrthodinu, než se mi konventor podařilo nasadit, ale ještě jsem neměl odvahu vyzkoušet, zda po naplnění neprosakuje. Tato příhoda mne jen utvrdila v dojmu, že bombičky nejsou nic pro mne. A vůbec, když už jsem si objednal i konventor, tak mi ho také mohli hned nasadit, ne?
Polštář z paměťové pěny se jevil celkem nadějně, ale asi jsem zvolil příliš tlustý, ve dvě ráno palubního času jsem se vracel zpět k původnímu polštáři s tím, že mám zatuhlý krk, a teď mne navíc třeští hlava. Možná zkusím koupit ten malý, šéfka si ho pochvaluje a říkala, že zkusí spát jen na něm; je totiž také zvyklá mít málo pod hlavou. Možná je to dané tělesnou stavbou.
Když už se otec dozvěděl, že vysavač mám, hned mne požádal, abych přijel už tento víkend, ač jsem původně chtěl jít na plzeňský pochod hrdosti a na doprovodný program, neboť mi srdce napovídalo, že tentokrát to vyjde a něco se stane. Naštěstí rozum mi říká, že bych jako obvykle vše sledoval z dálky a nakone šel posmutněle domů. A pak věřte srdci. Otec je pochopitelně na nové zboží zvědavý. Ale ten pocit ztráty, k níž by stejně nedošlo, ten přetrvává. Nebo alespoň na setkání odpůrců pedofílie a jiných zvráceností. A navíc, v neděli se vrátil otec s Jůlii, bratrova žena se jí zbavila, neboť má vši. Tak se mi zdá, že mne začíná svědit hlava.
Blíží se setkání, letos opět připravuji dílnu, tentokrát bych rád předvedl dvouhlavého a dvouocasého jeřába. O. provedl optimalizaci a jí teď pilně cvičím. Jinak řečeno, po delší době opět skládám.
Šéf nám na páteční schůzi oznámil, že se na jaře začne stavět nová budova a že jsme se stali součástí mezinárodní sítě gynekologickogenetických pracovišť. Tak to vypadá, že s červenými čísly to nebude tak žhavé a že nás hned tak rušit nebudou. A já doufal, že plzeňská příhoda odumře sama od sebe. Teď hrozí, že bych mohl v Plzni uvíznout na kdoví jak dlouho, neboť spoléhat na moje schopnosti, zvláště ohledně změn v životě, se rozhodně nedá.
Z okna v práci je vidět kus dálnice na Prahu, souběžný se směrem pohledu a zároveň stoupající do výšky, takže jsou na tomto úseku vozidla jako na dlani. Ale, což je opravdu zajímavé, vozidla působí klamným dojmem, že se nehýbou, či přesněji, že se posunují jen velmi pomalu a jakoby neznatelně v před. Je to opravdu divné.