tak jsem se na poslední chvíli rozhodl jet do Břeclavě hledat blešník obecný v květu na Košarské louky. Bylo to docela napínavé, všude bylo pokoseno, ale nakone jsem to správné místo nalezl a nalezl jsem i Cyperus michelianus, suchu navzdory, a to dokonce v rybníčku přímo za zámečkem na Pohansku. Vůbec jsem nemusel přelézat plot a odřít si přitom koleno, ale kdo to mohl vědět, že. Bylo skutečně vedro, takže snímky nejsou nic moc, ale to se dá pochopit. Byl jsem také v čajovně, což tentokráte bylo příjemné, neboť tam byl příjemný chládek a kuřáci dorazili až když jsem odcházel. Kuskus jsem si dal na sladko, neslazený, ostatně broskvový kompot, jenž byl součástí přípravy, je sám o sobě sladký dost. Na slané louce u Sedlece se pasou koně, byl tam naštěstí člověk, co mne ubezpečil, že nejsou nebezpeční, takže jsem viděl koňskou hlavu z bezprostřední blízkosti a jedna kobyla mne dokonce hlavou strkala do batohu. Nejspíše chtěla mojí svačinu. Však jím hlavně obilí, že můj milý deníčku. Když odbíhaly, byl to docela rachot. Na Nesytu byla sposta ptáků a opět jsem zapomněl dalekohled, takže se ani nemusím snažit odhadnout, co byly zač. Snad nějací bahňáci. Jinak Nesyt byl oproti předchozím letům napuštěný, vlivem sucha hladina teprve nedávno poklesla, takže bylo krásně vidět, jak úplně zmizely kdysi neprostupné porosty dvoumetrové komonice zubaté. Zůstalo jen holé bahno. V sobotu večer jsem se nechal nachytat na nabídku obědů v hotelové restauraci a dožadoval se boršče. Ten sice neměli, ale zkusil jsem toskánskou rajčatovou polévku. Nejprve jsem odešel, neb měli zrovna večeře pro zájezd, takže bych stejně musel čekat půl hodiny. Snědl jsem nejprve sýr a ač jsem byl už dost přecpaný, když mi po sprše trochu slehlo, šel jsem na polévku. A to byla hrubá, ale opravdu hrubá chyba. O půlnoci jsem se vzbudil s křečemi v žaludku a s pálením žáhy. Musel jsem vstát a šel jsem do nedaleké nemocnice pro pomoc. Marně. Po půlnoci bych se pomoci asi nedočkal, ani kdybych umíral. Nicméně procházka mi pomohla a nakonec jsem po hodině a půl usnul. Hotel navíc nemá dveře oddělující pokoj s předsíňkou, takže z chodby je všechno slyšet, někdo tam pořád strašně kašlal, no spaní jsem moc nedal, to si přiznejme, můj milý deníčku. A vlaky jsou pochopitelně narvané. V pendolínu byly dokonce určité zmatky způsobené tím, že nějaké ženské prodal e-shop ČD tři místenky nikoli pospolu, ale na různá místa, ač chtěla místenky pospolu. No, žádné velké překvápko.
A když jsem procházel večer kolem jedné hospody, slyšel jsem, jak kdosi říká, že má chlupaté ruce a musí si je každé ráno holit. Hmmm.
A ještě něco, fotoaparát začal počítat od nuly, udělal jsem tudíž již přes 10 000 snímků. A ano, nad loukou poletovaly vlhy. No, chtělo to ten dalekohled.