před časem začali opravovat silnici co po ní jezdí třicítka v Lobzích. Popravdě tato ulice opravu potřebovala, vím to dobře z dob, kdy jsem dělal autoškolu. A dali se do toho opravdu s vervou. Ulice je čtyřproudá, netknutý živičný povrch nechali jen na 1,5 pruhu, jezdí zde už jen MHD a ta se ještě nedokáže vyhnout, takže se protijedoucí spoje musí vzájemně pouštět. Oprava ulice je spojena též s opravou kanalizace, tuhle se objevily velké výkopy a to dokonce i v částech, kde zatím není stržena vrchní vrstva vozovky, takže autobusy musí jezdit slalom. Jsem zvědav, jak to bude probíhat od podzimu, kdy zhoustne doprava. Také se na trávníku objevily jakési tlusté roury, patrně na vodu, když jednou z nich prolezl jakýsi mladík vracející se z Tunelu, byl celý zašpiněný. Doufám, že roura není určena na pitnou vodu. Když mne navštívil pracovník vodáren kvůli rzi ve studené vodě, prý jde jen o vadu kosmetickou neboli vzhledu, říkal něco o tlakovém propláchnutí, ale moc bych tomu nevěřil, rez přeci také nepropláchli úplně. Včera jsem byl na Lochotíně, ve venkovním bazénu jsem vydržel čtvrt hodiny, nebylo už kdoví jaké vedro, že můj milý deníčku, vnitřní bazén byl mimo plán uzavřen, ovšem i s Blechovou, k níž jsem jel na Smíška. Na zpáteční cestě jsem zjistil, že Studentská ulice, jinak už snad opravená, je na křižovatce se čtyřkou úplně rozkopaná, takže třicítka jezdí jakýmisi úzkými uličkami mezi panelovými domy, kde je kvůli tomu vyloučena osobní i nákladní doprava. Na zrušené zastávce byla jakási zmatečná cedule blábolící něco o přeložení zastávky na konečnou čtyřky, což je nesmysl, zastávka je prostě za rohem. Asi chtěli napsat, že zastávka je souběžná s tramvajemi ve směru od centra vzhledem ke křižovatce. To jsem ovšem zjistil až zpětně, neboť jsem se vláčel na další zastávku v opačném směru. Ale alespoň bylo nějaké vzrůšo.
Byl jsem na výletě na Lužní potok. Zajímavého jsem neviděl nic, ale přinesl jsem domů tři praváky, takže matka byla spokojená.
Později: Když ovšem vyměnili ony roury, málem jsem omdlel. Ty staré, to už byl opravdu humus, byť se asi skutečně jednalo o rez a vodní kámen. Ale děsím se, že něco takového piji. A ještě něco. Je teď týdenní odstávka teplé vody. Oznámení žádné, konec konců člověk odstávku snadno pozná, že. Ale proč týden? Mnoho let jsem bydlel v lázních a pak v areálu velké nemocnice, tam také bylo ústřední topení a tepelné výměníky a rozhodně si ani v lázních, ani v nemocnici nedovolili zavřít vodu na celý týden. Když opravdu nebylo zbytí, tak jednou za pět let byla odstávka celé tři dny, a to ještě přes víkend. Vzhledem k tomu, že v Krči byl výměník přímo pod naší laboratoří, tak vím, že s půldenními odstávkami vyměnily všechny roury, kotle, sanitární keramiku, vymalovali atd. Takže jde jen o lenost a trestuhodnou pohodlnost, nic jiného, jasný přežitek z dob komunismu. Přímo to vidím. V pátek se teplá voda odstřihne, v sobotu a neděli se nepracuje, v pondělí ještě probíhá havárie na Doubravce, v úterý se jde do hospody a v pátek se klůckem přetře kotel, aby se neřeklo. A na to týden neteče voda. Fuj.
Také mne pobavilo, jak v Rusku odpověděli na novou sadu snímků Putina do půl těla, jak rybaří. Mimochodem, napadlo mne, že je to s jeho rybařením jako s bílým útesem v brilantním filmu Briliantová ruka, dobré, ne můj milý deníčku. Takže v Rusku vyhlásili soutěž o nejlepší nápodobu Vladimíra Putina a výběr nejlepších modelů bylo možno shlédnout zde:
https://news.rambler.ru/head/37648722-foto-durov-brosil-vyzov-putinu-u-kogo-kruche-foto-bez-rubashki/slides/?updated=news
Též mne zarazilo, že v USA chtějí strhnout sochu slovutného vojevůdce generála Leea. No kde to jsme? Člověk se pak nediví Trumpovi, že z nepokojů obviňuje levicové extremisty. Mimochodem, jeho poradce je prý leninista. Jestliže místní státní úředníci, nebo kdo, se chystají o zlé vůli strhávat sochy a pálit knihy, nezbývá než vyzývat k občanské neposlušnosti a na obranu bílé rasy obnovit činnost Ku-Klux-Klanu, viz můj oblíbený film Zrození národa. Je zřejmé, že Griffith měl naprostou pravdu.
Zúčastnil jsem se přírodovědné vycházky do nejmenovaného vojenského újezdu. Byli jsme poučeni, že smíme sice listonohy fotografovat, žábronožky se tak jako tak fotografovat nedají, ale že fotografie nesníme veřejně ukazovat. Také nám zakázali fotografovat vojenské objekty. Podle sdělení průvodců se podmínky udílení povolení pro podobné návštěvy stále zpřísňují, při přihlašování jsem musel zaslat č. OP, ale nic jsme nemuseli podepisovat a nebyl nám přidělen vojenský průvodce a nikdo nás neprověřoval. Vojáci teď mají pořád nějaká cvičení, takže jsme viděli polní ležení, spoustu vojenských vozidel, nějaké vojáky, ale slavné pandury nikoli, jen rygol, kam prý jeden zapadl. Také je zábavné, že veškeré osady a vesnice ve vojenském prostoru vzali dávno za své, zůstaly po nich pouze modré cedule u vojenských silnic s jejich názvy, vymezující prostor bývalého osídlení. A také jsem po mnoha letech viděl kuňku.
Na louce je voda, to znamená že už není sucho, alespoň u nás.
Teď nějaké sny, nejprve obyčejné:
Zdál se mi sen, v němž jsem byl na nádraží a čekal na vlak a najednou jsme s nějakou paní běželi na nástupiště, neb hlásili odjezd našeho vlaku a už jsme viděli jen jak vlak mizí v dálce. Strašně mne to rozčililo, neb předtím nic nenasvědčovalo tomu, že by vlak měl jet a navíc se jednalo o poslední spoj pro ten den a pak jsem řešil, co že budu dělat.
Dále se mi zdálo, že jsem zapomněl v tramvaji, pražské ovšemže, deštník, ale když jsem tramvaj na poslední chvíli zastavil, než odjela, deštník tam ještě byl. Asi na mne zapůsobilo, jak jsem si pustil sovětského Psa Baskervilského (v ruštině psa Baskervilů) s Livanovem v hlavní roli a doktor Mortimer s takovou pravidelností zapomínal svoji hůl, že ji vlastně nikdy neměl. To filmařům poněkud uteklo.
A také divoké: Večer před spaním jsem si ho trochu honil a než jsem usnul, nechal jsem úd i s varlaty vystrčený z otvoru s knoflíkovou légou v pyžamových kalhotech, což dobře nahrazovalo škrticí kroužek. Takže se není celkem co divit, že jsem měl v noci divoké sny a sice se mi zdálo o jistém cvičitelovi, k němuž jsem kdysi chodil na hodiny a s nímž jsem nikdy nic neměl, ale protože byl dost upovídaný, tak se mi chlubil, jak je těžké sehnat někoho na stálo, ale sehnat někoho na mrdačku není problém, zvláště proto, že je dobrý mrdák, jak se sám nazval. Takže se řešila otázka análního sexu, ale kam jsme se dostali už nevím.
Prý už Ovidius dnes není nemravný. No nevím, na základní školu to asi nebude, ne?
Myslím, až budeš tam nahá, můj úd se postaví touhou,
a já, prstýnek tvůj, splním svůj úkol jak muž.
Mimochodem, už Ovidius popisuje prsten, jenž sám o své vůli sklouzne nebo naopak naskočí na prst. V pánu prstenů není pranic původního.
Vítané není, co smí se; co nesmí se, mocněji dráždí:
milovat, co jiný nechá, může jen zvrácený muž.
Touží-li někdo po tom, co smí se, co snadno lze získat,
listí ať ze stromů trhá, z veliké řeky jde pít.
Na závěr jedna báseň, již by si mohla dát zarámovat většina zdejšího osazenstva jako životní vyznání. Nebo ne, můj milý deníčku?
Myslím, až budeš tam nahá, můj úd se postaví touhou,
a já, prstýnek tvůj, splním svůj úkol jak muž.
Mimochodem, už Ovidius popisuje prsten, jenž sám o své vůli sklouzne nebo naopak naskočí na prst. V pánu prstenů není pranic původního.
Vítané není, co smí se; co nesmí se, mocněji dráždí:
milovat, co jiný nechá, může jen zvrácený muž.
Touží-li někdo po tom, co smí se, co snadno lze získat,
listí ať ze stromů trhá, z veliké řeky jde pít.
Miluji všechny
Neměl bych odvahu hájit své mravy tak chybné a vadné,
ze všechny poklesky své nečestně pozvedat zbraň.
Vyznám je, jestli snad nějak to pomůže prohřešky přiznat;
ale já v přiznané hříchy bezhlavě upadám zas.
Zhrdám tím sic, však nemohu netoužit po tom, čím zhrdám-
běda, jak těžké je nést, co by sis odložit přál.
Chybí mi zajisté ráznost a síla, abych se ovlád,
řítím se tryskem jak člun, dravý jejž odnáší proud.
Není to určitá krása, jež svádí mě k pomilování,
na sta je různých příčin, abych já miloval vždy.
Jestliže některá cudně své oči přede mnou sklopí,
vzplanu a její stud úklady nastrojí mi.
Smělá mě přiláká tím, že husička není a dává tušit,
že na měkkém lůžku čiperně povede si.
Která se jeví jak strohá a podobná Sabínkám přísným,
myslím, že chce, však ukrývá hluboko v nitru svůj cit;
líbíš se, učená jsi-li, žes nadána uměním vzácným;
nemáš-li vzdělání, jsi v oblibě prostotou svou;
básně mé, tvrdí zas jiná, jsou lepší než Kallimachovy;
které se takto já líbím, sama se líbí mi hned;
jiná jak básníka mne i básně mé naopak haní:
tu já bych stisknout v pase za její pohanu chtěl!
Která jde měkce, svým pohybem jímá, a jiná je tvrdá,
avšak mohla by změknout, až by se dotkl jí muž.
Této, že líbezně zpívá a hlas svůj lehounce mění
chtěl bych při jejím zpěvu polibky dávat i brát;
jiná zas obratným palcem zná přejíždět lkající struny-
kdopak k těm dovedným rukám láskou by nedoved vzplát?
Ta se zas pohyby líbí, když pažemi do taktu krouží
a když uměním jemným prohýbá líbezný bok.
I když o sobě smlčím, neb na mne to působí všechno,
v jinochu nejstydlivějším tady se probudí chtíč.
Ty zas, že jsi tak dlouhá a rovnáš se hrdinkám dávným,
můžeš po celém lůžku ležet, když velká jsi tak.
Ta je svou drobností vhod - a jedna i druhá mne svádí-
milenka dlouhá i drobná hodí se pro touhu mou.
Nekrášlí se? Já dumám, jak mohla by krášlením získat;
zlobí se? Tím už sama na odiv staví svůj vděk.
Dívenka rusá mě zvábí a zvábí mě bělostná dívka,
právě tak s osmahlou dívkou rozkoš mi vítána je.
Bude-li tmavá kadeř jí splývat po sněžné šíji:
Léda černými vlasy poutala pozornost všech;
bude-li plavá, vždyť Zora se líbila rusými vlasy:
ke všem ženám těch dávných příběhů srdce mé lne.
Mladičké vzrušují mne, mě poutají stejně i starší:
starší má zkušenost, mladé lákají krásou svých těl.
Zkrátka: po celém městě kdo velebí nějakou dívku,
všechny v své bezmezné touze pro sebe získat bych chtěl.
Ve vlaku sedí jeden esoterický šílenec, co vypadá jako esoterický šílenec a teď naposledy jsem sice v bazénu při plavání docela trpěl, ale zato jsem viděl několik opravdu pěkných údů. Navíc s novými brýlemi.