včera v noci mne opět několikrát vzbudila bolest břicha kvůli zaraženým větrům, takže záchod, navíc nějaká bláznivá ženská uprostřed noci povykovala pod okny. Vypadám dnes podle toho. Patrně zhoršený dráždivý tračník.
Ještě předtím jsem volal matce a ta se ptala, zda jsem viděl zatmění měsíce. Dvacet minut jsem pobíhal po Doubravce, vyběhl málem až na hřbitov, horko těžko našel měsíc, abych zjistil, že jsem dorazil s křížkem po funuse. Končilo totiž už ve 20.20 palubního času. Východní obzor totiž od nás téměř není vidět. Ale ještě nějaké stíny na měsíci patrné byly.
Protože si z vedlejšího lvíčka ztěžovali, že si matky dětí nepřejí, abych se v kuřáckém koutku slunil obnažený do půl těla, proto jsem se teď v létě přesunul stranou. V zimě se do kuřáckého koutku vrátím, neboť je chráněný před větrem. Ale jak jsem se na novém místě nudil a prohlížel si zdejší chcíplotiny vysazených okrasných stromků, objevil jsem čidlo na srážky. Jde o mističku se dvěma obnaženými drátky, takže pokud se mistička zaplní po dešti vodou, prochází proud. Když dlouho neprší, počítač vyhodnotí stav jako sucho a zahájí závlahu trávníku, pročež se ze země vysunou černé kolíky a začnou rozprašovat vodu. Dneska je prostě všechno automatické.
Šéfka se chlubila, že jejich kocour jen spí, žere a v noci souloží. A, pravda, denně se jde na hodinu proběhnout ven. Tak se mi zdá, můj milý deníčku, že jde o vysněný život mnohých kocourů v lidské podobě, není-liž pravda.