sedím ve špatném vlaku do Prahy, je to ten bez stolečků a bez klimatizace, lépe řečeno obojí je v dětském a dámském oddílu. O dámském oddílu, jen tak na okraj, řekla paní pokladní, že jeho smysl nepochopila. Je nás víc, že můj milý deníčku. Není tady stoleček, natož internet, je tu dusné vedro, takže dělat něco užitečného se mi moc nechce. Do deníčku popravdě nemám moc co psát, neb hlavní události posledních dnů se mi popisovat nechce, dotčené osoby snad vědí proč, ale něco bych sepsat mohl. Tak předně, uplynulý týden byl strašný, začal tím, že nikoho z nás nenapadlo zavolat prenatálky a skončil tím, že mi nevyšla MLPA. Vážně hnus. Jsem unavený a jediný nápad, kam vyrazit, byl hledat Calamagrostis canescens do PP U Hájů, jak radil M. Ale nějak tuším, jak to celé dopadne: v PP bude všude dvoucentimetrový důkladně posečený trávník bez jediného určitelného zbytku traviny a já skončím v sauně. Když jsem byl minulý týden doma, vyzkoušel jsem otcův bazén. Celkem to šlo, ale pak mne svědila kůže, ač jsem se poctivě vysprchoval. Měl jsem zkusit i mýdlo. Také jsem letos prosadil výsev nejen povíjnice nachové, jenž již kvete, ale také povíjnice trojbarevné, jenž má sice nádherně modré květy, ale nemá ještě ani náznak poupěte. Většina letniček, co jsme vyseli nevyklíčila, ještě že se přesely měsíčky, jen šrucha nezklamala a krásně kvete. Květy však vydrží jen jeden den. Když jsem pak v neděli jen v tričku zkusil cvičit taiči, málem mne sežrali komáři. Měl jsem tak mohutnou odpověď, že mne štípance doslova bolely. Ale nasazení prášku spolu s fenistylem zabralo velmi dobře. Vždy jsem měl pochybnosti vůči alternativním zdrojům energií a souhlasil jsem s Klausem, že dávat na ně státem hrazenou slevu z našich daní je odporná zlotřilost a dnes se ukazuje, že zvláště nebezpečné je takzvané tepelné čerpadlo. To vyžaduje hlubinný vrt přes sto metrů a na Kuksu takovéto vrty způsobily zánik starých pramenů, neodmyslitelně patřících k tamním lázním. Vrtařské společnosti se sice dušují, ale myslím, že nikdo soudný nemůže pochybovat o příčinné souvislosti. Děsí mne představa, že by se něco podobného stalo například v lázeňském trojúhelníku. O dalších možných nebezpečenstvích s touto možností spojených ani nemluvě.
Později: Tak pokoseno bylo, ale něco jsem našel. Jen ne to, co jsem hledal. V Bonbonu bylo prázdno, takže jsem si dosyta užil páry, vířivky a dokonce i obsluhy.
Zdál se mi případný sen a sice že jsem nemohl spláchnou záchod a výkaly s každým dalším spláchnutím nabobtnaly zhruba o polovinu, takže jsem se veškeré snahy vzdal a nechal veřejný záchod zaprasený . . .
Čtu teď Ovidia. Je to vcelku dobré:
Platí-li něco mé přání, ať ON nic z rozkoše nemá,
ne-li, pak alespoň TY neměj z té rozkoše nic!
Ale ať jakýkoli tě osud čeká dnes v noci,
zítra mi rozhodným hlasem POPŘI, že vzdala ses mu!