tak jsem si vyzvedl nové brýle, jak jsem se obával, levné skleněné čočky jsou stejně žlutě zbarvené jako ty umělohmotné v náhradních brýlích, navíc mají jakýsi škrábanec na okraji. Možná je zkusím reklamovat. Mimochodem, náhradním brýlím už se zase sloupává lak. No, všechno se se mnou houpe, hlavně chůze ze schodů mi dělá potíže, stále mám pocit zvýšené námahy očí, ale vidím a úplně nechápu, jak jsem mohl před tím vůbec něco najít. Také mám pocit, že přes nová skla přeci jen vidím lépe, že jsou tak nějak jasnější, ale to může být klam způsobený většími dioptriemi. Snad se to časem spraví, přinejmenším nejistotu chůze ze schodů si pamatuji i z minulé výměny dioptrií.
Po vyzvednutí brýlí jsem navštívil Bonbon. Bylo tam dost lidí, takže do vířivky jsem se moc nedostal, bylo tam docela hnusné vedro, jeden mužský se mi hodně líbil, ale sám se družit nechtěl a já nenalezl odvahu něco zkusit, jeden chlapík mi ho chvíli pěkně honil, též se mi líbil, a nakonec jsem se těsně před odchodem od jednoho příznivce nechal vyhonit. Jeho kobylí držku jsem viděl ještě ráno, ale je pravda, že se mu podařilo mne vzrušit, ač jsem den před tím stříkal. No nic, vzhledem k tomu, že zítra mám opět cestovat ve vypůjčeném vozidle, za 2000 KČ, po předložení smlouvy o podnájmu, že jako bydlím na udané adrese a záloze 7 tisíc, na nějaké kdoví jaké pocity hnusu tentokrát nezbývají síly.
Také se mi zdál praštěný sen, a sice že jsem byl členem skupiny vylupující banku, já čekal venku a hlídal, načež přijela policie a začala mne zatýkat a v tu chvíli dorazila matka a tak jsem jí vysvětloval, že mne asi nějakou dobu neuvidí. Dobré, ne?
Na druhý den:
Tak následky nedaly na sebe dlouho čekat, hned druhý den se mi na zadku mezi půlkami objevily svědivé červené pupence, hezky v řadě za sebou, zřejmě pokousání nějakou potvorou. Do druhého dne sice svědit přestaly a zůstaly jen jako červené tečky, ale objevují se nové štípance. Nabízí se muňka, ale ta by měla sát v ochlupení a ne na holém zadku. Zkouším, zda nezabere šampon proti vším, měl by brát v podstatě veškeré živé členovce, neb olej udusí vše, co dýchá vzdušnicemi. Tak uvidíme.
V sobotu:
Elatine mám, ale zbytečně, už na webu je, hruštička na Černošínském boru byla uschlá, Promenea vypadá, že listovou skvrnitost nerozdýchá, fungicid jsem nasadil pozdě a netuším, zda orchideu rovnou nezahubí, navíc jsem ji nechal přes volno v práci, jen Hůrky musím říci byly pěkné.
Noha je pořád nateklá. A mimochodem, rozhodli se zbourat plzeňské nádraží celé, odvezli půlku mostu i ve směru na Prahu. Nebesa, myslel jsem, že ten už je dávno opravený! Ale jeřáb, jenž se úkolu ujal je opravdu velkolepý.
V neděli:
když jsem v parku chytal sluníčko, všiml jsem si poskakujícího ptáčka v trávě. Ukázalo se, že jde o hnízdoše vypadlého z hnízda. Vzhledem k tomu, že nemohl ještě létat, byl nutně odsouzen ke smrti hladem, případně v něčích zubech. Druh se mi určit nepodařilo, všiml jsem si ale, že měl nápadná černá a žlutá pera na bocích.
Tak jsem v úterý náhodou viděl stehlíka a řekl bych, že se jednalo o ptáče právě stehlíka, dospělec má totiž nápadné černožluté boky.
V pondělí:
zkusil jsem jet s nohou na chirurgii. Na ceduli na dveřích jsem se dočetl, že nemohou léčit, neboť jim nejdou počítače. To jsme to s babišovci dopracovali. Na Denisovo nábřeží jsem nejel. Jindy dlouhé čekací lhůty už musí být za těchto okolností nesnesitelné.
A ještě něco. Petr se pochlubil, že má zánět žaludeční stěny, tudíž je nosičem Helicobacter pyroli a protože jsme se líbali, tak jsem bacil chytil také. Můžu tedy v dohledné době očekávat žaludeční potíže (pravda, už je mám, ale tak rychle to snad nejde, co myslíš, můj milý deníčku), dále velice příjemné polykání hadičky a léčbu antibiotiky. To se mi to vyplatilo. Hahaha.
Později: Tak lékaři u Petra bacil nenašli, nicméně už několikrát jsem měl ošklivý žaludeční záchvat. Kdoví z čeho.