NemocniceNEMOCNICE
Postel jak Charónova loďka,
žal tam velkou bolest potká,
smutný pohled, hluboké oči,
prázdná ústa divně se krčí.
Černá dáma je noc,
přebírá nad námi moc,
jasné jitro opět přijde,
hojivé slunce za námi vejde.
Budova bílá, vevnitř však šeď,
křivé chodby, zubatá hleď,
tady tupí kosu tvoji,
tady proti tobě brojí.
Převozník svou minci nedostane,
soudný den ještě nenastane,
bílá gondola odplouvá,
to příroda se za nás přimlouvá.
Netruchlete miláčkové moji,
čas rány naše zhojí,
zas bude dobře, zas bude hej,
těšte se na oslavný rej.
Radost nám tváře vybarvuje,
smích a vtip zase tu je,
štěstí je proměněná bolest,
zdraví je štěstí, pravda jest.