SlovaSlova
Skládám slova vedle sebe,
na řádku si jen tak leží,
podlaha mě trochu zebe,
hodiny tak volně běží.
Proč mám nohy studené?
Proč mě zebou ruce?
Býval jsi tu, nebo ne?
Důlek zůstal v dece.
Oči by se chtěli smát,
duše zase radovat,
nezůstávej v rohu stát,
přestaň pořád dávat mat.
Noc padá do mé náruče,
je hluboká a studí,
ústa dokořán v kleče,
všechny běsy budí.
Držím v ruce čisté listy,
v krku se kroutí řeč,
zrak nad prázdnými místy,
tělo chce ovládnout křeč.
Je to zimou a chladem?
Nebo hlava tomu chce?
Uchopím listy za lem,
zmačkám do chuchvalce.
Skládám slova vedle Tebe,
na mých snech nezáleží,
podlaha se jemně chvěje,
řekne se zapomenout, to stěží.