dnes byl opravdu náročný den. Přijela matka s přítelkyní, jež kdysi pracovala také na molekuláře, aby se podívala, kde teď pracuji. Žel zrovna dnes jsem měl docela dost práce a navíc nešla odložit. Což o to, matčina přítelkyně mne sledovala při práci, ale matka se docela nudila. Pak jsme šli na poštu potvrdit novou, snad správnou plnou moc a hned jsem utíkal na rehabilitaci a pak na nádraží a honem na Pendolíno do Prahy na setkání origamistů. Rychle jsem spatlal labuť a štíra od Pata Crawforda, přesněji od Patricie Crawfordové, při labuti jsem měl chvíli dojem, že už jsem opravdu starý a že návod nevyluštím. Ale nakonec jsem si vzpomněl. V sobotu a neděli jsem byl v Praze za bratrem, neboť ten si pořídil nástěnnou televizi na nožičkách, k tomu resceiver, datové úložiště na stažené filmy, bedny na surround a tak. Televize se ovládá mobilním telefonem, z úložiště nic přehrávat nejde, neboť procesor receiveru nestíhá, takže jsem viděl 4K filmeček s obrázky plazů a thajskou slátaninu Tajný agent 2, což se mimochodem docela dalo. Příkaz a jestli ho nezabijete, tak už se tu neukazujte s odpovědí neukážeme mne opravdu pobavila. Obojí z youtube. Bratr si totiž neplatí televizi, stačí přeci jen internet. Pak jsme byli plavat na Vinohradech, je to tam docela sešlé a malé, ale bratr měl permanentku, takže jsem měl bazén zadarmo. Byl tam jedem opravdu pěkný mladý muž, celý krásně zarostlý a mimochodem, nahaté plavání stále běží. Už nevím proč, ale když jsme odcházeli, bratr se zmínil, že pravidelně cvičím a prý jestli jsem se někdy koukl do zrcadla, že vypadám jako Bruce Lee. To sice nevypadám ani zdaleka, ale pokud tím myslel, že jsem docela vyrýsovaný, tak to asi bude pravda. A do zrcadla, můj milý deníčku, koukám až nepatřičně často, co si budeme nalhávat, že. Také jsem dokoupil zásoby čaje, žel pytlík s drahým černým čajem, stál mne 200 KČ za 50 g, se mi v batohu málem celý vysypal. Taková škoda. Nebyl jsem totiž dost drsný, abych zachránil alespoň ten, co byl v batohu. Ten byl totiž ještě celkem čistý, nebo ne můj milý deníčku? Cesta zpět byla strašná, bylo narváno tak, že řada lidí musela stát. Tentokrát se mi opravdu vyplatilo, že jsem měl místenku. Ve vlaku dokonce hlásili, že máme zpoždění z důvodu nadměrného počtu cestujících. No vida. Když jsme se vraceli z Vinohrad, šli jsme kolem Muzea a to jsem tedy koukal. Protože už hloubí spojovací chodbu mezi starou a novou budovou, auta jezdí po plechovém dočasném mostku. Lidé chodí po dřevěné lávce, ale to není nic divného. Šéf byl na nějaké soukromé oslavě, kde vystupoval Karel Gott. Je prý malý, starý a výšky už opravdu neuzpíval. Poté, co utekl hrobníkovi z lopaty bude asi trylkovat jako nadržený slavík, ne? A navíc v jeho věku. A kosatec na kameňáku jsem samozřejmě propásl.
O den později: Tak řidičák už je vyzvednutý.