vypravil jsem se do Hluboké nad Vltavou hledat puchýřku křehkou na Podhradský rybník. Do Nepomuku se jede autobusy, takže jsem viděl město a Zelenou horu z jiného úhlu než obvykle a na vedlejší dvojsedačce seděli dva muži, skoro bych řekl že jistý Daukuba, viz příslušný příspěvek, a jeho zajíček. Rozdíl asi třicet let, starší mohl mít tak šedesát let, mladší kolem třiceti, ale můj odhad věku je chatrný. Bavili se o Eurovizi a o chystaném víkendu v Paříži, zjevně si docela rozumněli, však spolu zjevně nežijí, jen mají přátelství s výhodou, a dělali, že mne neznají. Ostatně já také, vždyť si tím ani nejsem jist, že už jsme se setkali a konec konců mohli to být třeba otec se synem. Nicméně oddávat se slastným představám, jak si ve vlaku odskočím s mladým na rychlovku na záchod jsem zvládal docela dobře. Ten starší, jak jsem si všiml, má useknutý malíček, takže má u jakuzy vroubek. Mladší měl rozkošný černý svetřík. Ve vlaku jsem je už nepotkal, jsem příliš pohodlný a chci si dělat věci po svém, tedy jsem utíkal zabrat nějaké místo jako první, místo abych se snažil sednout si do vedlejšího kupé. V Nepomuku na nádraží jsem našel chudinu zední, zjevně se utěšeně šíří.
Tak puchýřku jsem našel, je opravdu útlá. Stále mne přes tři stovky. Musím říci, že Hluboká je turistická atrakce prvního řádu a v ničem si nezadá s Karlštejnem. Mám dojem, že v Lednici se stále daří udžet alespoň nějakou míru vkusu. Jinak zámek je opravdu fotogenický, nasekal jsem asi tak 20 snímků, nepočítám-li dvojáky. Do vlaku se natáhla nějaká verbež, v kupé sedí osvojitelská rodinka, takový malý dětský domov, vedle jakási tlupa chlapů ve sportovních dresech a tak. Měl jsem si vzít první třídu. A autobusy budou pěkně narvané.
Promenea předvedla, co dovede, má najednou téměř deset květů a já ji nemám komu předvést. Kdybych jaksi předčasně a zbrkle nevyrazil domů, třeba bych na ni nalákal Petra, když naznačil, že by mohl být tento víkend v Plzni. Ale popravdě, asi by ho nezajímala. Až se vrátím do Plzně, už začnou první květy vadnout a bude po dokonalé kráse. Jak tuhle pršelo, uvízl jsem s nějakými lidmi (a mladíky) pod tou křivou střechou na Slovanech u majáku. Nejdříve dosti hustě pršelo, pak pršelo ještě hustěji, pak začalo svítit slunce, ale z nebe se valila voda v naprosto nepochopitelných proudech, až už ani pod střechou nebylo málem jediné suché místečko. Nakonec jsem šel, když lijavec trochu povolil, abych stihl saunu, takže jsem mohl už druhý den po sobě pozorovat parádní, ukázkovou duhu, jakou jsem už dávno neviděl. Domů jsem jel kvůli hrozbám dešťů, moc toho nakonec nenapršelo, už v neděli jsme museli zalévat zahradu, ale hnědáska jsem ulovil. Dokonce jsem spatřil jeřáby! Jsou opravdu velcí! Také jsem se zúčastnil otvírání lázeňské sezóny, naši tam byli celý den, já tam zašel víceméně jen na ohňostroj, ale viděl jsem i stánky a koupil jsem si tam cejlonský čaj. Chtěl jsem si koupit ještě ponožky, ale slečna u stánku se nijak nesnažila prodávat, jen stále ukazovala jedny a ty samé ponožky nějaké ženské. Nebesa, na takové akci musím být schopen prodávat a nabízet zboží alespoň třem zákazníkům najednou. Kolik na těch jedněch ponožkách může trhnout? No nic, to je její věc. Ohňostroj byl hezký, jen byl oproti pražským novoročním ohňostrojům mnohem nižší. Už se nedivím, že z oken našeho panelového domu není nikdy nic vidět.
Čtu teď sovětský budovatelský román, není to ani tak špatné, jako dost smutné, autor doslovu tomu říká tragický. Je zde spousta pro mne neznámých slov, dva příklady uvádím níže a několik zajímavých myšlenek a postřehů.
přezmen je závěsná váha nerovnoramenná, volost je rusizmus, něco jako oblast nebo okres u nás
To nebyl Bůh, kdo oloupil lidstvo, ale Věc, lstivý pán světa.
Láska, toť vzájemná sympatie genitálií.
Zavládne zklamání, všichni se přestanou smát, protože se odnaučí plakat.
Přátelství založené na rovnosti a ne na porobení.
Ne všichni, ale každý bude šťasten.
Hérakleitos zvaný Temný nebo Plačící
také tam byl úryvek jedné veselé písničky:
v předsíni se Micka kotí, až se celá předsíň potí