vrátil jsem se z Moravy, z první pořádné lovecké výpravy, novinek bylo celkem šest, plus nějaké kvetoucí druhy, zvláště potěšila večernice smutná. Když jsem jel do Prahy, nejeli jsme přes Smíchov ale přes Krč. Ve vlaku seděl chlapík se zpáteční jízdenkou Smíchov-Plzeň a zpět. Průvodčí chtěla, aby si doplatil rozdíl na hlavní nádraží nebo vystoupil v Berouně a jel osobním vlakem. Chlap se nedal a nic neplatil. Ale ta jejich nestydatost mne nepřestává udivovat. Osobně bych si představoval, že by chlápkovi měli dát volňáska na tramvaj. Jako to udělal Jančura, když nejel z ostravského hlavního nádraží, ale z Poruby. Představa, že by si všichni kupovali jízdenky na Smíchov a ještě chtěli lístek na metro, aby ušetřili pár šupů, je zcestná. Docela mne to rozčililo. Na výlet na Moravu jsem sice jel bez počítače, ale opomněl jsem skutečnost, že když si ho nevezmu do podnájmu v Lobzích, tak až se vrátím zpět, nebudu si moci stáhnout fotografie a prohlédnout si je. Musel jsem čekat na druhý den, až budu v práci. Mimo počítače, jenž jsem nechal v práci, jsem zapomněl vytisknout výpis z booking.com ohledně ubytování v Brně, ten ovšem nebyl potřebný a dále jsem v Lobzích nechal veškeré mapy oblasti Soutoku, jež jsem nakonec také nepotřeboval, neboť jsem si ta místa docela dobře pamatoval. Také jsem navštívil brněnskou saunu Las Palmas. Opět jsem se nechal ošahávat a dokonce krátce kouřit od jednoho pěkného, ale velmi pochybného mladého muže, co stále čichal čikuli. Byla tam docela zima na nohy, v páře bylo buď chladno nebo naopak přetopeno, navíc se paření spouští snad po čtvrthodině, ale byla tam místnost s dírami, takže jsem chvíli mohl pozorovat ostatní, než si mne všimli. Doufám, že to bylo opravdu naposled, určité řezání při močení je dost varovný příznak, že můj milý deníčku. V hotelu Imos jsem si chtěl vyjít na balkůnek a zůstala mi klika v ruce. Když jsem si stěžoval na recepci, bylo zřejmé, že nejsem první, komu se to přihodilo. Snídaně byly docela chabé, velkých hrnečků bylo asi tak pět, takže kolem osmé už nezbyl žádný čistý a čaj jsem si dělal do dvou malých najednou. Sázená vejce byla v pondělí zjevně na pánvi ohřatá zbylá z neděle, tak uvidíme, zda přežiji, neb jsem dvě z hladu snědl. Jančura jezdí přes Břeclav do Bratislavy, staví v Zaječí a na nádraží v Břeclavi se musí spokojit s přenosným stánkem. Chuděra slečna posedávala na jednoduchém štokrdleti, ale alespoň byla v hale a ne někde na mrazu.