dnes v úterý jsem si byl vyzvednout batoh v prodejně Husky, neboť reklamaci uznali, utržený popruh neopravovali a dali mi batoh nový. Zapomněl jsem ho prohlédnout, tak doufám, že bude v pořádku. Plzeňská babička by řekla v richtiku. Co mne ovšem rozladilo je skutečnost, že záruka se nepočítá od výměny, ale od původního zakoupení. Takže do dvou let kupuji batoh nový. Podařené, že můj milý deníčku. Výlet do Prahy mne stál 250 KČ, neb jsem tentokráte jel na otočku. To bylo tak. Ve středu si budu volat do autoškoly na další jízdy před opakovanou zkouškou 4. května a netuším, kdy se do Prahy opět dostanu, přičemž pátého se chystám na Moravu a předmětný batoh budu potřebovat. Rozhodl jsem se proto jet tohle úterý, zkoušel jsem vymyslet nějaký další program, gay sauny jsou v zákazu, takže masáž. Zkusil jsem nějaké erotické i obyčejné a bezúspěchu, jedině Jurasek napsal, že může. Kývl jsem, ač jsem si přísahal, že už ne, vzhledem k určité nebezpečnosti jeho masáží, jak jsem již psal. Na druhou stranu, opravdu by nákaza představovala takové neštěstí? Pro koho se chci chránit? Pro sebe? Není nakonec lepší si alespoň něco užít? Ovšem, protože se opět cítím mizerně, bolí mne v krku, zřejmě jsem prochladl v neděli na Krasíkově a včerejší sauna mi také nedodala, a mimochodem ani neublížila, měl jsem slušnou výmluvu říci na poslední chvíli ne. Vzhledem k tomu, že Jurasek se ubezpečuje, zda dohoda platí, našel jsem dost sil říci ne. Ještě jsem uvažoval o relaxační masáži v nějaké gay sauně, ale dospěl jsem k závěru, že by šlo o vyhazování peněz a jedu domů. Požádat na poslední chvíli o masáž zad mého bývalého trenéra jsem zapomněl, takže také nic, kdyby měl čas, patrně by řekl ano. A mimochodem, prožil jsem několik horkých chvil, než jsem si vzpomněl, že jsem reklamační protokol nechal v tašce, v níž jsem batoh kupoval i odvážel na reklamaci. K něčemu se musím, můj milý deníčku přiznat. Cítím značné rozčarování, že jsem si nebyl schopen nějaký lidský dotek na dnešek zajistit, ale snad je to tak lepší, docela zase pokašlávám, takže v pořádku věru nejsem. A ještě něco, včera se Daník vytasil s trenýrkami, moc mu slušely, dnes se ještě chlubil, že přibral a skutečně se mi zdá namakanější, ale zase měl boxerky jako obvykle. Trať z Berouna do Prahy opravují, takže se do Plzně nikdy rychle jezdit nebude a Plzeňské nádraží se rozhodli zbourat. Tramvaje jezdí po dočasných kolejích, trolej je vedena na jednoduchých sloupcích podobných těm u důlních vláčků v hnědouhelných pánvích. Secesní sloupky, držící původní most také zmizely.
Tuhle mne zase vzbudili ve čtyři hodiny palubního času. Vylezl jsem, došel si na záchod a nevěřil vlastním očím když jsem se koukl z okna. Po sídlišti svítilo více oken, než v jedenáct večer. To mi tedy řekni, můj milý deníčku, kde to žiji. Když jsem byl teď v sauně, byl tam v odpočívárně jeden chlapík s chytrým telefonem. No, doufám, že si nenatáčel videa nahých mužů. Ha ha ha. Ale je zajímavé, že ostatním návštěvníkům to nevadilo. Jsem už natolik vyčerpaný, že jsem sbalil na vyprání ložní prádlo, ač jsem v něm spal tak pětkrát. Stále si nemohu odvyknout na pražskou nepravidelnost, kdy jsem jezdil do FL tak jednou za měsíc a ložní jsem bral prostě pokaždé. Daník včera podal výpověď, takže k 30. červnu končí. Ubíjející pravidelnost v práci ho moc nebaví, jeho přítelkyně si našla práci v Praze, její nový nadřízený jí dohodil 2+KK na Petřinách za devět tisíc měsíčně plus poplatky, takže celkem vzato není co řešit. Takže zase budu trpět v babinci. Co naplat.
Vracím se z domova a jsme bez připojení k síti, neboť nějaká šestasedesátiletá píča včera vjela na přejezd přes světelnou výstrahu a srazila se s Pendolínem. Sice to byl jiný spoj, nicméně dnes ráno sedíme v náhradní soupravě, pochopitelně bez připojení. Bába přežila, takže bude mít po zbytek života co splácet. Ani sama Nebesa nejsou ČD nakloněna, to je jisté. Včera jsem naměřil 37 stupňů, takže jsem nešel do bazénu. Je vidět, že měknu, měl bych s tím něco udělat. Pravda, bál jsem se, aby se mi choroba nezhoršila, když mám v pátek jet na Moravu. Také mne matka ubezpečila, že když byla v noci na záchodě, tak jsem kašlal. Zjevně už kašlu, aniž bych se probudil. O kvalitě spánku je ovšem škoda mluvit.
Když jsem si kupoval místenku, pokladní mi sdělila, že jede náhradní souprava a že místenku si koupit nemohu, ale skutečnost, že jsou místenky vyprodány mi už sdělit opomněla. V ML přistoupilo asi pět školních ročníků a začaly vyhazovat lidi z míst. No, jsem už trochu zkušený a vím, kde nebývají expresní rezervace a tak jsem zázračně unikl potupě, nervy to však byly. Vlak je narvaný k prasknutí, na místě nehody je pomalá, takže zpoždění se úspěšně zvětšuje. A jak se dostanu z vlaku, to netuším. Hahaha. Nebesa, proč si včas neobjednali celý vagón.
V práci jsem začal používat mýdlo nazvané Picassův sen, prý je jeho vůně stejně záhadná, jako malířovy malby. Všem jsem tento reklamní textík dal přečíst a měl pochopitelně úspěch. Mýdlo bylo označeno za nevhodné k umývání, zato vhodné k vystavení na poličce. Dostal jsem ho k vánocům, tedy vlastně k velikonocům, neboť ho matka před vánoci nemohla najít.