tuhle se venku ozvaly ampliony. Nejprve mne napadlo, že je první středa v měsíci, ale docela jsem si pamatoval, že pravidelné houkání bylo před týdnem. Navíc bylo úterý, že. Než jsem to stačil domyslet, jakýsi záhrobní hlas sděloval: toto je požární poplach, požární poplach . . . A skutečně, zpoza domů se valil jakýsi průsvitný nahnědlý dým. Tuhle jsem byl v pondělí k večeru v Bille a dostal jsem záchvat, neb tam jako obvykle neměli už žádné pečivo, jen poslední spálené bagety, jež nikdo nechtěl. Nezbývalo, než zatnout zuby, odložit jídlo a nejprve si uvařit instantní pohankovou kaši a říci si, že je to stylové, když teď čtu V stalingradských zákopoch. Tam také jedli buď pohankovou, nebo prosnou kaši. Když jsem spořádal druhou misku, ohlédnu se na vedlejší část kuchyňské linky a vidím pytlík. Hned jsem si vybavil, že jsem prozíravě den předtím koupil v Lidlu dvě bulky. Hahaha. Vlastně jsem do Billy šel ze sauny. Dovolím si prohlásit, můj milý deníčku, že jeden z chlapů, a docela pěkný, si ho tam nenápadně v odpočívárně honil. Sice jen chvilkami, ale naprosto zřetelně. A všiml si, že se dívám a ještě toho svého ztopořeného klacka nestydatě ukazoval. Škoda, že jsem spěchal pryč. Mohl jsem se třeba dostat blíže a mít lepší výhled. Možná je to ten samý, co zde na i-boys tvrdil, že si ho chodí honit do páry. Chtěl jsem si v NC koupit vařič vajec. Obchod jsem nenašel, už ale vím, kde by měl být, zato jsem našel naprostou nehoráznost. Jmenovalo se to jarní symfonie, šlo o kašnu s vodotryskem a květinovou výzdobou. Uprostřed vodní nádrže bylo vyřazené křídlo uvnitř s hracím strojkem, zakrytým květinovým aranžmá, jenž navíc jakože do rytmu pohyboval klávesami. Zpod kláves vytékala širokým proudem voda. V nádrži navíc byly vodní kapradiny, komíhající se jako na obrtlíku pod proudem padající vody. Kam se hrabou trpaslíci i s kukačkami. Také tam byla lezecká stěna pořádaná obchodem s vybavením pro lezce. Stěny byly v různé obtížnosti, ty nejtěžší dokonce s převisem. Tedy, to bych popravdě chtěl umět, to ti tedy povím, můj milý deníčku. Také se na té nejlehčí stěně předváděl před svou přítelkyní jeden moc hezký mladík, zjevně ve vypůjčeném vybavení včetně kraťásek. No nebyl jsem dost nestydatý, abych všem na očích čekal, až se bude převlékat a ukáže spoďáry. Ale byl moc sladký. Také jsem četl, že nějakého nebožáka, automechanika se zákazem řízení, nechali soudně sledovat, aby mu prokázali trestnou činnost ve smyslu legalizace kradených vozů. Byl chudák v podmínce a protože na dvoře autoservisu popojížděl, tak ho zavřeli alespoň za porušení zákazu řízení, když už mu nepřišili zlodějnu. Až posud celkem v pořádku, ale ze zdůvodnění mi běhá mráz po zádech. Prý že tím popojížděním ohrožoval jiné lidi na životě. Takový nehorázný nesmysl. I když pomineme, že předtím jezdil na ulicích, kde možná skutečně někoho ohrožoval, tak tvrdím, že do toho, co dělá ve svém autoservisu státnímu zastupitelství nic není, nejde totiž o pohyb na veřejných komunikacích, a pokud už mu chtěli něco vyčítat, tak ve smyslu porušení bezpečnostních předpisů. A vůbec, stále tvrdím, že strašně rádi zavíráme lidi do vězení. A pak že bylo otroctví zrušeno. Pravda, nevím, čím se vybodoval, ale pokud představuje takové nebezpečí při řízení motorového vozidla, nemělo mu vůbec být uděleno oprávnění. Pokud se tedy nedává jen tak na zkoušku, že můj milý deníčku. A vůbec, o kolik poklesla nehodovost po zavedení bodů, netušíš můj milý deníčku? A ještě něco, tuhle jsem narazil na internetu na návod na použití u hrnců s nepřilnavým povrchem a dočetl jsem se cosi o vysokém kouřovém bodě. Co to má být netuším, ale zcela zjevně jde o produkt google překladače. Hahaha.
Dnes je pondělí a jedu do Plzně Pendolínem. Když jsem si kupoval jízdenku, byl jsem zamyšlený a nevšiml jsem si, že mi pokladní prodala jízdenku do Prahy. Bylo mi jen divné, když tvrdila, že vlak je zaplněný, když si do Plzně moc lidí místenky nekupuje. Když jsem si sedl a vybalil počítač, pro jistotu jsem se podíval na jízdenky, kartou placená cena mi přeci jen v podvědomí připadala nějak vysoká. Takže jsem zase všechno sbalil a vyrazil k pokladně. Pendolíno jsem stihl jen tak tak a ještě mi pokladní drze tvrdila, že jsem chtěl lístek do Prahy. To ovšem není pravda, je ale pochopitelné, že se pokladní přeslechla, neboť si do Plzně lidé obvykle místenku nekupují, jak už jsem psal. Jenže já si nechci přesedat, takže si ji kupuji.
A milý Robo se ze mne snaží vytáhnout další peníze. Zjevně je už dost zoufalý.
Vzhledem k tomu, že v Pánovi prstenů jsem se opět zasekl na dobývání Sarumana, vytáhl jsem z knihovny a začetl se do Zajatců Pardálí soutěsky. Dnes by tomu ochránci práv zvířat vyčítali krutost vůči vzácné šelmě a všichni ostatní prvoplánovou komunistickou propagandu, jak se napravil sobecký syn místního funkcionáře. Ačkoli vlastně to nebyl funkcionář ale vrchní skladník, co byl jedna ruka s předsedou, jenž kradl, kde mohl. Když o tom tak přemýšlím, jindy se tomu říkalo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, dnes se tomu říká korupce, ale v zásadě jde o totéž, nebo ne můj milý deníčku?