tak jsem zjistil, že Vietnamci z naší večerky dávají na sekeru. Byl jsem totiž svědkem, jak jakýsi muž, mimochodem docela pěkný, doplácel svůj dluh. V autoškole jsme se domluvili, že zkoušku zatím odložíme a uvidíme, a že si případně připlatím za další jízdy. Majitel sice říkal něco o poraženeckých náladách, ale jeho pobočník ho rychle přesvědčil. Je to nervozní člověk a už jsem psal, že s ním dělám chyby, jež bych ani jinak dělat nemusel, ale jsem za odklad sám rád, ostatně ani bych se nevešel do časového rozvrhu, nebylo by kdy provést potřebné jízdy. Pobočníkovi se zjevně ulevilo, že jsem sám odklad navrhl a nemusel to tudíž nějak řešit. Také postupně procházím testovací otázky, asi tak každou desátou mám špatně, ale zatím se mi nechce do testů vkládat moc sil, ostatně i tak se pohybuji kolem potřebné hranice, takže při troše štěstí bych měl projít. Nakonec je to jen otázka počtu opakování.
Včera u nás v práci vyplavaly ucpané záchody, splašky tekly po chodbě, puch byl strašný a do toho šéf odebíral choriové klky. Nakonec většinu těhotných přeobjednaly a zavolali do vodáren. Vodárny přijely s cisternou, pravda, původně jsme mysleli, že jde o hovnocuc, a prošťouchly ucpaný záchod tlakem. Poté se zasmrdělo i u nás v prvním poschodí, nicméně už jsme mohli pouštět vodu a dokonce bez omezení chodit na záchod. V této nové budově se pořád něco kazí. Když byly mrazy, netopilo podlahové topení, když polevily, je všude přetopeno, vertikální žaluzie neustále odpadávají, okna občas při zavírání zůstanou v ruce, zámek na dveřích naší laboratoře je věčně rozbitý, klimatizace se musí pouštět na patře celá, jinak spadne, velká okna na jih způsobují nesnesitelné vedro v létě atd..
V Německu prý odsoudili nějaké blázny, co se honili v automobilech po městě a kohosi srazili do mrtva na doživotí. To je po mém soudu vysloveně přehnané. Už jsem o tom psal několikrát, moc rádi rozhodujeme o osudech druhých, jde o špatný a nesprávný návik. Když budu loupit jako Delon v Rudém slunci, tak mi také dají doživotí? Pravda, bez možnosti podmínečného odsouzení, to je jistě přísnější trest. A co takový Brejvik, že. To v Rusku Nejvyšší soud nařídil propustit jistého aktivistu, neb Ústavní soud zjistil vážná procesní pochybení. No, jako hlavní zprávu na seznamu jsme se to tuším nedočetli, že můj milý deníčku.
V sobotu: Takže jsem byl na výstavě orchideí. Byla to celkem nuda, opět jsem se hádal kvůli batohu, nemohu přeci nechat služební počítač jen tak v šatně, zaměstnankyně ovšem nemohou vědět, že vím, jak fotografovat rostliny i s batohem a žádné přitom nepoškodit. Byla tam jedna velmi vonná a už díky tomu vím, které čaje mají takzvanou vůni orchydejí. Výstavy jsou už trochu na jedno brdo, nevím zatím, kdo bude vítěz, možná nakonec Caladium. Venku kvetlo ledacos, ale ne Prunus mume, což mne docela překvapilo. Byl jsem i Na Slupech podívat se na koniklece a zimnokvět. Koniklece sotva začínají, zimnokvět ovšem v plném květu krásně zavoněl. A byl jsem se též podívat na Havránce na křivatec český, ten také krásně kvete. No, snímků mám fůru, co si budeme povídat, že můj milý deníčku. A letošní sezónu jsem víceméně zahájil a bol som z toho riadne zodratý. A opět mne překvapilo, co je v Praze lidí. Pomalu přestávám být Pražákem, že ano, můj milý deníčku.
A ovšem, vtipy o Somálcích.