minule se na mne můj obvodní lékař zlobil, že jsem si ještě nenechal udělat požadovaná laboratorní vyšetření, tak jsem se polepšil. Ve výsledcích mi vyšla bílkovina v moči, jednak nic neobvyklého, jednak podle všeho důsledek cvičení a rozkladu svalů. Pak nemám být tak hubený, že můj milý deníčku. A také nízké krevní destičky. To je ovšem trvalka, ještě jsem si říkal, hahaha, to zase budu muset vysvětlovat, že to nic není, že to mívám, akorát že se mi dřív v době sníženého množství destiček spouštívala krev z nosu. Tuhle se ve čtyři hodiny ráno vzbudím s tím, že mi něco jakoby teče z nosu. Zkusím to vysmrkat a už mi bylo jasné, která bije. Takže jsem se na jedné straně pokoušel odsávat ubrouskem kapající krev a zároveň ukrojit vstřebatelnou hubku na ucpání nosu. Do postele jsem se dostal v pět, v půl šesté vstávali ti nade mnou.
Na netu jsem četl, že nějakého nešťastníka ze Zlína odsoudili k osmi letům za šíření HIV. Podle soudkyně vědomně ohrozil životy nevinných občanů. Nebesa, to opravdu ta ženská nechápe, jak tihle lidé žijí? A jak vůbec ví, že to dostal od něj? I kdyby tam byla nějaká souvstažnost ohledně inkubační doby, opravdu byl v té době jen s tím jedním? A co když ne? Co když virus chytil od někoho jiného a vůbec to neví. Ani onen nepoznaný přenašeč? A i kdyby, copak jde o nějaké obecné ohrožení? Vždyť se celá záležitost týká jen určité skupiny MSM s nezodpovědným chováním, jež si o nákazu přímo říkají. Mezi ně mimochodem také patřím, takže vím, o čem mluvím. Ví vůbec ta soudkyně, co je to darkroom nebo glory hole? Přesněji řečeno, chápe, co to je, ne že o tom někde četla? O poppers a chems ani nemluvě. Fuj, dělá se mi z toho na nic.
Na Kaprasovi mne rozčilil Babišův přisluhovač Stejskal. Prý deset korun za mutaci. To myslí vážně, opravdu si neuvědomuje, jak tím celé genetice škodí? Že lidé od pojišťoven netuší, jak se věci mají? A nebo to ví moc dobře a říká takové věci schválně? No nic. Také tam byly kočičky, L. jsem tedy neviděl, ale zbytek výkvětu, jež se s nikým jiným než sám se sebou nebavil jsem viděl. Ještě teď je mi z toho špatně, zvláště uvážíme-li, že u nás skutečně vážně hrozí propouštění. Potěšil mne ale Hrdlička když prohlásil, že vždycky věděl, že L. je kráva. Byl jsem se podívat na Štvanici, u elektrárny se nabízí neotřelý pohled na Prahu, celé místo je dost zanedbané a nachází se dost vysoko nad řekou, takže je pozoruhodné, že bylo za povodní zaplaveno. Pak jsem přešel Hlávkův most a procházel bludíštěm mostů a podchodů, zašlých a olezlých, s ubytovnami tuláků, jak z nějaké počítačové hry, přesněji tedy z Dooma. Skoro jsem se bál, neb už byla tma. Ale potkal jsem tam jednoho moc pěkného mladíka se psem. Posléze jsem šel k bratrovi a ten mi pustil jisté sovětské kuriosum, nekoukatelný vědeckofantastický film Мечтe на встречу, podle ruského CSFD mající doma pověst stejnou, jako u nás Ikárie XB1. Film je ovšem podobně neodvratně zastaralý. No, pobavili jsme se. Ale ve srovnání s Drtivým dopadem se jednalo o skutečný skvost světového umění. Tak asi tak. Když už jsem byl na Albertově, stavil jsem se v BZ a ano, kvetou talovíny, vilíny, byť ty jsou poněkud namrzlé a už začínají sněženky. Ale Na Slupech je všechno o dost dříve.
Také jsem měl zase jednou divoký sen, seděl jsem v křesle a na posteli polehával do půl těla svlečený pohledný mladík, jež se nakonec natočil tak, že byla dobře vidět ta nejzajímavější místa. V tu chvíli ovšem sen zmizel.
Našel jsem na youtube Germanův poslední film Je těžké být bohem a líbil se mi jeden příspěvek z lidu. Ten člověk psal něco v tom smyslu, že u podobných děl by bylo třeba zakázat komentáře pod čarou, neboť pro většinu lidí je tento film zcela nedostupný a jejich příspěvky připomínají výkřik malého chlapečka, jemuž ukazují nádhernou sochu Apollóna, hele, má pindíka! Což je sice nezpochybnitelná pravda, ale je to trochu málo. Odkaz jsem přidal sem, na i-boys, a nabízí se otázka, kolik je tu vhodných příjemců. Snad ten film hned nesmažou třetí strany.
Stále si myslím, že Šrámek už je dávno pryč, některé jeho básně na mne ovšem silně zapůsobily, něco viz níže. Také na mne zapůsobila snová nálada čtyř povídek ze sbírky Klavír a housle. A ovšem jsem seznal, že Šrámek byl podivně tiše krutý.
Vězeň (závěr)
Třikráte zpíval klíč, já třikrát zpíval s ním,
a třikrát zkrásněl svatebně můj šedý šat.
Noc byla zas. A strážce tichoučko se krad,
slídě a slídě, zdali spím.
Však já byl daleko. Kol šoumal sad,
já šoumal též. A všechno bylo mým.
Mé srdce shořelo. Vlál vonný dým . . .
Žena a jediný (úryvky)
Tys tedy přišel. Jediný!
Já počítala hodiny,
snad jsi tam kdesi cestou šel
a volati mne uslyšel.
Ach, tys se usmál, ale jak,
obejmeš, vezmeš, ale jak,
já jsem to jinak čekala,
já, lhouc ti, přece nelhala.
Vysměj se malé družičce
a tomu kvítí nejvíce.
Jediný bloudí, nevím kde,
jediný nikdy nepřijde . . .
Tiché rozloučení
Z vrb a osik, z jív
mu vyšla vstříc a zaváhala.
Jdouc, tančívala dřív
a nikdy takhle neváhala.
A slábl krok, čím byla blíž,
snad žalovala stezce:
Což, ošklivý ty, nevidíš,
jak se mi dnes jde těžce?
Když láska už mne nenese,
kdo mi dá jiná křídla?
Já cítila, že konec je,
jak jsem tě dnes jen zhlídla.
A to tam stojíš, nevíš nic
a nepomůžeš, hochu - -
Běž, stezko, přede mnou mu vstříc
a napověz mu trochu:
Že se to náhle přihodí
a všecko je už jiné,
Nespadne to do vody
a přec to s vodou plyne.
Že mi to z těla odešlo
snad v noci, když jsem spala,
po špičkách, tajně odešlo,
ach, proč jsem nehlídala.
Ať se mi v oči nedívá.
Na ústa též ne. Nikam.
Že prázdná jsem a neživá,
z prázdného srdce vzlykám.
A slábl krok, čím byla blíž,
a pak už nelze z místa,
pomoz mi, hochu, jestli víš,
já nejsem sebou jista.
Snad bych ti ještě zalhala
a zas ti k ústům padla,
na ústech ústa, zaplála
a v srdci hrobem chladila.
Je-li, co nesu, je-li nůž,
uchop jej, hochu, za mne.
Tím nožem roztni. Ty jsi muž
a roztít musíš za mne.
A tu ji něžný převál jas,
to on se usmál na ni,
slyšela také jeho hlas
a nedýchala ani.
Kdyby to mohla povědět,
tu snad jen slovy těmi:
Jak prudce dřív mne k nebi zved,
tak tiše spouštěl k zemi …
Neopatrný
Hmmm?
A i jiné . . .
Nebudu přeci kupovat zajíce v pytli. Opravdu je tento obhroublý vtípek ze Šrámka?