Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Obleva můj milý deníčku,
včera na schůzi šéf opět nadhodil téma ziskovosti naší společnosti a ukázalo se, že konečně pochopil, že kupovat přístroj za čtyři milióny, pro nějž není výnosné využití, není úplně dobrý nápad a opět pohrozil, že bude snižovat platy a propouštět. Při propouštění bych byl, můj milý deníčku, první obětí já, to je jasné jako facka. Je tedy opět na talíři otázka, co se mnou bude. Není mi z toho zrovna nejlépe a tak se jedu do Bonbonu uklidnit. Nepomůže to, ale což. V neděli jsem byl v bazénu na Slovanech a viděl tam trénovat akvabely. Bylo to opravdu zajímavé a málem jako v televizi. Řekl bych, že obě dvojice byly dost dobré, ale nejsem rozhodčí, že můj milý deníčku.
Z návštěvy Bonbonu jsem hodně osmutnělý, tentokrát jsem utřel hubu, mimořádně se mi tam líbil jeden chlapík, dokonce jsem ho mohl chvíli hladit, ale víc mi nedovolil, s dalším jsem docela dlouho plkal u baru a pak mu ho chvíli honil, ale já zase nic. To mi nic nepřináší, tento druh družení mi nestačí. To kdybych byl samolibá drzá obluda, měl bych svého mladého otroka, ten by mi dělal pomyšlení a na ostatní návštěvníky bych mohl být hrubý a otroku bych tím ještě stoupl v ceně. Jeden takový tam byl, bylo totiž dost plno ve vířivce a já si chtěl trochu namasírovat záda tamními mohutnými tryskami, takže jsem se asi dvakrát o tuto dvousetkilovou almaru otřel, načež začala vyšilovat, co že se o ni otírám, když ona, odporná obluda se zadkem jako vrata od stodoly, si to nepřeje. Tak jsem ji usadil řka, že kdyby nezabírala tři místa, tak bychom se tam v pohodě vešli. To obludě zavřelo hubu a už nic neříkala. Ale i tak mne onen výstup rozladil.
Tuhle jsem byl v Interšpáru, co je z něj dnes Albert a co nevidím. Stoleček, cedulka dej přednost v chůzi a tři kyblíky na prosakující vodu ze střechy. Hned jsem si vzpomněl na Velký bazar a onu nehoráznou ceduli zítra otvíráme. No, pokud se velkoprodejní hala postaví skutečně za jeden den, není se co divit, že do ní za pár let začne zatékat. Ostatně, není nad selátka. Také jsem si tam koupil takové udělátko, co vytiskne na záchodovou mísu vonnou gelovou kytičku, co se postupně smývá. Je mi tato věc po chuti, neb odpadá starost o závěsné košíčky. Přilepení kytičky není úplně snadné, matce se kdysi vůbec nedařilo. No, moje první kytička dopadla uspokojivě, ale uvidíme, jak dopadnou případné další. Dále jsem konečně umyl okna, po třičtvrtě roce. No fuj. Když jsem byl v neděli v bazénu, naskytla se mi vzácná podívaná na jinocha snad teprve třináctiletého, jehož jsem spatřil se vším všudy. V obličeji byl ještě celkem dětský, ale mezi nohama měl už slušný chomáč světlých chlupů a slušnou výbavu, jak se dnes říká. Byl tam totiž s otcem a ten ho donutil sundat si plavky a teprve pak se utřít. Celkem rozumné, většina mládeže se neobtěžuje plavky svlékat, navíc často nosí i do bazénu koupací kraťásky, takže po nich zůstává hotové Bajkalské jezero vody. Opravdu mi to vadí, to si vážně nemohou plavky sundat už u sprch a dát si přes boky ručník, když už se tak strašně stydí? No nic, nadávat na mládež je jaksi přespříliš otřepané, že můj milý deníčku.
Také se mi zdál opět sen o Skalce, domku hrázného a zahrádkách s chatkami nad břehem přehradní nádrže. Protože jsem dopotřeboval výživu PhD a docela jsem si zvykl, zvláště po ranním cvičení tímto způsobem doplňovat síly, koupil jsem si jinou, prý na tloustnutí. Jenže ta nemá trávicí enzymy a zdá se, že Daník měl s PhD pravdu, už jednou jsem měl ráno křeče v břiše. Jestli se podaří prokázat souvislost s touto novou výživou, tak jsem oknem vyhodil skoro tisícovku, neboť výživa, kterou člověk jaksi rovnou vysere, je tak leda na prd, mohu-li být poněkud sprostý, můj milý deníčku. Příště musím požadovat něco s enzymy a to bezpodmínečně, nejlépe rovnou osvědčené PhD. Nejprve ale zkusím dokoupit enzymy zvlášť.
Nevím, zda si ten člověk z Bonbonu uvědomuje, jak moc mne zničil, ty jeho náznaky, že by snad měl zájem vzápětí falšované tím, že se stáhl, mne opravdu hodně rozrušily. Myslíš, můj milý deníčku, že si uvědomoval, jak mne trápí, zvláště něhou, dost možná přítomnou jen v mých představách, jež jsem cítil z něho prýštit? Co myslíš?