vracím se z Prahy z origamistického dýchánku a nemaje připojení, nezbývá mi než zase sepisovat nějaké cancy. Ráno jsem vylezl z domu a hned se vracel pro deštník. Ano, je to tak, můj milý deníčku, po všech těch mrazech se spustil déšť a tudíž se začala na podchlazených chodnících tvořit ledovka hladká jako sklo a kluzká jako ryba. Šel jsem jako podělaný a přesto jsem několikrát málem uklouzl. Byl to docela masakr, řada aut skončila v příkopech a nemá se to v dohledné době zlepšit. V sobotu chci jít pozorovat vodní ptactvo na Vltavu v Tróji, tak uvidíme. V Plzni zavřeli důležitou spojnici Slovan se zbytkem města a sice mosty u nádraží, ty směrem na Cheb. Mají být zavřené dva roky, tramvaje nemají jezdit dvakrát 17 dní a začali z ostra, už tam vydlabávají svah protilehlý nádražní budově. Ale proč o tom píši. Před lety, když stavěli nový most přes nádraží, osadili ho bytelnými sloupy, zdálo se zřejmé, že na trolejbusové vedení. Most uvedli do provozu, ovšem po trolejbusech ani památky. Až teď. Před čtrnácti dny jsem se zájmem sledoval, jak připojují nové troleje vedené právě přes tento most na stávající tratě. Tak vida, přeci na trolejbusy došlo, přes most vede objízdná trasa dvanáctky. Byl jsem tuhle v Praze v metru a koukám na reklamní plochy a tam se objevily jakési nesmysly nazvané slang DP, pamatuji si jistého generála, co ho měli v oblibě THP čili technicko hospodářští pracovníci. To zase někdo zbytečně utratil peněz. Já chci zpět trychtýře! Ale naprosto mne omráčilo vychloubání, že řidiči autobusů ročně počkají na N dobíhajících cestujících, přičemž N dosahovalo skutečně nehorázné výše. Asi jsem přes deset let žil v jiné Praze, moje zkušenost je taková, že řidiči s oblibou zavírali dveře dobíhajícím před nosem. Taková odrzlost. Ještě k těm ptákům. Matka s přítelkyní viděly na procházce nějaké podivné ptáky, jak se koupou na nezamrzlé Ohři a tak když jsem přijel, vytáhla mne do Chebu. Viděli jsme kormorány, to byly ti podivní ptáci, spousty kachen březňaček, asi tři volavky popelavé, některé docela zblízka, dvě volavky bílé, prý ovšem představující pouhý chabý zbytek předtýdenního stavu, nějaké lysky a morčáky a patrně jednu mladou slípku. A také jednoho zdechlého kačera. Toho si všimla právě matka. Okamžitě nás napadla ptačí chřipka, jen jsme nevěděli komu volat, aby vybil všechny ptáky v okolí. To ještě bylo krásně. A viděl jsem novou Goethovu lavičku. No, celkem pěkná. Je čtvrtek večer, 21 hodin a já si náhle vzpomněl, že jsem nevyfotil gel. No, do rána se asi rozmočí, ještě že alespoň nepoběží elektroforéza přes noc, nastavil jsem jen 45 minut. No, byl jsem už myšlenkami v Praze. A není to poprvé, že, ovšem u NIPTy to zamrzí, protože gel nelze pustit znovu, není z čeho. Ach ouvej.
V sobotu jsem se vypravil do Prahy pozorovat kachny do Tróje. Zprvu to vypadalo na trapas, neboť byla dosti hustá mlha, navíc jsme měli půl hodiny zpoždění, prý z důvodu překážky na trati. Ale než jsem se doplacatil na lokalitu, což je místo, kde se dost možná něco vyskytuje, mlha ustoupila natolik, že jedinou překážkou při pozorování ptáků byl můj zamlžující se dalekohled. No, ne nadarmo byl slevněný. Dokonce ani nebyla zima, jako když jsme tam byli poprvé s Horáčkem, málem bylo vedro. Bylo to milé, být zase v přírodě, jenže nic není zadarmo a odnesla to šála, do níž se pevně zamotalo jedno lopuchové plodenství. Jak se k ní dostalo ovšem jasné není. To jsou ty zázraky přírody. Viděl jsem řadu ptáků, byť obyčejných, tisícihlavá hejna kormoránů, no tak dobře, můj milý deníčku, tisícihlavá nebyla, ale byla opravdu početná, spoustu racků i kačen, morčáky, dokonce s rybkou v zobáku, chocholačky, nejspíše potápky malé, snad též poláky velké, nebyli totiž býlí, ale béžoví, hoholy, volavky popelavé, lysky a možná i slípku jsem zahlédl. Také jsem si všiml, že stavba nové čističky je v plném proudu a vyrazil jsem do knihovny. Zjistil jsem, že opencard je propadlá, takže jsem si za dvacet korun pořídil jejich kartu. Kdybych si kdysi dávno tuto kartu nechal a nepřeváděl si knihovnu na opencard, měl jsem to dnes bez obtíží. Co mne ale dostalo byla skutečnost, že změnu adresy jsem musel osobně vypsat na formulář vlastní rukou, ještě že ne krví, takže jsem to celé naškrabal jak se patří. Kam se hrabe pověstný kocour. V tramvaji nějaká holčička prskala, tak doufám, že to nechytnu. Také mne napadlo, že bych zítra mohl umýt okna. Tak uvidíme, možná zajedu za Robem do Holýšova, když jsem se dnes v Babylonii neudělal. A z Plzně do Rokycan jel opravdu mimořádně krásný mladík, ojojoj. A teď z Prahy jede také jeden krasavec!