jak už jsem předeslal, začal jsem chodit do autoškoly a hned na prvních jízdách na cvičišti se ukázalo, jak výuka bude probíhat. Nejprve nám učitel ukázal jak svítí který obrázek na palubní desce a co vůbec mohu v autě všechno ovládat a poté mělo dojít na nácvik startování. Otočím klíčkem, auto škytá a jinak nic. Chvíli jsme čekali, bezvýsledně a museli jsme nácvik startů odložit na příště. Učitel viní starou autobaterii, ale mi, můj milý deníčku víme, jak se věci mají. Ubohé auto jsem totiž uřkl a to jsem zatím jen seděl za volantem. Hahaha.
Také mi u nás vyndavaly stehy. Nejprve to zkoušela vrchní sestra, vcelku bezvýsledně mne trápila asi půl hodiny. Pak mne přehodila lékařce, co dříve pracovala jako porodník (ha, toto slovo nejspíše nemá přechýlenou podobu) a ta si se stehy po další půlhodině poradila. Bolelo to celý zbytek dne, ale jsou-li stehy pryč, určitě na tom vydělám. Stehy sice vždycky vyhnijí, ale kdo by o podobný proces stál, že můj milý deníčku.
Také jsem přestěhoval postel zpět z takzvané kuchyně do takzvané ložnice, neboť mne tuhle pro změnu vzbudilo jakési hučení, co patrně není v ložnici tak hlasité. Tak uvidíme. To bylo ve čtvrt na čtyři. Před pátou jsem zamáčkl budík, že spím dál, jenže v půl šesté mne vzbudila křeč v lýtku a to jsem samozřejmě vylezl. Ale dnes jsem spal do šesti, totiž jsem zaspal, neb jsem nenatáhl budík.
Jé, to je ale roztomilý králíček!
Jistě jsi už můj milý deníčku nejednou slyšel, že pokud nebudu moci sehnat obvodního lékaře, mám se obrátit na svoji zdravotní pojišťovnu a ta mi ho přidělí. Tvrdí to zarytě novináři i příslušné ministerstvo. Jedna obyvatelka Fr. L. to zkusila, přinesla čtyři potvrzení s kulatým razítkem od čtyř obvodních lékařů, že nikoho neberou, neb mají plno a vznesla žádost u své pojišťovny. VZP jí odpověděla, že není povinna jí shánět lékaře a ať si zajde za babkou kořenářkou nebo do Knaipovy lékárny. Stručně řečeno, sice nám ty pičo platíš pojištění, ale jinak na tebe serem. A opovaž se neplatit, to bychom s tebou pěkně zatočili! Nutně potřebovala předoperační ošetření a kde ho jako měla vzít? Co myslíš můj milý deníčku?
Na druhý den při návratu do práce:
Tak tohle mne opravdu rozčiluje, člověk si za 35 KČ koupí místenku, aby si nemusel přesedat, zřetelně řekne, že chce tichý oddíl a ta píča chlupatá mu prodá nějaký jiný vůz. Když chci tichý oddíl, měla by mne alespoň upozornit, že mi prodala místenku jinam, neboť tichý oddíl je plný. To mi opravdu vadí, podle průvodčího jsem si měl jízdenku prohlédnout sám. Ale jsem já snad za to placen? V Praze jsou pokladny určené pro SC a 1. třídu a tam by se něco podobného prostě nestalo, takže je zjevné, že když se chce, tak to jde. A to mám alespoň místenku do správného vlaku, že můj milý deníčku.