nepatřím k lidem, jež práce baví a žijí spokojený život. Patřím k těm, jež práce zmáhá, moc nebaví, ale nesvedou se živit jinak, bydlení v nouzových podmínkách je jim proti srsti, ale jsou příliš nepraktičtí, aby stav věcí dovedli snadno změnit. Jsem tudíž unavený a začínám být dlouhodobě vyčerpaný a dělám proto hrubé chyby. Takže jedu do Prahy na vítání jara ve škole Urasenke, jenž začíná ve 12.30. Chtěl jsem jet vlakem v deset, ale sedl jsem do vlaku na Cheb na druhém nástupišti, jak jsem zvyklý, když jezdím domů. Vůbec jsem neměl podezření, neboť čas i souprava jsou úplně stejné. Omyl jsem poznal, až když jsme se rozjeli špatným směrem. Naštěstí teď vlaky stojí na Jižním předměstí, jinak bych jel až do Stříbra a byl úplně v prdeli. Když jsem tedy jel vlakem o hodinu později, už jsem si dal pozor a včas si všimnul, že tento jede skutečně z druhého nástupiště a ne ze třetího jak je obvyklé. Nicméně, slavnost začíná ve 12.30 a to se nedá stihnout, když vlak přijíždí na Smíchov nejdříve ve 12.30 a slavnost je na Můstku. Takže možná jedu do Prahy úplně zbytečně. S pobytem v Plzni se pořád nemohu smířit.
A teď jedna pořádná jobovka. V pátek jsem si všiml na nástěnce ve vchodu do paneláku kde bydlím podezřelé cedule. A skutečně, nějaký čurák nevymrdaný, ano můj milý deníčku, tento zlovolný poťouchlík si žádné slušné jméno nezaslouží, takže tento čurák nevymrdaný vymyslel, že se teď v zimě, když se nedá větrat, bude emailovou mimořádně jedovatě smrdutou barvou natírat zábradlí, skříňky s elektřinou i zdi. Připomínám, můj milý deníčku, že nemám předsíň, bydlím rovnou za vchodovými dveřmi a vůbec si nedovedu představit, co budu dělat. Emailové zdi jsou od toho emailové, aby se nemusely malovat a stačilo je setřít a zábradlí je ve velmi dobrém stavu a přetřít rozhodně nepotřebuje. Ostatně, můj příklad s da Vinciho freskou jsem zde už myslím zmiňoval. Kdybych si toho všiml dříve, mohl jsem se ještě pokusit o blaskovou změnu bydliště, ale viz výše.
A dále. Do vlaku jsem si šel z nouze kopit oběd do neoblíbené bagetérie bulevárd, vzal jsem si polévku a po hádce také zázvorový čaj, neb slečna přeslech, že jsem říkal zázvorový. Ti blbečci, aby ušetřili, přičemž si počítají za ty své rádoby pochoutky nehorázné peníze, takže ti blbečci používají laciné kelímky na polévku a všechno dávají do papírového nepraktického pytlíku, takže vše s vyjímkou bagety letělo do koše a polévka byla na vlněném kabátu i na kožených rukavicích. Jsem opravdu naštvaný. Když jsem totéž zkusil u Subwaye, bylo to bez potíží, neb to vše dávají do úzké polyetylenové tašky.
Tuhle do tramvaje přistoupila skupina mládeže, chlapci se mi opravdu hodně líbili, zvláště dva a zanedlouho se zdálo jasné, že nejsou tak úplně obyčejní, ale že v něčem jedou. Za chvíli jedna ze slečen vytáhla malé růžové pěti nebo sedmiúhelníkové tabletky říkajíc, minule mi z toho bylo špatně, ovšem znělo to, jako by chtěla říct, že ví, že jí bude špatně, ale nedbá na to, a se svým přítelem je spolkly. Je to stejně zajímavý jev, už jsem si toho všiml dříve. Tihle lidé často vypadají tak nějak zmnoženě, znásobeně, jako by všeho měli několikrát více, krásy, mládí, živosti, všeho. A zároveň jako by byli oddělení, vzdáleni od našeho světa. Ale jeden z nich, snad starší, byl jaksi odulý, všechen oteklý a podivně ospale unavený. Ale na začátku to musí být moc príma. A také to bývají lidé štíhlý, snad proto, že málo jí a moc se neoblékají, bývají lehce zanedbaní a možná proto mne přitahují. Překrmenost mne poněkud odpuzuje. Berounka je zamrzlá, lidé na ní bruslí, takže se sluší podotknout, že jsem včera, na druhý pokus, přešel Úslavu.
Později:
Dorazil jsem zrovna včas, šel jsem hned na řadu a nakonec dostal vynadáno, že chodím pozdě. Příhoda se špatným vlakem ovšem pobavila. Obřad byl nicméně příjemný, jen delší sezení na skrčených nohách ještě nemám patřičně nacvičeno. Teď sedím v Pendolínu a je mi špatně od žaludku, neboť jsem byl v indické hospodě, té U kaštanu, a dal si jídlo se čtyřmi papričkami. Bylo opravdu dost pálivé a bylo ho hodně. Zazdil jsem to mangovým lassi. Ale bylo to dobré, to zase ano.