chtěl bych být medvídkem a z výkladní skříně, koukat se ven. To by mne nic netrápilo. No nic. Naši s oblibou poslouchají Plzeňský rozhlas a tam dvakrát denně mučí posluchače písničkami na přání, takže víme, komu kdy a co přáli rodiče, vnoučátka, pejskové a kočičky atd. A vůbec rádi na Plzni pouští české písničky, teď naposled jsem po letech slyšel Černého hitovku Zatím co ty spíš. Nemám sice dcerušku, abych to správně procítil, ale stejně si myslím, že jeho přeslazený dojímavý projev je pěkný kýč a že jde o pořádnou slizárnu. Na dnešek jsem spal dost špatně, už působí nervy stran zítřejší drobné operace kůže. No, podám zprávu, můj milý deníčku. Pokud ovšem přežiji.
Nechal jsem si za 600 KČ odstranit mezizubní kámen, však mám teď mezi zuby spoustu děr, co tam dříve nebyly. Zubaře mám v Praze, takže jsem si koupil zpáteční jízdenku a místenku na Pendolíno a vyrazil. Neb jsem si navykl v poslední době nechávat při cestě z domova lístek na stolku pod počítačem, nechal jsem podle zvyku lístek ve vlaku. Takže jsem si musel koupit další na zpáteční cestu. Tohoto zvyku, nechávat lístek ve vlaku, se budu muset brzy zbavit, že můj milý deníčku. Také jsem při cestě zpět zjistil, že v ČD už udeřila ladovská zima. V jednom z vozů se netopilo a v druhém se sice topilo, ale od oken beztak hrozně táhlo. A dveře ven byly zamrzlé a povlečené námrazou. Ve vlaku ovšem byly dva opravdu krásní mladíci a jeli až do Plzně, no alespoň něco, ač oba hetero. A rychlovka v Davidu byla fajn, ale viz úryvky ze Šrámka.
Později: Doporučili mi odstranit mezizubní kámen, abych netrpěl zánětem dásní. Už dlouho jsem zánět dásní neměl, až teď
A to mne podrž, můj milý deníčku, už i venku udeřila ladovská zima, její první úder směřoval na Plzeň, takže když jsem v pátek přicházel do práce, měl jsem pocit, že se o mráz mohu opřít a že nedojdu. A to bylo nějakých slabých mínus čtrnáct. Co kdyby opravdu udeřila doba ledová?