Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Inbody Můj milý deníčku,
tak jsem si nechal za 300 KČ změřit tělo na přístroji inbody. Byl to nějaký starší a ne tak dokonalý, takže pochybnosti zůstávají, neboť neměří útrobní tuk, jako jsem to viděl na zdejším profilu jménem Atrex. Poměry jednotlivých složek mi vyšly správně, jen mám podváhu, takže mi přístroj signalizuje, že mám v těle málo vody, což je pochopitelně nesmysl, daný nedokonalostí vyhodnocovacího programu zaměřeného na tlusťochy. Potřeboval bych něco přibrat, tedy přesněji asi 15 kg svalové hmoty a případně tak 3 kg tuku. Poslední dobou nějak tloustnu, za poslední půlrok asi o tři kg, tak snad to není nic vážného, škoda že jsem se nenechal na tom přístroji změřit už dříve, abych věděl, co nabírám, nějak se mi nechce věřit, že by to v mém věku byly svaly.
Začal jsem mít potíže s těmi, co bydlí nade mnou. Možná jsou to úplně jiní lidé. Mají nad mým jakože pokojem kuchyni a zvykli si tam šukat ve tři ráno, pročež jejich skvělá plovoucí podlaha dělá jako obvykle velký hluk. Na okraj: však komunisti věděli, proč dávají do paneláků linolea. To je opravdu obtěžující a musel jsem nakonec ve tři ráno přestěhovat postel do mé jakože kuchyně, což je opravdu nepohodlné, neboť se tam skutečně nevejde a když člověk vejde do bytu tak vrazí do postele. Ale zase jsem spal až do rána, to jest do půl páté. Pak už se moc spát nedá, bouchají zase pro změnu vchodové dveře. Sečteno podtrženo, čím dříve si najdu něco jiného, tím lépe.
Byl jsem teď po delší době doma a střevíčník potřetí, opět po roce, rozkvetl. Jen letos rozkvetl zase o něco dříve. Zajímavé. Tentokráte však rozkvetl u rodičů, do Plzně jsem převezl jen promeneu, naši docela koukali, byť gratrixianum není zrovna nejokrasnějším druhem.
Sedím teď v pendolínu a ukázalo se opět, že sklápěcí sedadla jsou značně bezohledná, neboť si je ti přede mnou sklopili a tím pádem se mi počítač pořádně nevejde na stoleček. No, je úterý, málo lidí, měl jsem si koupit lístek ke stolečku, jsem hloupý, co se dá dělat. A ještě tohle, jedna známá jede tímtéž vlakem, též do Plzně na kontrolu na onkologii a koupila si jízdenku s místenkou na totéž pendolíno. Ráno, prosím pěkně a pokladní jí prodala místenku na odpolední pendolíno, z Chebu totiž jezdí dvě. Můžeš mi, můj milý deníčku objasnit, co tím sledovala? Známá si musela přesedat a to platila 35 korun navíc za místenku. Hahaha. Ještě štěstí, že do Plzně nemusí mít místenku, jinak by musela koupit další. No, možná by šly vyměnit.
A ještě něco, můj milý deníčku. Matka rozkoukala velkofilm Hobit, tak jsem s ní dokoukal třetí díl nazvaný bitva pěti armád. Bylo to celkem hloupé, ale dalo se to přežít. Jenže ty důsledky! Vytáhl jsem Společenstvo prstenu a už jsem se začetl a nebyl schopen dělat nic jiného. Takový úpadek!!! Takže jsem nestihl opsat žádný text, abych ho ve vlaku napsal do počítače a opět sedím na iboys. A ještě něco, představ si, můj milý deníčku, že jsem zjistil, že mi přinejmenším jeden Poirot unikl. Ještě že se na něj vždy, když nezapomenu dívám.
Také se mi zdál další sen o atomové bombě, tentokrát jsem přečkal výbuch tak, že jsem si v posteli přetáhl deku přes hlavu. Deku to spálilo úplně a já pak zjišťoval rozsah škod na svém těle, tedy popálenin. Asi mi byla zima.