ve čtvrtek jsem měl mít hotovou výměnu podšívky u koženého kabátu, ale vzhledem ke skutečnosti, že do Prahy pojedu i v úterý, což je pouhých pět dnů, a cítil jsem se poněkud vyčerpaný z cestování, nakonec jsem cestu do Prahy odvolal a šel na očkování proti chřipce, mimochodem rameno pořádně bolí, a také jsem odnesl svůj poničený kožený batoh do opravny, tentokrát v Plzni, má být za čtrnáct dní a bojím se bojím, jak dopadne. Na cestě z opravny mi zvoní telefon (sic!), že kožená parka, či spíše kabátek, dosud není opravena, neboť krejčová má těžkou angínu. To jsem zase jednou měl záchvat jasnozřivosti. V čajovně v Sadech Pětatřicátníků jsem si pak prohlížel docela legrační knížečku s nabídkou čajů z dob první republiky. Dodavatel sídlil v Podmoklech a nabízel zvláštní konvice se zabudovaným vajíčkem. Legrační bylo, že na další stránce odmítal použití kovových vajíček k louhování čaje. Také tvrdili, že konvice se nemusí vymývat, že olezlý povlak je v pořádku. No, musely to být vskutku pochoutkové čaje, když byla ona patina nezbytná, aby čaj měl nějakou chuť. Také mne pobavil jeden mladý muž v trolejbusu, neboť si stěžoval, že všechny ženské, s nimiž se v Plzni seznámil, ho chtěly jen do postele, zkrátka pobavit se, o vztah nestály. Přišlo mi to, můj milý deníčku, zajímavé. Také je třeba přiznat, že jsem včera nestihl opsat nějaký ten článek z Květeny, abych ho ve vlaku přepsal do počítače. Nemám tudíž co na práci a píši jen výše uvedené nesmysly.
Dnes je pondělí a ráno jsem zjistil, že přes noc, mimochodem moc dobře jsem nespal, nasněžilo. No, však už je listopad.
Chtěl jsem se konečně přihlásit do autoškoly, když už mám tolik přesčasových hodin, a nemohu najít papír od lékaře, jež jsem si pořídil na jaře. Uvidím, jak moc velká je to překážka. Co si pamatuji, tak bylo potvrzení na hromadě papírů u rodičů na stole v dětském pokoji. Matku však tato hromada listin nesmírně rozčilovala, tak jsem ji uklidil. Papír od lékaře tudíž zmizel. Nebylo by to poprvé, co jsme něco ztratili, protože jsme to uklidili, abychom uspokojili ženskou všetečnost.
Ale co je zajímavé, můj milý deníčku, tak jsem si doma vybral útlou Nesvadbovu knížečku Řidičský průkaz rodičů a píše se tam pochopitelně o řízení motorových vozidel. Je to náhoda? Nebo znamení osudu, že tentokráte řidičské oprávnění získám? Nebo naopak, že o řízení vozidel mám jenom číst?
Dnes, tedy v úterý jsem byl v Praze vyzvednout opravený kožený kabátek, podšívka byla všita poněkud horkou jehlou, viz výše, tak uvidíme. Pak jsem letěl na Vysočany k zubaři a od zubaře na setkání origamistů. Cestou jsem se stavil v subwayi, kde jsem si dal mexickou polévku, místo s fazolemi s jakýmisi nepředstavitelně odpudivými kousky masa. Dva jsem snědl, stejně jako zbytek polévky, neb jsem byl celkem hladový. Teď se obávám, jak dopadnu. Na zítra jsem si objednal oběd ze staronové jídelny, co měla tuhle potíže se salmonelou. No není se co divit, když jídla připravují den předem, přinejlepším, a přinesou je ráno v osm a pak nám tam do oběda leží na stole. Asi ten oběd nedám. Zítra je též ochutnávka 200 nejlepších vín, chtěl bych tam jít, ale ještě chci stihnout osobní návštěvu v autoškole a velké sprchování, vůbec nevím, jak to stihnu. A ještě ředit knihovnu a spustit sekvenaci. Tak uvidíme. Nemám ani rohlík, prostě nic, to mne ten výlet do Prahy přišel pěkně draho. A to jsem odcházel z práce v půl druhé.
Poirot se vyjadřuje o drogách:
Drogy způsobují postupné odumírání mysli a ducha, ničí všechno, co je v lidské bytosti zdravé a dobré. Člověk, který záměrně těží ze znehodnocování jiných a z jejich neštěstí, je upír, živící se lidským masem a krví.
No, Agáta byla nenapravitelně sentimentální.