karabina může být ledasjaká, například známá střelná zbraň, ale já mám na mysli karabinu na mé laciné (ale stála 3600 KČ) napodobenině TRX. Vím, že jsem se nechal napálit, ale jsem měkký, tak se mi to občas stává. Ovšem originál tehdá stál přes osm tisíc, že. Už jsem si říkal, že si ho budu muset stůj co stůj přeci jen pořídit, když jsem předevčírem zjistil, že mám karabinu, na níž jsem zavěšen na jedné straně prasklou, ale pak mne napadlo, že bych si mohl koupit karabinu horolezeckou, ta že udělá stejnou službu. A tak se i stalo. Pochopitelně jsem pro ni musel do města, tady v Černicích měli starou bačkoru. Byl jsem tudíž ve městě před osmnáctou hodinou, takže jsem se stavil v Kamenné čajovně, opravdové opiové doupě, ač se nájemce snaží, čaj snad ušel, ale šálek z tenkého porcelánu měl na povrchu spoustu barev a já k nim nemám důvěru z hlediska zdravotní nezávadnosti. Byl tam nějaký mladý rádobyznalec duchovna a lidských duší, za chvíli mne z něho třeštila hlava, tak jsem se šel podívat na nový parčík u Mlýnské strouhy. A ten je docela pěkný. Křišťálově čistá voda s hejny barevných rybek třpytících se ve slunečních paprscích, v pobřežních porostech vysazen skřípinec jezerní, vachta, prustka i plavín štítnatý, na volné hladině lekníny, prostě paráda. Pravda, prolézačky už jsou ošoupané, prostě aušus, ale hlavní vadou je ta velká růžová obluda. Nepochybně žhavý kandidát na titul neškaredější barabizna v okruhu dvou set kilometrů.
Včera jsem si zapomněl nařídit budík, takže jsem vstával o tři čtvrtě hodiny později. Z důvodu časové tísně jsem zvýšil tempo při ranní rozcvičce, žádné ulívání, žádné natahování punčoch a podobně, se štěstím jsem naskočil do třicítky, takže do práce jsem dorazil jen o čtvrt hodiny později než obvykle. Dobré, že můj milý deníčku. To je vidět, jak se ráno loudám. Asi bych s tím měl něco dělat. A jak zásadní je, chytit ty správné spoje.