když jsem jel tuhle do Brna, nechal jsem si zjistit, zda je výhodnější letní týdenní jízdenka nebo běžné jízdné a vzhledem k tomu, že týdenní jízdenka ČD vycházela o kousek levněji, koupil jsem tu. Měl jsem tedy do čtvrtka možnost volně cestovat vlakem a proto jsem se rozhodl jet do Prahy, abych doplnil tenčící se zásoby čajů na běžné popíjení a zašel si na masáž. Bylo to jen na skok, sotva jsem to všechno stihl, odjížděl jsem v 15.57 Pendolínem, což představuje odchod z práce zhruba v 15h, tedy o hodinu dříve, než je běžná pracovní doba, a vracel se rychlíkem ve 20.12, abych se dostal do postele před třiadvacátou hodinou. Chvilku mi trvalo, než jsem si obnovil návyky Pražáka a to mne přivedlo k úvaze, zda mi Praha chybí. Odpověď je snadná, Praha mi citelně chybí. Bývalá spolupracovnice mi psala, že se jí ozvala vedoucí jisté pražské soukromé laboratoře, že někoho hledá. Patrně, kdybych se více snažil, mohl jsem v Praze zůstat. Jenže je tu jeden zádrhel a sice ubytování. Zde v Plzni platím za samostatnou garsoniéru 8 tisíc měsíčně a je otázka, zda bych něco podobného za tu cenu byl schopen sehnat i v Praze. Plat zde nemám malý a stejně sotva vyjdu. A to bez ohledu na masáže, vždyť nechodím do kina, na tai-či, hodiny čínštiny ani si zatím neplatím stavební spoření 2000 KČ jako dříve. Nemluvě o tom, že až přijde vyúčtování vody a energií, teprve nastane bída. Minulý měsíc mi snad přebyly čtyři tisíce a to je zoufale málo, zvláště když uvážíme, že jsem byl nucen sáhnout do úspor, tudíž jsem mínus 30 tisíc. A být chudý v Praze? To raději být chudý v Plzni. Nakonec nejvíce chybí příroda. Český kras za bukem, a co teprve České středohoří v dosahu jednoho dne, to mi tu opravdu chybí a Šumava těžko tuto ztrátu dožene. I na to Třeboňsko je to mnohem dál, a co teprve Polabí. Zatím to řeším tak, že jsem v Plzni, a nastoupil jsem v červnu, nestrávil jedinou sobotu, jednou jsem v sobotu ráno odjížděl na Šumavu a dvakrát jsem přijel v neděli odpoledne. Toť vše. Jinak obvykle odjíždím v pátek odpoledne do Fr.L. a vracím se v pondělí ráno v 6.40 Pendolínem. Sedím teď právě ve vlaku, připojen k síti a místo, abych psal něajké užitečné články, například měkkyni bažinnou, spisuji tyto nesmysly, neboť jsem si příslušné koncepty zapomněl v práci na stole. Nemám pro to žádnou omluvu, ani únavu ne, neb se mi to stalo již podruhé po sobě. Zde v Plzni žiji dost uboze, vstávám v půl šesté, tedy v půl páté palubního času, asi tak hodinu cvičím a než se obleču a tak, mám co dělat, abych před sedmou byl na zastávce a zhruba v půl osmé v práci. Vracím se obvykle dost pozdě, abych nahnal hodiny na páteční brzký odchod a pondělní pozdní příchod, zbývá čas tak na pondělní bazén, dvakrát týdně úklid, především podlahy, denně večerní či odpolední hodinu cvičení, večeři i s nákupem u Vietnamky či v Albertu, občas sprchu a je čas jít spát. Pokud si neodpočinu v práci u internetu, nejčastěji prohlížením profilů zde na iboys, tak už jinde moc ne. Kultura, courání po městě, půldenní výlety a podobně, na to nezbývá čas. Ve středu města jsem byl než dvakrát na otočku, když jsem šel k závodnímu lékaři a jednou jsem byl v DČ, to když jsme se po NSG nevraceli do práce. Byl jsem v čajovně zhruba hodinu od od půl páté do půl šesté a pak mi ten čas trochu chyběl. Ale bylo to příjemné, chodí tam jakýsi mladý origamista, skládá módní Kamiyovi složité modely, tak jsem tam musel zanechat také něco pořádného, tentokrát Nišikawova brouka herkulese antilského (Dynastes hercules). Takže si celkem připadám jako polovoční vězeň a zřejmě jsem na tom podobně jako ti Ukrajinci, co bydlí nade mnou. Ti odchází před šestou a vrací se po osmnácté. A většinu peněz nejspíše posílají rodinám v domovině. Tuhle měli pijatiku dlouho do rána. Dělali hrozný rámus, ale neměl jsem odvahu tam jít zvonit. Pravděpodobně by mi to stejně nepomohlo, když šlo o jejich jedinou zábavu a ještě bych mohl přijít k úrazu.V MHD čtu, teď jsem zrovna znovu přečetl Werthra, byl tam odkaz na jakéhosi Ossiana, což je epos v jakémsi starém jazyce podobném irštině, jež má dlouhý článek na wikipedii se zevrubným výkladem gramatiky. To jsem tedy zíral. Jinak Ossian je něco jako rukopis Zelenohorský a Kutnohorský, jen o sto let starší. Ale možná jeho autor posbíral různé zbytky a ústně podávané úryvky a zpracoval je do uceleného eposu, tedy něco jako naši pohádkáři. Ostatně, rukopisy měly na českou kulturu podobný vliv jako Ossian o sto let dříve na evropskou. Měl bych alespoň zkusit sepsat něco k Dominově skalce, ale jsem nějak unavený, chybí mi nápad, představa, co vlastně psát. Picassa s konečnou platností padla, zkusil jsem google fotos, jenže se zdá, že tam nejsem schopen do alb přihrávat nové snímky. O to ovšem nestojím, abych se něco domníval, nebo kdoví jak složitě studoval návody. Takže se pokouším přesunout na zonerámu, uvidíme jak to půjde. Narazil jsem zatím jen na jeden zásadnější zádrhel a sice když přihraji nové snímky, staré se mi beznadějně přehází, pokud ovšem ještě předtím nenastavím ruční třídění fotografií a (sic!) pořadí alespoň jednoho snímku skutečně nezměním. Pak už nenastanou žádně podobné nepřístojnosti. Než jsem na to ovšem přišel, tak se mi asi tak tři alba zle zpřeházela a dát je ručně do kupy, to bude dřina. Jinak vypadá zonerama snesitelně, byť kvalit picassy zdaleka nedosahuje. Čím to, můj milý deníčku, že když je něco opravdu dobré, musí se to opravdu rychle zrušit, ptám se? Což mne přivádí k novým Oknům, jejichž novější obměnu mám na svém zapůjčeném přenosném počítači. Může mi někdo objasnit, můj milý deníčku, proč to, co dříve bylo vlevo nahoře, najednou musí nutně být vpravo dole? A to co bylo uprostřed je najednou na okraji a tak podobně. Když jinak to umí v podstatě totéž, ne-li méně. Připomíná mi to zlozvyk samoobslužných velkoprodejen, jež vždy po určité době zcela změní rozložení jednotlivých polic se zbožím. Zde je ale dokázáno, že se po takové změně zvednou tržby, neb lidé, bezradně bloudící mezi přecpanými policemi ze zoufalství nahází do košíku, či spíše pojízdné nůše, kdejaký nepotřebný nesmysl, jež by jinak nikdy nekoupili. Ale Nebesa, proč u Oken? Že by proto, aby se zdůvodnily nehorázné peníze, jež za stále nové a nové obměny musí ubozí zákazníci vydávat? Aniž by je chtěli či o ně stáli? No nic, to je bezpředmětné.