když jsem se přistěhoval do Lobez a poprvé vytíral, našel jsem na hadru spoustu asi 2 cm dlouhých černých chlupů. Nevěnoval jsem tomu zase tak velkou pozornost, přiřkl jsem je řádění předchozích majitelů. Když tam za několik dní zase nějaké chlupy byly, trochu mne to zarazilo, ale řekl jsem si, že je to jen tím, že se mi všechny nepovedlo napoprvé vytřít. Potřetí už mi to bylo podezřelé a začal jsem o nich více přemýšlet. Mezitím jsem pod oknem viděl drze pobíhat myšičky a najednou mi to došlo. Vzpomněl jsem si totiž, jak na mne kdysi v Krči juknul potkan ze záchodové mísy. Co když ty chlupy pocházejí od potkaních návštěv, pochopitelně nezvaných? Začal jsem zaklapovat na záchodě poklop, nejen prkénko a skutečně. Chlupy postupně zmizely a tuhle jsem před usnutím z koupelny či záchodu uslyšel zřetelné bouchnutí jakoby spadlo něco z umělé hmoty. Jestli to nezpůsobil potkan pokoušející se dostat ven z mísy, tak věru nevím, co by to mohlo být jiného. Ráno jsem totiž v míse našel několik chloupků a nějaké nečistoty, ač jsem před spaním spláchl! Nejprve jsem si řekl, že naliji do mísy Savo, ale představa zdechlého potkánka v míse mne natolik zděsila, že jsem použil raději pouze Bref. Pro potkana je nejspíše příliš těžké víko z vody a kluzké mísy nadzvihnout, ač je lehké; je též možné, že je natolik zkušený, že ví, že by se pak nedostal zpět. Buď jak buď, milé mi to není.
Spal jsem opět v Enciánu, nechal jsem se napálit, platil jsem tisícovku, což je ostuda. Vnutila mi snídani za 180 KČ, což je pro mne krajně nevýhodné, neb jím málo a nedělám si z bufetu svačinu na celý den, jako všichni ostatní. V osm ráno mne vzbudil soused, když se sprchoval, postel byla tvrdá atd., ale přesto si myslím, že se majitelé sotva udrží. Hospodu už zrušili, aby také ne, když všichni jezdí autem, mimochodem spát v Rudě u silnice je jen o málo lepší než někde v Legerově, a ti co jedou vlakem vystupují na nové zastávce centrum. A v zimě? Bez zateplení a eurooken? Hrůza. Proto také zimní pobyt stojí více než letní, kvůli nákladům na topení. Nakonec jsem prchl ze Šumavy předčasně, stran nejistého počasí. Ale ještě předtím jsem stihl obdivovat lesní velikány v mlhavém oparu. Na ty německé neměli, ale i tak byli slušně mohutní. Když jsem se byl po spěšném návratu do Plzně projít, koukal jsem chvíli ve zdejším Sokole na nohejbal (čtyři hrající muži svlečení do půl těla). Jde o docela zajímavou hru. Vždy se mi líbila.
Měl bych zpracovávat fotografie a ne psát nesmysly do deníčku, že můj milý deníčku.
Později. Tak se mi po delší době zdál sen o metru. Krakovském. Že jste vážení takové metro nikdy neviděli, leda ve snu? No, právě!