V sobotu jsem se vypravil na Hády v očekávání dobrého lovu a nic, šlo o výlet spíše jalový. Pak jsem ale sestoupil do Růženina lomu hledat kruštík bahenní. Bylo docela horko, jistě přes třicet, takže lom s jezírky byl plný převážně naháčů, byť i nějací lehce zahalení by se našli. Já jediný zabalený od hlavy až k patě. Chvíli jsem střídavě hledal kruštík a okukoval naháče až jsem přišel na místo, kde byly jen muži a navíc se na mne tak nějak nepřátelsky koukali, jak tak jdu kolem a prohlížím si je. Šel jsem ve stopách hezkého mladého muže ve spoďárech, až jsem ho zastihl na místě, kde se krmil třešní ptačí, obešel jsem ho a najednou vidím, že za ním přišel opravdu nádherný mladík, úplně nahý. Přes řídké větve jsem se ho snažil zahlédnout, především jeho přirození. Ten si toho všiml, prohodil s tím oblečeným pár slov, předešel mne, přičemž na mne mrkl, šel pomalu dál, zastavoval se a po chvíli si ho už dost nápadně honil. Tak jsem se s chutí připojil, jen musím říci, že tenhle adrenalínek na mne moc není a dalo mi dost práce se udělat. Však také kolem jeden chlap prošel, nejsem až tak zkušený, abych předstíral močení, že můj milý deníčku, takže si domyslel všechno. Ale zpět k mladíkovi: docela mne pobavilo, že si rychle ověřil, že onen drhnoucí hrbolek na mém údu je neškodný beďar a ne něco ošklivého. Chlapec je opatrný, na rozdíl ode mne. Bylo to velmi příjemné a nečekané setkání, ten vousáč se mi opravdu líbil a jen mne bude dlouho mrzet, že jsem se mu alespoň nepokusil vnutit, že se spolu vykoupeme a pokecáme. Působil totiž navíc i dost rozumně a příjemně. Místo toho jsem našel kruštík a dělal ostudu s fotoaparátem mezi naháči. V Břeclavi jsem bydlel v nové ubytovně u nádraží. Ta byla plná, takže tam byl hluk jak ráno, tak večer, moc jsem se tudíž nevyspal a nepřístojnosti završil o půlnoci houkající požární hlásič. Ale zato jsem u nádraží viděl mladého cikána, jak udělal stojku, nohy opřel o zeď a dělal kliky. Jeho tělo podle toho vypadalo. Zde by z něho, můj milý deníčku, většina omdlévala.
Příjemný dojem z lomu jsem pokazil při návratu. Řekl jsem si, že si odpočinu v Praze v Davidovi. Jako obvykle se na mne přilepil jakýsi eeee muž, což o to, dokud se mne jen dotýkal rukama, tak to šlo, byl jemný a to mne vzrušuje, když jsem ho ale viděl, jak se mne tím svým olezlým údem dotýká na nejcitlivějších místech, otřásám se odporem ještě teď. Budu moci hovořit o velkém štěstí, pokud přežiji ve zdraví. Ústí močové trubice mne, není divu, už pálí. Fuj. Tentokrát ani nezabralo pravidlo, že se nesmím udělat na místě, aby mi nadrženost zmírnila pocity hnusu. Ale co bylo zábavné, tak tam byly dva, jež se mi líbili, ti spolu (pochopitelně) odešli do kabinky, ale nějak se nedohodli, za chvíli byli venku. Ale lepší být vybíravý a odejít s plnou, než s prázdnou a pocitem trapnosti a pošpinění a strachem z příjic, kapavek a podobně, že můj milý deníčku.