tak jsem se vypravil na Sorgen hledat hnědáska chrastavcového. Toho jsem prokazatelně neviděl, udělal jsem snímky nějakého hojného, snad spíše rozrazilového, než obyčejného jitrocelového. Vracel jsem se přes Kateřinu; pamatoval jsem si, že cesta byla hrozná, ale rozhodně jsem netušil, že až tak. Všude vzrostlá kvetoucí tráva, kopřivy, větve a jiná buřeň. No hrůza. Utrpěl jsem popálení od kopřiv a alergický záchvat. Co naplat, byl to náhradní program. Otec kvůli vedru odmítl jet do Slavkovského lesa.
Také jsem měl opět divoké sny (nějak na to na stará kolena trpím). Vlastně to byla docela legrace, měl jsem se účastnit natáčení pornofilmu, což jsem zjistil jaksi až namístě na seznamu herců, kde skutečně bylo uvedeno moje jméno, byť zkomolené. Nikdo si mne nevšímal, možná jsem dorazil pozdě, sen končil tím, že ostatní herci nastoupili na plac nazí a připravení, zahalení do županů. Dobré, ne, můj milý deníčku?
Ještě Goethe:
Namlouváme si, že jednáme sami ze sebe, že si sami vybíráme svou činnost a zábavu, ale když se podíváme zblízka, jsou to arci jen záměry a sklony doby, jejichž uskutečnění jsme nuceni se účastnit.
Ze zvýšené opatrnosti vznikají vždy zase nové a nové ohledy a právě tím, že se snažíme být šetrni ke všem, dopadá to vždycky tak, že urazíme mnohé.
A mimochodem, toto je třístý příspěvek do deníčku. To je, co?