Nechci nikomu předepisovat, co si má nebo nemá psát do profilu, to je skutečně pro každého jen věc jeho vlastního uvážení, zrovna tak jako ovšem každého může shlédnutý text vést k určitým úvahám. Obzvlášť když z jiných profilových textů vyplývá, že připadají-li někomu takováto prohlášení poněkud zvláštní, není to nic mimořádného.
S formulací, že věk majitele profilu tam není pro srandu králíkům, se tu nesetkávám poprvé. Takhle vyřčeno to ovšem ponechává volnost komukoliv jinému, aby mu to, či ještě spíš ten výrok sám byl pro pobavení. Těm hopsajícím zvířátkům pak možná pro pláč.
Jedna věc je otázka ochrany osobnosti, že vše, co člověk o sobě zveřejní nejen v Internetu, podle čeho může být snadno osobně identifikován, se může dostat do rukou komukoliv a může být i jakkoliv k jeho škodě zneužité. Samozřejmě že každý má právo na to, aby mu tohle bylo vzhledem k vlastní osobě jedno, a každého člověka bez zlých úmyslů taková otevřenost jistě oprávněně potěší. Ale odsuzovat ty, kteří jsou v tomhle z obecně známých důvodů zdrženlivější, jen proto, že když já se stavím na odiv, může tak činit každý, se mi jeví trochu mimo.
Jestli by my stačilo, kdyby měl Quasimodo - tedy sotva představitelně ošklivý zvoník z chrámu Matky boží v Paříži literárně vytvořený Victorem Hugem - vymakanou postavu? Upřímně řečeno nevím. Možná ano, ale spíš asi ne. Ale asi by mi ani nestačilo, kdyby měl mít pouze tvář jako, no dejme tomu onen hoch z druhého citovaného profilu. Ovšemže i já uvítám, když v profilu najdu fotky obličeje jeho majitele. Ale dožadovat se jich nekompromisně? Stojí tam přece tolik jiných informací, které umožní udělat si o dotyčném spolehlivější předběžnou představu, než to, jak vypadá jeho xichtík na fotkách, o kterých navíc ani nemusím mít obecně jistotu, jestli jsou vůbec jeho; a když ne, žádná informace je taky informace.
Když mi napíše někdo, kdo fotky nemá nebo na nich vypadá jako Quasimodo? Odpovím a dále se s ním bavím či ne především podle toho, co a jak mi píše, jak dalece je obsah i forma na mé vlně (pravda, někdy se k tomu i přičítá, do jaké míry mám zrovna čas a chuť se dané věci věnovat).
Jakpak asi navazují kontakty nevidomí? Ti by museli být strašně osamělí, když je pro ně každý opticky jen jakési snad černé pozadí. Přitom je známé, že perfektně vidící neslyšící jsou vystaveni mnohem většímu riziku osamění než slepci.
Seznamku nevidím jako tržnici, kam si půjdu koupit partnera, který se mi na první pohled bude líbit do postele. Je to pro mě platforma na seznamování se s lidmi, třeba i do té postele, ale to není vúbec jediné kritérium sympatií k jinému člověku. Klidně si takhle budu psát i s černým pozadím na monitoru mého PC, když konverzace bude mít hlavu a patu a ukáže souznění duší, které může vést i k přání osobního setkání třeba s tím Quasimodem, ke vzniku dlouhodobého prátelství; i když jestli to také skončí "na lůžku", stojí na jiném papíře. Není mým cílem přátelit se v životě pouze s jediným člověkem.
Je přirozené mít do té postele určitě fyzické požadavky. Ale je také přirozené, když člověk toho druhého dobře pozná z více stran tak, že má dúvod si cenit jeho povahy, vznikne vztah naplněný vzájemnou důvěrou, často rád hodně ze svých původních vysněných představ o ideálu sexuálního partnera sleví.
Takže hlavně buďte normální. Pokud to jde, podle ČSN.